Dvě pýchy a dva předsudky

"Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že tlustá žena, která má slušné sebevědomí, se neobejde bez sprdnutí." Tak by to nejspíš napsala Jana Ostnatá. Pýcha a předsudek je můj oblíbený román. Jeho přednosti vám teď vyzdvihovat nebudu, chci se zaměřit na jeho vizuální zpracování.

Existuje seriál BBC z roku 1995. Darcyho tam hraje stejný pán, co v Bridget Jonesové. Jennifer Ehle je krásná, její Líza je samozřejmě vtipná a chytrá... a přesto můj první dojem z ní byl ten, že je tlustá. Proč? Protože jsem ji porovnával s Keirou Knightley z filmové verze 2005.

O nějakých patnáct let později ten dojem vyvanul a zbylo poučení: Nemůžete vyhrát, když se srovnáváte s jednou z nejplacatějších hereček na světě.

Nesrovnávat vůbec? Někdo to možná dokáže, já ne. Ale rozšiřuju si obzory, koukám tady po galeriích a vidím, že pěknou galerku kilogramy dolů ani nahoru nedělají. Úsměv, póza, prádlo, osvětlení, prostředí, příběh... a to jsme pořád jen u dojmu z galerií, ne z člověka a jeho osobnosti. Oč jednodušší to mají ti, co jim na posouzení našeho života stačí BMI.