Princ Krasoň byl kurva.

Povím příběh jednoho mého kamaráda.

Byl sám, hrozně toužil potom, aby nebyl sám. Chtěl ženskou, děti, rodinu. Neprahl po ničem jiném. Záviděl svým kamarádům, že už rodinu mají. Přitom to byl hezký chlap. Vždycky mi bylo divné, že takový pohledný mužský nemůže najít ženskou. Vždyť by stačilo nějakou oslovit. Seděl na amatérech a hledal ženskou svého života.

Tvrdil, že v reálu nejde žádnou najít. Líbil se mi. A pod svými galeriemi, ženské v řádech stovek psaly do komentářů, jak by jej s radostí vykouřili. Prezentoval se, že je smolař a hledá lásku svého života. Ženské z něj měly mokro v klíně. Jen co se na něj podívaly. I já. Krásný to chlap!

Jednou se mu zdařilo, a myslím, že ne jednou, najít děvče, které mělo oči pro něj. Psal ji nádherné zprávičky, kterým věřila. Možná i chtěla věřit. Ona měla dítě a byla vdaná. To mu však nevadilo. A oblboval ji hlavu tím, jak spolu budou žít. Jak si udělají společné mimčo a bude neskonale šťastný. Nezůstalo jen u psaní. Oni se i viděli, a vídali často. Měl ji rád a ona ho zbožňovala. Byl to přesně ten typ chlapa, kterého ona vždy hledala. Jen v tom zavázel její manžel, aby tito dva mohli být šťastní.

Když někdo z jeho přátel, podvedl svou ženu. Tvrdě to odsoudil. Každá ženská byla svatyně, kterou by měl muž uctívat a činit ji šťastnou. Psal jak Bůh. Uměl to. Věděl, co ta ženská chce slyšet. Prostě dokonalý chlap. A ten úžasňák s kouzelnou tváří od pána Boha měl vztah s ženou, která vdaná byla. Společně zvelebovali jeho byteček, v kterém šoustali, a byli šťastní.

Tady budeme spolu žít a budeme mít velkou rodinu. Miluji tě, princezno.

Takhle hezky ji říkal, princezno.

Když si vybavím všechny ty oslovení a kouzelné slovíčka, je to jak přes průsvitný papír u určitých jedinců. Jakoby chodili na stejný kurz s názvem, udělej z ženské děvku, a pak z toho vytřískej, co se dá anebo jak sbalit blbku.

Pokračujme.

Ona začala být u něj pomalu víc jak doma. Její muž byl stejně pracovně velice zaneprázdněn. Přitom si taky stavěl hnízdečko lásky jinde. Starala se o něj, o tu svou lásku. Znala jeho přátelé. Veřejné tajemství, kdy všichni ví, jen její starý nemá ani tušení. Manželství nenaplnilo její představy a chtěla to skončit. Možná si přál, v ten čas, to samé i její muž.

Chtěla žít s Krasoňem, který se zdál být tím pravým, ale Krasoň byl pěkná kurva. Snažil se z ni vytáhnout prachy, a když to nešlo po dobrém. Využil toho, že má nahráno, i jak si to spolu rozdávají. Princezna byla v tu chvíli v háji. Prozřela. A její princ se začal vybarvovat. Jediné štěstí bylo, že princezna neučinila žádné kroky k rozvodu.

Tou princeznou jsem byla já. Kdysi dávno. Naivní a blbá. Chtěla jsem uvěřit na lásku, čistou a tu pravou pohádkovou, jak jsem si ji vysnila někde tam v dětství. Když to s prvním nevyšlo dle představ. Ale ani mému muži to nevyšlo. Tak jsme si udělali další dítě a žijeme spolu dodnes. Jen princezno mi neříká, ale jinak mluví taky moc hezky. Když má své světlé chvilky.

A Krasoň se dál po rozchodu s princeznou prezentoval jako osamělý smolař, který touží po lásce. A já pochopila, proč takový hezký chlap je sám.

Už nejsme přátelé, a není to už ani můj kamarád. Jen jak kolikrát shlédnu jeho galerií, co vydá. Řeknu si jen, ty ubohý šmejde.

A takové příběhy tvoří život.

Pak se tu po letech vrátíš, a říkáš si, co chceš?

Potřebuješ snad další lekci?

Chlapa svého života už nehledám. Toho jsem našla před lety a žijeme spolu dodnes, v dobrém i zlém. I když je to kolikrát píčus. Tak ho svým způsobem miluji. Všude je cosi, ale já vím, co od toho mého čekat a proč si zvykat na jiné morésy.

Člověk sice nikdy neví, co bude zítra, za rok, či za pár let. Ale já nic měnit už nehodlám.

A jestli si zašuká můj muž zas jinde. Má na to plné právo, které mu zajisté oplatím, až najdu vhodný objekt. Jako tehdy.