V noci

Dneska v noci jsem vůbec nemohla usnout. Po půlnoci jsem to vzdala a šla si prohlížet fotky, které mám v albech ještě z let, kdy se fotky takhle fotily, vytiskly a vkládaly do alb, aby se mohly po čase vzít do ruky a připomenout si, co člověk zažil. Vydržela jsem u nich asi hodinu a pak napsala blog. Jak jinak...o fotkách.

Bláhově jsem si myslela, že teď už hezky unavená prazážitky, usnu jako mimino. Ale omotávala jsem deku kolem nohou sem a tam, přesunovala se z kouta postele na kraj, chvilku se odkryla, pak zase zimou celá zachumlala, ale spánek nepřicházel a myšlenek v hlavě přibývalo.

A tak jsem ve dvě ráno zase vstala, pustila notebook a začala znova psát. Nejspíš jsem se potřebovala totálně vypsat nebo nevím, co se to včera dělo. Nebyl úplněk? Nebyl. Tak já nevím.

No každopádně jsem psala a psala, až z toho byly dvě stránky textu a tak jsem, vlastně už dneska, přesně ve 3.00, napsala svou první povídku. Bavilo mi to. Jako fakt hodně. Bavilo mi představovat si ty konkrétní věci i ty prožitky, o kterých píšu. Jako bych měla v očích kameru a viděla to před sebou a jen prsty ťukaly do kláves to, co oči uvnitř mě viděly. Připadala jsem si jako v transu. Nevím, kde se ve mě ta fantazie bere, nikdy jsem nebyla žádný velký čtivec a ani mi ve škole moc nešel sloh. Možná by ze mě paní profesorka češtiny měla nakonec radost, že jsem taková "sepisovatelka" :-D

Přeji Vám krásné slunečné pondělí, jdu na sebe hodit něco v čem můžu mezi lidi a hurá vytvářet hodnoty. T22