O sladkostech

Tak jsem si vyrazil zase pronějaký proviant. Po týdnu nemoci doma, to už je hladová i lednička. A protože jako motivátor mláděte při učení používám sladkosti, je čas doplnit i jejich zásoby...

Jako nejlepší motivátor se zatím ukázal bílý Flint. Kokos v bílé cukrářské polevě, to je přesně ono. Ale ten jsem už dloho neviděl... Ono ckokoiv s kokosem je poslední dobou nesehnatelný, pokud nepočítám Bounty a bílý koule tlamolepu z reklamy. Ne, teď je moderní sója, která se rve úplně do všeho. Jako jo, sóju klidně, ale je potřeba ji napřed správně připravit. Nechat projít zažívacím traktem zvířátka, pak s tím pohnojit pole, vypěstovat brambory a přidat k nim to, co ze zvířátka nevypadlo, dobře marinovaný, kořeněný a propečený. Bez tohohle procesu je sója jaksi nepoživatelná. Ani zalití do čokolády to nezmění.

Stál jsem tam, přemýšlel co vzít a vzpomínal, co ještě zmizelo. Kdysi, ještě jako děcko, jsem míval rád jedny oplatky. Teda ony jich byly dva druhy, POMO (pomerančový) a LIMO (citrónový). Ty, co si brali k vodě Medvědi od Kolína. Takový skoro čtveratý... Hlavně na ty citrónový jsem tak nějak ujížděl. Tam naštěstí existuje náhrada.

Pak jsem zase jednu dobu ujížděl na Vlnky. Oplatky s griliášovou náplní a ten horní oplatek měl tvar vln. Ale co se nestalo, jednoho dne měly poloviční tloušťku za stejnou cenu. Jak jsem je tak viděl vedle sebe na stole, nový a starý, myslel jsem, že asi mají nějakej problém ve výrobě. Ale ukázalo se, že to byl záměr. Pochopil bych, kdyby o něco zdražili, ceny rostou. Ale nechat stejnou cenu a prostě polovičku skrouhnout? Bez upozornění? Jako WTF? Nebyl jsem z toho nadšený, ale musel jsem hasovat peněženkou a výrobce ztrestat. Do doby, než se dostanou do původní hmotnosti a rozměrů. Ta jedna vrstva tomu fakt chyběla. Teď si uvědomuju, už jsem je pár let neviděl... Ale co, raděj budu mlsat něco jinýho, než se nechat okrádat.

Jak si tak přemýšlím, co vybrat, slyším rachot. Ohlédnu se a tam obyvatelé nedalekých brzdících bytů. Jedna z nich tlačí nákupní košík, škube u toho hlavou, zlověstně mrká, slintá a košíkem hází ze strany na stranu. Berle na vozíku hrozivě trčí jak mašinkvéry a řítí se neomylně uličkou k ceduli "Akce" na druhým konci prodejny. "Božkááá, jedeš v protisměrůůů...", volala na ni sotva stíhající kamarádka. "Nezájem, nějak se k té slevě dostat musíme", procedila mezi zuby Božka a málem laufem sestřelila zboží z regálu. Na nic jsem nečekal a utekl k pokladně, aniž bych vyřešil problém...

Tak tady teď sedím a přemýšlím, čím odměňovat děcko místo toho Flinta. Žádnou sóju, minimum čokolády. Suchý opatky nechce. Navíc jsme si v práci odhlasovali, že z politických důvodů nebudeme kupovat nic od Nestlé a prachy, co by jsme jim nechali, dáme Ukrajině. Takže úkol skoro neřešitelný... Má někdo nějaký jiný nápad?