AngelotEtCalla

Nauč mé srdce zpívat tvou píseň,
Vyžeň z　mé duše úzkost a tíseň.
Nauč mé ruce hladit tvou tvář,
Nauč mé oči vidět skrz zář.

Napříč tím světlem čistým a jasným,
Umíš se zapřít a jít si za svým.
Srdce Tvé plane, citem a vášní,
Oddanost Tvá je silná až zvláštní.

Nechci být okovem, nechci Tě tížit,
Pokaždé když bude jiný se blížit.
Nechci být ostřím, nechci Tě ranit,
Když náhle musím se lásky Tvé stranit.

Sobeckost však je mi více než vlastní,
Sama to nesnesu, však tebe chci vlastnit.
Nepustím jinou z　Tě uzmout ni kousíček,
Pro sebe chci Tě mít, můj anděl i ďáblíček.

Než zestárnu, než zhynu, než svou pouť dodýchám,
Už ani minutu s　jinou Tě nenechám.
Bodání u srdce a všude kolem,
Už jen ta myšlenka plní mě bolem.

V　obětí hřejivém Tvém už nejsem sama,
Ach jaká úzkost, ach jaká hana.
Chci být tvou jedinou, tvou chvilkou v　nebi,
V　pekle tvou omluvou, jež z trestu ti sleví.

Za slunce svítání první jsi myšlenka,
Ihned po snídani, když zbyde chvilenka,
Před cestou do práce na chvíli zasním si,
Tvář Tvou a dotyky ihned vybavím si.

Přes den mě provází vzpomínka na tebe,
Na naše večery vášnivé, veselé.
Na naše rána s　voňavou kávou,
Na naše víkendy co nezestárnou.

V　pozdním odpoledni u šálku s　čajem,
Vybavím si chvilky, kdy jen tak si hrajem,
Na štěstí, na lásku, na chvíle krásné,
Na světlo v　duši, i když se zhasne.

Na výbuch rozkoší, na touhu smělou,
Na pnutí ve svalech tou činností skvělou.
Na jednu duši když těla se prolnou,
Na spojení myslí společnou touhou.

Po slunce západu těším se víc a víc,
Na chvíli kdy zase budu moct říct,
Jsem ráda, že tu jsi, že Tě tu mám,
Horoucí polibek v　důkaz Ti dám.

V　hřejivém obětí už jenom mě máš,
Za jinou nespěcháš, neutíkáš.
Jsem tu jen pro Tebe, ty jsi jen můj,
Budu tvým životem, jen při mě stůj.

Buď Ty mi oporou a moudrým rádcem,
Buď mi mou múzou, mého srdce vládcem.
Pak budu Ti nablízku kdy bude třeba,
Anděl i ďábel, neřest i něha.