Někdy se senior…

…snad ne na otrokův účet, ale baví. Zrovna tuhle psal jeden Pracovní Otrok. Pána nazýval Pánem. Madam nazýval Madam. Sebe pak nazýval Zmrdem. Senior chvíli přemýšlel. Se slušností člověk dojde nejdál. I vzpomněl si senior na jedno hudební povídání. Zpovídaným byl šéf jisté, ne až tak kor známé české kapely. Vyprávěl milou historku.Když se v kapele urodí nová píseň. První co kapela udělá je, že s písní zajde za panem Prasákem.A teprve, když pan Prasák řekne něco jako “jooo! To je dobrý, člověče!!!” jde kapela s písní na podia, případně na nosiče. Oslovení Pane Zmrde šlo následně seniorovi od klávesnice počítače daleko lépe a lehčeji, než příkré, strohé a nadto seniorovi nepříjemné Zmrde. Na plynulosti a vřelosti konverzace to pranic neubralo. A jak píši, senior se ještě drobně pobavil.