Podvodní focení s modelkou

Po špatných zkušenostech s amatérkama jsem zabrousil na server přímo určený pro fotografy a modelky. Bohužel na TFP (Time For Print/Photo – za čas modelky já jí dám fotky) jsem nikoho na mé chabé portfolio neulovil. Dal jsem si tam tedy inzerát, že za takovou obvyklou sazbu 1000 Kč/h bych rád nafotil podvodní portréty, abych si trochu rozšířil portfolio. Celkem se nikdo neozval, až pak nakonec jedna živá fotomodelka napsala. Zajásal jsem.

Bylo jí 22, 175 cm, štíhlá, milý úsměv. Poslala mi svoje, jak jinak, krásný fotky. Chtěl jsem nějakou aktuální. Měla dlouhý černý vlasy. Jenom zkušenosti s podvodní fotogtrafií měla v profilu „malé“. Nevadí. Ptala se, co si má vzít s sebou. Ručník a plavky, když si vezmeš žabky a župan, budeš se mít líp. Upozornil jsem ji, ať přijde nenalíčená. Domluvili jsme se na termínu. Den před focením jí znovu píšu, abychom si to potvrdili, že s tím obě strany počítají. Podrobně jí ještě popisuju, jak se tam dostane. Prý se moc těší.

Já už jsem na místě. Píše, že bude mít cca 10 min zpoždění. Ale nakonec po půlhodině opravdu dorazila. Já jsem si alespoň stihnul připravit všechny věci, foťák, světla, převlíknout, odpočinout, relaxovat. Prý to nemohla najít. Na první pohled mě zarazilo, že vlasy už nemá po pás ale jenom po ramena. Navíc úplně nevypadala jako ta kráska z fotek, ale to v dnešní době photoshopu asi snad už nikdo ani fotomodelky. Nalíčit se prý musela, jinak by nevyšla z domu. Ukázal jsem jí, kde jsou sprchy a toalety a požádal, ať se zajde osprchovat a převléknout. Rovnou do šatů? Ptá se. Ne, do plavek. Odpovídám. Ale já sebou nemám plavky, já jsem si vzala tyhle šaty a špičky, to bude moc hezký. Ale já nefotím lidi v šatech, mě bude úplně stačit, když si tady sedneš na dno a já si vyfotím tvůj obličej, ty podvodní portréty, které jsem ti posílal. No, když já myslela, že bych mohla mít hlavu nad vodou. To bych byl první na světě, komu by se podařilo vyfotit podvodní portrét, když má modelka hlavu nad vodou. Uff… Když z toho nic jinýho nebude, bude tohole velkááá škola diplomacie. Pomyslím si a nasadím relaxační dýchání, protože jinak začínám být překvapivě klidný a houpavě pohybuji pravou rukou imaginárně držící dlouhou a velkou sekyru. Naštěstí mám s sebou šestkrát jednodílné plavky všech velikostí. Odchází s nima do sprch. Sednu si u bazénu, beru si mobil a čekám. Čekám dalších dvacet minut. Imaginární sekyra se mi už točí nad hlavou. První hodina pronájmu bazénu je v prdeli.

Přichází, má suchý vlasy, řasy stále nalepené a rtěnku ještě červenější než předtím. Nebo to snad jen já vidím rudě. Já sem musela na velkou. Já sem tohle nemusel vědět. Lezu do bazénu. Ty plavky jí docela sluší, jen si mohla vzít ty o velikost větší, měl bych z nich sundat cedulky velikostí, ale už je mi všechno jedno. Leze konečně do vody. Ta voda je studená. Vyjekne. Má 28°C a navíc už tu budeme jenom chvilku. Odpovídám smutně. V duchu dodám, protože většinu času jsme prosrali madam. Snažím se víc usmívat. Ona se také usmívá, dokud se nepustí žebříku a nezahučí pod vodu. Na chvilku vyplave a stačí říct něco jako „nestač“ nebo tak něco a zase zmizí pod hladinou. Instinktivně mačkám a foťák poslušně několikrát rychle za sebou zacvaká, ale pak ho pouštím a vytahuji jí k okraji bazénu. Já, já tady nestačím. To je divný, hloubka je tu 1,75 m, to bys měla stačit. Když já měřím těch 175 na podpatcích. No tak se drž tady okraje. A tam do té hloubky nejdu. Nemusíme tam, neboj. Fotila jsi někdy pod vodou? Nefotila. Aha, já myslel že máš zkušenosti malé, né žádné. Já myslela, že mě to bude bavit, já miluju jinak focení.

Dobře, to nevadí, mě bude úplně stačit, když se nadechneš potopíš, tady se chytneš madla a budeš se koukat na mě, do objektivu nebo třeba i jinam, to je jedno. Jasný? Jasný! Potopí se a hned si chytí nos a drží ho. Tohle jsem opravdu neměl v plánu. Až se vynoří domluvíme se, ať ten nos nedrží. Znovu pod vodu. Výraz jako když jí někdo kopne do břicha a křečovitě zavřené oči. Po chvilce se vynoří. Tak co, dobrý? Ukazuji jí náhled. To je dobrý ne? Ani ne, mohla bys pod vodou otevřít oči? Já to zkoušela, ale mě to nějak nejde. Ale tady nad vodou ti to docela jde. Dlouze mrkám a předvádím, jak to dělám já. To nepůjde, nemohla bych dělat třeba, že spím? Mno, já nevím, lidi, co někdo kopne do břicha, pak obvykle nespí. Ale tak zkusit bychom to mohli je otevřít. Dodám velmi mírným hlasem. Jdeme znova dolů. Otevřela oči. A hle, jednu umělou řasu už nese proud kamsi na hlubokou část bazénu a spokojeně si klesá ke dnu. Modelka vyplave a křičí. Mě uplavala řasa! Mě to nevadí, třeba uplave i druhá. Usmívám se při tom. Musíme jí vylovit. Navrhuje. Proč když ženský mluví v množným čísle, myslí vlastně konkrétně rovnou vás, abyste vy něco udělali. Lovím tedy řasu. Mám ji. Přijde mi to nechutný, jako třeba držet něčí umělý zuby. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby si sundala i tu druhou. Co budeme dělat teď? Ptá se. Hele pořád to samý, já to ještě nemám ten portrét. Ale vnitřně jsme se smířil, že tohle je taková drahá nervy drásající zkouška světel a nastavení foťáku. Že z fotek do portfolia bude velký hovno. Je mi už trochu zima. Zakňourá. To je dobře, emoce a pocity na fotkách jsou vždycky fajn. Ještě jednou se otočíme pod vodou, ale nemá to cenu. Není to ani sexy ani k smíchu, je to fotomodela vařící se v oleji. Jedinej výraz co by takový fotky měly, by byl Chci domů. Posílám jí do vířivky a pak do sprch. Poprosí mě, zda si může půjčit ručník. Rezignovaně jí ho podávám. Fotím teď již jen klidnou vodní hladinu, uklidňuje mě to. Vrací se se úsměvem, asi že má opět nalepené řasy. Ptá se, jestli jí pak pošlu nějaké fotky a peníze na účet. Přikyvuji, pošlu. Neměl jsi to tu semnou jednoduchý co? Zkouší nasadit provinilý úsměv začínající herečky. Ale právě že docela měl.

Sedím už doma u počítače, a k mému překvapení, z té hromady bezcenného digitálního odpadu, jsou úplně nejlepší ty první, když zahučela pod vodu… krásnej výraz strachu, oči do široka otevřený, má to atmosféru, emoce. Perfektní. Ani je nemusím moc upravovat. Hned otevírám banku, posílám prachy za ty 2h jejího i mého trápení, jak jsme se domluvili. Nejvíc si toho vlastně vydělala sraním. Udělám náhled a posílám jí ho. Za 5 min přijde odpověď. A hezčí tam není? Není, odepisuji. Na druhou stranu jsem dostal od ní výborný hodnocení, že sem milej a trpělivej. A měla tam připsat taky blbej…

Balím si věci na focení, neopren a další cajky. Venku jsou 4 stupně, přes zástup mraků prosvítá sem tam sluníčko. Jedu dneska raději fotit kapry, štiky, okouny a kytky někam na lom. Daleko od fotomodelek a jejich umělých řas.