Procházka sídlištěm s policií.

Rád jse procházím nočním sídlištěm, jenom v minišatech, jinak úplně nahej a bos. Jízdou z práce jsem se stavil u říčky na kraji lesa. Tady se vyblbnu nahej až do setmění. Pak nasednu do auta, pořád nahej, a po polňačce jse přibližuju k civilizaci.
Za chvíli vjíždím na silnici a pokračuji až do nejbližšího městečka. Tady stočim na první sídliště, a najdu co nejméně osvětlený místo vod lámp. Užívam si úplné nahoty počas jízdy i ve městě. A profukování vzduchu přes pootevřené vokýnka.
Tady v zákoutí sídliště jsi obléknu jenom minišatečky. Takové, co skryjou jen to neej... a pod nima jinak nahej vystoupim z auta. Je teplo a občasnej vánek je vhod. Mírně mi nadzvedává sukýnku. Je to příjemný, a jdu dál, víc do prostřed sídliště. Projdu nim tam a ještě někam... ..až začnu hledat kde že to parkuju? Snažim jse vyhnout největšim partičkám na večerní procházce.
Na okraji sídliště krajočkem zahlídnu policehlídku. Taaák raději jdu pohledat auto. Za chvíli nasedam, a kličkuju sídlištěm. Dřív než vyjedu z labirintu parkovišť, blikne za zády majáček.
Tak stavim. Přes stažený okynko, vidi že jsu v minišatech. A krom běžnejch papírů chce i něco co mam v zadnim kufru. A tak jse v zápětí procházím před hlídkou kolem auta jenom v minišatech, jinak úplně nahej. A pak ještě do předklonu najít a vyndat to z kufru. Nevim co všechno viděli. Obzvláště ten, co zůstal v autě a měl výhled z polohy v sedě.
Šíílený pocity, naštěstí bez vedlejšich řečí poděkovali za papíry a popojeli dál. Zavřu kufr, cítim jak mi na nohy vzrušením odkapává vymokvaná šťavinka, ukončim svou přehlídku tady na sídlišti a jedu dál.
Dojedu téměř až domů. Vzrušení mne nuti ještě na menší procházku. A tak stavim na vedlejšim sídlišti. Projdu kolem několika bytovek, přes chodníčky i travičku, usednu na lavičku, kleknu do pískoviště, a projdu několikrát proudem vodního rozprašovače. Na kraji sídliště je něco jako minipark. Dnes je slabě osvicen, tak mne to přivábí. Je tady klid. Uvnitř parku nikoho nevidim. Shodim ze sebe šaty, a už pobíhám parkem v adamrouchu. Je vzrušující slyšet zvuky sídliště a lidí a být od nich jen kousek a nahej. Po delšim čase vidim světlo. Pohybuje jse rychle a tiše. Jen tak-tak zajdu za strom a kolem prolítne někdo na kole.
To je pro mne signal, na ukončování. Zaběhnu jsi po šatečky, na okraju parku jsi je nandam, dojdu k autu, a teď už domů. A že je pozdější hodina, tak po zaparkování, jdu dom v minišatech. A pod nima nic. A uživam jsi ten pocit.