Chvilka večerní poezie

Nejsi má, ale já vím že máš být Karta říká, že musí něco zemřít v nás Poté teprve zrodí se, teprve poté bude žít Spojení, kterému nevěříš i když ho máš Někdy se zrcadlo tříští, aby rámem dalo se projít dál Někdy zkoušky příští, dají šanci abys neprohrál Můžeš se pořezat o ty střepy Krvácet, křičet a stárnout Jsou to někdy bouře a střety Z ran se ale jizvy stanou Ted už víš že máš na vybranou Minuty, hodiny roky Třeba desetiletí budu čekat Než zmizí ty bloky Než přestaneš se lekat Znám tvé staré kouzlo a vím že se mění Právě proto poznávat tě. Je jako nové probuzení. Jsem rád že jsi jiná než včera Protože co víš dnes Včera jsi nevěděla Co budeš vědět zítra To ani by jsi si nepomyslela.