Rande na slepo? Nikdy!

Co je v domě, není pro mě, opakuje mi neustále kolegyně z práce ale svým způsobem důvěrná kamarádka. Mohu ji říct vše. Ví o mě vše. Kolikrát ve slabé chvilce se ji svěřím, jak ráda bych mrdala, a ona mi zopakuje onu větu s přednáškou, nedělej to, ne s tady těma.

Vím, že má pravdu, ale oni mají čuráka, kterého bych chtěla, ale měla bych opravdu zahnat své zvrhlé choutky. Musím se ovládat!

Nejhorší je asi vážně ženská, co nemrdá. Čumím po každém péru, co projde. A představuji si krásný letní románek na pracovišti.

Když mě lanařila před pár lety, vrať se k nám zpátky. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak ten znovuzačátek bude stát za hovno.

Můj dřívější nadřízený byl pryč. Byl to kunďák a já jeho z nejoblíbenějších. Měla jsem ho ráda, on mě taky. Vše bez sexu, ale s narážkami na to. S tím chlapem jsem si dokázala představit noc i den. A do práce jsem chodila ráda, ale živila nás jeho stará. To by asi nefungovalo, a oba jsme to věděli. Říkejme mu Petr. Když odešel, já šla taky do hajzlu, respektive na mateřskou, abych byla konkrétnější, s tím, že tam už se nevrátím.

Roky ale sletěly, a já uvažovala, kam po mateřské. Co bych vše mohla dělat, a kde? Ale bylo tu to děcko a já zvažovala, klady a zápory. A do toho má bývalá kolegyně, vrať se!

Vrátila jsem se. A můj nový nadřízený byl úplně jiný než Petr. Nic z čeho by mi kunda zvlhla ale mu se čurákovi, asi postavil. Kde mohl, tak na mě sahal. Chtěla jsem mu říct, běž do píče ty kurvo!

Ale většinou jsem své vulgární myšlenky držela v sobě. Přece jen je něco jiného, bavit se tak tady, a věc druhá na veřejnosti, ulici, v práci...

Můj nový šefík byl děvkař. Nic z čeho by ženská vytekla ale proutek se mu stavěl často. Nesnášela jsem ho! Nesedl mi jako člověk, natož šéf. Žádná autorita. Všichni věděli, že je na svém místě z protekce. A já se rozhodla mu zavařit. Kurevsky mě sral. Byl neschopný a jen se to točilo na židli. Díky němu šla pracovní morálka do hajzlu. A nic nebylo jak dřív.

Když jsem potkala na ulici Petra, postěžovala jsem si na toho zkurvysráče a polichotila Petrovi ego. Byl rád. Řekl mi, nahrej si ho, jak se s tebou baví a udej ho.

Byla to bojovka. Petr stál při mě a moudře mi radil. Já bych toho šmejda vážně sestřelila a on by z té židle spadl. Ten chlap mě nenáviděl. Úplně z očí mu to sršilo, jak by mi z chutí napl a já si přála, ať to udělá. Ale byl uvědomělý, pochopil, že tím by odešel dřív než přišel. Měla jsem nahrávky a stačilo si zajít za Petrovou starou. Která už o všem věděla. Věděla to od Petra, i ode mě.

Probíhalo vyšetřování.

Semlelo se toho bohužel v tu dobu víc a vše bylo trapné, a ještě trapnější. On čekal na mé pochybení a já ho měla téměř v hrsti, i s těma nahrávkama. Jestli jsem si v něčem pomohla, tak mohu říct, že jo. Od té doby na mě nesáhl. Rozhodně nejsem nějaká citlivka, ale nechat to být, tak mu pod stolem asi povinně kouřím. A na jeho ocas jsem vážně chuť neměla. Asi jen tak blbě vypadám.

Teď přemýšlím jestli to dopovědět.

Slíbili jsme si, že jeden druhému nebudeme komplikovat život za cenu mlčenlivosti. Bylo i v mém zájmu, držet hubu.

Řeknu Vám, rande na slepo je špatná volba.

Vždycky jsem z toho byla vyvředěná, ale ten chtíč v píči byl vždy silnější, a ten souboj vyhrál. Jdu do toho! Ono se nemá pokoušet štěstěna. Vždy je to něco za něco.

Je to 6 let zpět.

Psala jsem si s amatérem, zase s velkou touhou na to. Občas si říkám, nemám dát pryč dělohu? Nechat se vykastrovat, ať mi ta blbá kunda mezi nohama nedělá zle v životě. Je hrozný řídit se píčou. Chtěla jsem si zašukat. Vždycky je to etapově, v určitém období života. Chceš, a musíš to mít, než přijde, seru na to, i bez toho se dá žít. A v tom období, šukám, dokud dýchám, jsem se domluvila s jedním. Předcházelo tomu, jak bych chtěla a takové ty řeči o tom, na což mi dotyčný oznámil, že mu stojí jak sviňa. Tak si zašukáme.

Domluvili jsme se, na místě, kde nepotkáš snad ani mrtvého brouka. A teď ten trapný moment, po všech těch fotkách nadržené píči a stojícího čuráka. Stojí naproti on. Ten, kterého jsem byla rozhodnuta sestřelit a tentýž člověk, který čekal na mé pochybení. Krve by se ve mě v tu chvíli nikdo nedořezal. Byl to šok. Nejen pro mně. Oba jsme pochopili, že jeden čeká na druhého. Průser v práci. A co teď?

Ten pohled bezmoci s obavou, co bude. Absolutní trapas. Že víc trapněji být člověku už nemůže. Cítil to stejně. I ta chuť na sex přešla. Fotky zásadně neposílám, ale do rande na slepo už taky nejdu. Byla to náhoda? Přitom počtu amatérů tady? Nevěřím na náhody. Tam nahoře mě asi někdo nemá rád, anebo to myslí se mnou dobře?

Neměla jsem slov, ale on byl chytřejší. Vykouřil asi 3 cigarety za sebou a řekl mi, pojď do auta. Já už asi i smířená s tím, že teda zamrdáme, i když mě nebral, ani ta chuť nebyla. A zeptal se mě, co teď? Já nevěděla, co teď. Jen se mi hlavou honilo, jak podám výpověď.

A on mi navrhnul, že to zůstane mezi námi, ale vše záleží na mě. Tak o ostudu, nikdo nestojí. Přece jen jsem vdaná paní. Štěstí jak cyp, že jsem mu nelíčila, jakého píčuse mám doma. A blogy taky nečetl. V ten den jsem vše stáhla, doslova. I sama sebe.

Čekala jsem na podraz z jeho strany. Chvílemi zažívala i paranoiu. Bylo to těžký. A toto jsem nemohla říct nikomu, ani mé kamarádce.

Chtěla jsem odejít ale on mi řekl po čase, nejhorší jsou ženský, co nemrdají, ty nadělají tolik škody. A usmál se přitom. Po čase jsme se tomu nejednou zasmáli. A já ho začala vnímat jinýma očima. Petr byl perfektní, ale tento taky není špatný. Jen ten začátek stál za hovno. Teď už si s ním dokážu představit i sex. Ale nespali jsme spolu.

Byla to životní lekce, kterou jsem potřebovala. Já se tu po letech vrátila. Nevím, jestli i on. To však poznám. V práci nikdo tehdy nechápal, co se stalo. Stačilo tak málo, a já neudělala po našem setkání nic. Jen držela tu hubu. A teď spolu vycházíme, dokážeme si udělat jeden z druhého legraci, a přitom oba víme své. Naše malé velké tajemství, které mi dalo jiný pohled na svět, i mého šéfa.

Co je v domě, není pro mě. Jen zas mám tu blbou etapu! Ale rande na slepo už nechci zažít.