BDSM zasvěcení

Jak jsem se dostal k BDSM? Když o tom tak přemýšlím, tak jsem takový byl vždy, jen mi mnoho let trvalo, než jsem to pochopil. Když jsem byl adolescent a ani jsem netušil jak vypadá soulož, měl jsem opakované představy a sny, že jsem šéfem výcvikového střediska pro budoucí astronautky. Měl jsem na starosti jejich fyzickou kondici. Která vydrží déle na centrifůze, která vydrží déle bez kyslíku a podobné věci. Ale opravdový vstup do BDSM světa nastává, když mi první žena nabídla tolik důvěry, abych směl zkoušet její hranice bolesti a vzrušení zároveň. A ta první zkušenost mne, jako chlapa postavila poprvé na piedestal sebedůvěry. Od té doby říkám: "Chlap je vybaven takovou mírou sebedůvěry, jak velkou důvěru v něj má jeho milá." Celý život je to vlastně pořád dokola. Když jsem milován, tak jsem okouzlující chlap a můžu mít tolik bab kolik chci, i když je nepotřebuji. Jakmile mne opustí, mohu být sebevědomý, mohu se i rozkrájet, ale ženy to vždy vycítí a nedají a nedají. A ne a ne a ne, ale to do tohoto příběhu vlastně nepatří.

Mám teď jednu - a jak plynul čas, tak se měnilo i pojmenování- přítelkyni, milenku, lásku, touhu pro společný život, duchovní spřízněnou duši, součást mne samého, naplnění smyslu života.... Časem jsme dospěli k rozkoši jako citu, který sdílíme a umíme rozdávat všem, protože ho máme v sobě prostě náruče na rozdávání. A začali vyhledávat milence, milenky, páry k seznámení. Kdo to na amatérech zkusil, ví, že jedno slovo z úst do úst je vyváženo tisícem slov v písmenkách.
A jelikož už mám šediny nejen ve zbytku vlasů, ale uplně všude, samozřejmě mne dostihl učitelský syndrom předání zkušeností další generaci. Jednou nás oslovila holčina 26 let s partnerem, že by chtěli zažít něco nového a načichnout malinko ke světu BDSM. Ihned jsem naprosto slepě upustil slinu, že na ní byl kapesník malý, a už jsem začal švitořit. Po krátkém uvodu, výměně civilních fotografií a ujištění, že si zítra zavoláme už jsem slepě šel jak husa po flusu po své kořisti. Mentálně jsem jí svlékl do naha, ptal se jí na všechny intimnosti, zkušenosti, možnosti jejího těla atd.... několik hodin otázek. Až mne partnerka krotila na vedlejším chatu - nicméně já se nedal. Přišlo ráno - morální kocovina, musím říct, že zasloužená. Pocit provinění vůči mé holčičce - okamžitě jsem jí napsal vyznání jak nejlepe jsem uměl. Kdo ví, kdo na druhém konci chatu byl.... Každopádně druhý den byl profil tohoto páru zrušen. A pocit de ja vu - ano - tohle nebylo poprvé. Už jsem kdysi dávno měl takovou důvěru své partnerky, že jsem míval úžasné sebevědomí. A já si uvědomil jak veliké štěstí mám ve své holčičce. Že mám jistotu, že mi naprosto důvěřuje a že si mohu dovolit takovýto exces - vlastně on-line, kdy je neustále přítomna, jak slintám po jiné mladé kundičce a vůbec se za to nestydím. A že moje sebedůvěra vyrostla opět do nebes společně s důvěrou kterou jsem dostal. Děkuji princezno moje. Děkuji.