Nedělní píčení

Je pochmurná listopadová neděle a já nemám ani chuť se zvednout z postýlky a jít do kuchyně si udělat snídani a kafe. Převaluji se pod peřinou a hlavou se mi honí myšlenky. Běžné i neobvyklé.... Co kdybych... Myšlenky se honí dál a já zjišťuji, že se mimoděk honím s nimi. Přemýšlím co na sebe po ránu a přitom mi začal tvrdnout a ozývat se pocitem, "vem si mě", "je to příjemné", "hoň si mě". Nemohu odolat a odhrnuji peřinu...

Nakonec vstávám, a bloudím bytem až do kuchyně, kde mě napadá myšlenka, "co kdybych se dnes dala do nějakého toho píčení. Přemýšlím co by tak bylo nejlepší a nejvhodnější pro dnešní nesváteční den. Ano, mám to bleskne mi hlavou. Buchtičku s krémem, nebo jen jednu velkou buchtu? Hmmm, to se ještě uvidí.

Po hygieně a kávě se hodím do pracovního. Stále ještě nové šatičky služky a bílé samodržící punčochy. Sukýnku mi neustále zvedá tvrdý klacek, jakoby se chtěl podívat na to píčení se mnou. "Počkej až bude ta buchta hotová, můžeš se spálit." ... neposlouchá a stále zvedá spodníčku, no nic jeho problém, nebo ne? Zkouším ho uchlácholit krátkou masturbací. Nepomáhá a trčí ještě víc. To jsem tomu dala... Napadá mě, že bych teď někomu i dala.

Vytahuji pekáč a mastím. Pořádně ať to na něm pěkně klouže. Vymažu ho celý do krajů načež se chci utřít, ale do čeho? Opět se ozývá stojící pomocník. Jakoby chtěl říct "vymasti i mě", no to určitě pomyslím si, a budeme bez krému. Jeho nápad ale není úplně od věci a za chvíli se kuchyní rozléhá hlasité mlaskání. Trvá to dlouho než přestane načež zvuk se změní na pravidelné nárazy o kuchyňskou linku. Hnětu těsto.

Bum, bum,bum... a tak dále. Pořád dokud není těsto vláčné a promíchané. Sakra sousedi si budou myslet co tady nedělám... A já to doopravdy nedělám, škoda.

Plesk a těsto končí na pekáči. Pěkně roztáhnout po celé ploše, pořádně doširoka. Musí se to udělat současně. Šoupnu to do trouby a čekám. Jak vyplnit to čekání? Že by krémem? Ano to je skvělý nápad... Jdu na to. "Já! já! jsem specialista na krémy." Ozývá se stále ještě tvrdý klacek zespodu. Odhrnuji spodničku a koukám se na něj. Chvíli přemýšlím načež dám na jeho zkušenosti a ještě kluzkého začínám honit. Je to nervy drásající podívaná, bude krém dřív než se udělá buchta? Letmý pohled na pekáč. Buchta vypadá jakoby už byla hotová, nevadí říkám si. Přinejhorším ji udělám dvakrát.

Joooo, krém je venku. Povedlo se, no to je ale vynikající krém pochvaluji si vlastní práci. Teče ho dost na celou tu buchtu. Mám radost....

Ložnicí se ozývá šustění peřinky, hmmm otáčím se v posteli a po ruce mi něco teče. Vím co to je, představy skončili ranním výstřikem. Teď už ale doopravdy vstanu a udělám si to kafe. Co si potom vezmu na sebe? Že by pekáč?