To před Ale

Cokoli se řekne před ALE, nic neznamená.


- „Chodila bych cvičit, ale musela bych tam být sama.“

- „Hrozně bych si chtěla pořídit psa, ale pak si představím, jak venku prší a já s ním musím jít ven.“

- „Ty jsi moc fajn holka, ale nezdá se ti, že tohle už fakt přeháníš?“

- „Ráda bych jela na chatu, ale babička je nějaká špatná.“

- „Nechci ti do toho vůbec mluvit, je to tvoje věc, ale neměla by ses mu omluvit?“

- „Líbí se mi, ale chová se jako buran.“

- „Bylo to fajn rande, ale pak se to nějak zvrtlo.“

- „Já bych jí nepodváděl, ale ona už není vůbec ta, kterou jsem si bral.“

- „On je to v podstatě magor, co si budeme namlouvat, ale ten sex s ním všechno stírá!“

To důležité (většinou nepříjemné) sdělení následuje vždycky až za spojkou „ale.“
To, co je před ní, je jenom opatrný úvod, kterým chceme jaksi omluvit, přikrášlit nebo zamaskovat to, co doopravdy máme na srdci. Prostě kecy v kleci.