Moje zkušenost s obřízkou

Předně, mým cílem není nikoho přesvědčovat ani odrazovat, pouze se podělit o své zkušenosti s těmi, které to zajímá. Sám vím, že nejvíce to zajímá člověka, který sám stojí ped otázkou "podstoupit, či nepodstoupit". Shovívavý čtenář promine, že tak učiním trochu obšírněji. Podobný článek už jsem zde dřív měl. Bohužel už není, tak jsem se ho pokusil sepsat znovu a při té příležitosti o něco lépe. Jak se vždycky uvádělo, když jsem studoval, na učebnicích, ve snaze prodat už osmé vydání té samé knihy, "nové a podstatně rozšířené vydání".

Když jsem dospěl, začal jsem řešit, že v klidu předkožku můžu sice předtáhnout dobře a že v erekci to taky zvládnu, ale už mi to není tolik příjemné. Prostě při erekci bylo příjemnější mít předkožku nepředtaženou. Začal jsem to tedy řešit s lékaři a verdikt zněl frenulum breve - krátká uzdička. Domluvil jsem si tedy zákrok, tzv. frenuloplastiku. Tu jsem podstoupil v lokální narkóze. Vzpomínám si, jak mě potřeli penis i s okolím, které jsem si ještě na zákrok vyholil pálivou dezinfekcí, pak mě asi píchli injekci s lidokainem, suprakainem nebo podobnou látkou a šlo to jako po másle. Niajk velká rána, pár malých stýžků. Rekonvalescence s heřmánkem v pohodě.

Jenže zatímco se uvádí, že frenuloplatikou se uzdička prodlouží (nevím tedy technicky jak), tak mě nepřišlo, že by se prodloužila. Spíš jsem ji měl seříznutou jako z té horní části žaludu, takže tu mi tolik netáhla dolu, ale stejně to nebylo pořád ideální. Pořád mě předtažení působilo určitý diskomfort. Nikdy jsem nevěděl, jak to přesně nazvat, prostě pořád byla krátká. Později mi při návštěvě urologie bylo řečeno, že dál se to dá řešit už akorát obřízkou. A také žoviálně, že mám více trénovat a nejlépe s nějakou mladou, úzkou. No nepotěšili mě, jednak se mi do obřízky nechtělo, jednak mám slabost pro milfky.

Označil bych svůj případ za hraniční. Určitý diskomfort, ale zase ne opravdu velký problém. Ne, že by předkožka nešla předtáhnout, ale když předtáhnu při erekci, tak cítím diskomfortní tlak. Co když vyměním ten určitý diskomfort za to, že mi to někdo zprasí? Každopádně mě tížil vzrůstající pocit, že je to potřeba řešit. Plusem je, že když o obřízce člověk čte, tak se uvádí, že by měla mít zdravotní benefity, zejména pro partnerky. A taky by se v mém případě z rychlíku mohl stát alespoň spěšný vlak. Víte, jak to myslím. ;-) Začal jsem provádět hlubší rešerši, hledat příběhy. Několik kluků psalo, že litují jenom toho, že to neudělali dávno, ale ti před ní měli asi docela problémy. Někomu se to zase špatně hojilo, tak musel na reopraci. Doprovodil to snímky. Brrr... Taky na amatérech jsem si zadal heslo do vyhledávání a koukal na galerie. "Hm, to se mi moc nelíbí. Nic moc. Pěkný. Nic moc. Tady ten chlapík to zveřejnil ještě sešitý a nateklý hned po operaci?" Na fóru, když o tom někdo začne, poměrně rezolutní názory a spousta "nedělej to".

Návštěva urologa. Krom frenulum breve ještě napsal do zprávy ještě parafimóza, tedy ne fimóza, ale k té krátké uzdičce jeětě o něco užší předkožka. Byla mi předepsána kortikodní mast asi na tři týdny. Po dopoužívání změna žádná nebo tak malá, že si nejsem jist, že by nějaká byla.

Návštěva urologie v nemocnici. Naplánování termínu operace. Prý můžeme dát termín a případně si to můžu ještě rozmyslet. Ok. V celkové anastezii, nebo lokální? No jeden zákrok už jsem v lokální zvládnul, ale tohle je větší a prý to radši dělají v celkové, protože pak tam třeba sebou pacienti šijou... Když je šijou... Měla by to být samozřejmě jenom krátká celková, tak s ní souhlasím.

Čas běží, přichází den nástupu do nemocnice. Noc před nástupem zrovna moc nespím. Nástup asi v 7 ráno, nebo kolik to bylo. Mluvím na přijmu se sestřičkou, tak trošku klábosíme. Co mi utkvělo, že říká: "Aspoň si odpočinete." Jako že bych nastupoval lázeňský pobyt, se říct zrovna nedá. Na volno se těším, ale to, proč ho budu mít, moc ne. Osobní věci dát do skříně, do pyžama na pokoj, kde jsou tři dědulové. Proč musím být celý den na posteli v pyžamu v momentě,kdy jsem ještě zcela ok? Nějaké vyštření. Tak zase stáhnout kaťata a ukázat to přítomným. "Poslyšte a bude to obřízka částečná, nebo úplná?" "To nevíme." "Aha." Ještě někoho jsem se na to ptal a ten říkal, že asi úplná. Asi. Počítám tedy s úplnou, ale bych rád, kdyby mi někdo eklo na 100 %, co to bude. Operatéra uvidím až na sále. Anesteziolog mě vyšetřuje a že mi předepíše něco na spaní. Jeden z dědulů má dopoledne operaci. Nádor na močáku, myslím. V průbehu dne kouká opakovaně pod peřinu a kontroluje si to, jinak vypadá v ok a večer kouká, byť povinně upoután na postel (kvůli narkóze), na fotbal... V pohodě, jako by byl ten den normálně přišel z rachoty.

Ten prášek byl nějakej slušnej matroš, protože celou noc jsem dobře spal. Ale možná to taky bylo tím, jak jsem předešlou noc moc nespal. Jdu se omýt do sprchy, dřív než mě začnou nahánět stylem "rychle osprchovat, rychle tamto...". Po sprše mi jdou píchnout nějakou první "zklidňovačku" a začíná módní peklo. Tlakové punčocháče... Pak ještě svléknout do naha, jenom v těch punčocháčích. Aspoň zakrýt a odvézt přes půlku nemocnice na sál. Dovéz, přeložit. Tak třeba by mi někdo mohl definitivně říct, jestli se chystají na tu celkovou obřízku. Když se ptám na sále někoho, kdo vypadá jako doktor, tak ejhle, říká, že operatér se zrovna někam vzdálil. Zavést kapačku s anastezií, a "počítejte do deseti". 1, 2, 3... Je to fakt fofr.

"Jak se cítíte?" No, jak bych to jen řekl, jsem při vědomí, necítím ani bolest, takže to je dobré, zároveň jsem nervózní z toho, co jste mi zrovna udělali - jak to bude vypadat, jak se to bude hojit a tak. Odpověď omezju na: "Žiju." Odvoz. Příjezd na pokoj. Trvalo to asi hodinu a dvacet minut nebo tak nějak. Zdá se, že to bylo trošku delší oproti očekávání. Dostal jsem epesní volnou nemocniční blůzu - další část módního pekla. Nesmím vstát, celý klín oranžový, než odejdu i postel bude značně oranžová. Močit jenom do tzv. bažanta. Nemám rád ten omezující pocit, že nemůžu ani vstát a jít na záchod. Jsem prostě cimprlína, co má ráda nějaké soukromí. Na piňďovi je tlakový obvaz, takže vidím jenom špičku žaludu. Po anestezii mi není špatně, mám štěstí, možná je to prostě tím, že anestezie, ač delší než dle očekávání, byla obecně krátká. Dědulové odchází. Ten, s vyoperovaným nádorem téměř odkřepčil, prostě odešel normální chůzí. Nejsem žádný velký expert, ale odejít druhý den po operaci nádoru v pohodě z nemocnice mi přijde jako paráda. Můj soukromý pokoj s plnou penzí mi ale dlouho nevydrží, přeparkovávají mi postel i se mnou do jiného pokoje. Tam je nějaký dědula, nevím, s čím, a kluk se stejným osudem, jako jsem měl já. Sundat talkovýý obvaz. Teď už je vidět, že šlo o celkovou. Asi 15 stehů. Na pravo zůstalo trochu víc kůže než nalevo. A přišití spodku k vršku je trošku šejdrem. Za mě - nějaké estetické nedostatky, ale celkově žádná katastrofa. Pít, močit do bažanta, ležet, jíst a tak. Večer heparinová injekce do břicha. Škoda, že to nemůže být třeba do zadku. Později večer Všechnopárty, tato show pro důchodce, kde se Šíp věčně ptá hostů, co to vlastně použili za slovo, když řeknou něco, co je známo i lidem na prahu šedesátky, a pak v nějakém díle jakože s podivem říká, že podle průzkumu se na něj dívají hlavně právě ti důchodci. Když začně Hercule Poiret se svým "Mon amie" a "Hastingsi", tak říkám, že co kdybchom to vypli. Prý je nejlepší ho na noc nechat na volno venku z pod deky a oblečení. No mně by byla zima.

Další den. Můžu si sundat punčocháče, jít smýt většinu oranžové a dojít na záchod. Teda dojít... Došourat. Každý krok je opravdu značně znát, i když mám přes sebe jen tu volnou blůzu. Nevím, jestli je to spíš citivá ta přeříznutá a sešitá kůže nebo odhalený žalud. Záchod jsem znesvětil. Koryto řeky se prostě změnilo. Snažím se otírat, co jde a přijímám osud holčičího způsobu močení pro pár dalších týdnů. Když se ptám, čím mám mazat jizvu, tak prý ničím. Ale obecně se přece dopručují jizvy alespoň promašťovat... Vizita, vypadá to normálně, můžu jít domů. Domluvím si odvoz, skočím do tepláků a odšourám se pryč.

V daších dnech, pokud můžu, nechávam penise opravdu na vzduchu vykukujícícho z trenýrek. Nikdy mi nebyly pohodlné upnuté trenýrky, teď už vůbec. Jeden kluk na internetu doporučil obléknout is trenýrky šejdrem, aby se ten šev vporstřed netřel o penis. Hrdina všedních dnů a v mých očích génius. Opravdu je to mnohem lepší a ještě dlouho to tak nosím. V prvních dnech samozřejmě otok, který pak pomalu ustupuje. Kdybych to byl změřil, to by byly bývaly rozměry! Tvrdohlavé stehy vydržely tři týdny. Po vyadání stehů jednou denně namažu Contractubexem, protože bych chtěl hezkou jizvu, a jednou denně prostě promažu konopnou mastí. Každá chůze je opatrná před i po vypadání. Je léto, takže nějakou dobu můžu chodit alespoň v bavlněných měkkých kraťasech, jenom v práci se musím převléknout. Jak víc chodím s návratem do práce, tak přes den mi trochu otéká. Někdo psal, že asi 2 měsíce je žalud ještě citlivý, někdo psal, že si hned zvyknul. Mně to také trvá, možná tři měsíce, ale postupně se všchno vrací do normálu.

Celkové dojmy? Ani vyloženě nadšen, ani zklamán, ale spíše pozitivní. Samozřejmě velké plus, že už nikdy nebudu přemýšet nad původním problémem s nepříjemným tlakem při erekci a stažené předkožce. Výhodou by měly být ty zdravotní benefity. Je asi pravda, že ubylo receptorů citlivých na dráždění, takže dráždění není tak intenzivní. Nevím, jak to mají ostatní muži, ale já se hodně vzrušuju mentálně. Něco si třeba tady přečtu a bez jakéhokoliv doteku mám postaveno. Takže teď jde možná o něco víc být vzrušen v té hlavě. Masturbace samozřejmě vypadá jinak. Co se týče vzhledu, tak mi zůstal takový "límec" pod žaludem. Hezčí by podle mě bylo bez, ale v erekci se všechno napne a naopak je tam dostatek kůže, takže to zase není moc napnuté. Nějaké fotky mám v galeriích, takže kdo chce, může vidět. Se vzhledem jsem docela spokojen. Rychlík jsem stále v prvním kole. V druhém, zdá se, držím a držím. Každopadně pro průkaznější závěry by to chtělo víc zkušeností. A od toho jsme tady. :-)