Ženu ani květinou neuhodíš...

Doplnění k povídce "Naše výročí".

Byl to zážitek...spankovat ženu květinou a ještě tak krásnou (žena i květina :), barevnou a svěží, pro mě bylo neuvěřitelné...Kytice pestrobarevných jarních tulipánů. Jistě, že řezaných. Ale i tak z nich ten život úplně čišel. Síla jarní probouzející se země, která vyhnala spící cibulky až do té neuvěřitelné pestrobarevné záplavy květů. Krása. Nádhera.
U nás doma v našem playboxu, zatím chybí důtky. A když dojde na hraní si s písmenky (BDSM;), používáme různě široké, kožené pásky, nebo koženou plácačku. Když jí držíš v ruce, tak asi nemůžeš nevnímat ten pocit momentální nadřazenosti - nazval bych to "režisérský syndrom" :) a zároveň veliké odpovědnosti za druhou osobu, která se dobrovolně nechá svázat, naplácat si... Skrz ten kožený a neživý nástroj vnímám tu energii, kterou jsem já a on v mých rukou schopný vyvinout. Někdy je pak hodně těžké, a o to víc zároveň rajcovní nejít za tu hranici, kdy už je to tomu člověku, který ti je v ten moment odevzdán nepříjemné, bolestivé, nežádoucí, nechtěné...Když už se totiž vynoří ta trocha sadismu, která ve mě dřímá, logicky by chtěla být ukojena v plné míře. ALE. Je tam ta zodpovědnost za svého protějška, kterého v tomto případě za žádnou cenu NESMÍŠ zklamat (navíc, když je to tvůj životní partner).
Když jsem držel v ruce tu květinu...WOW! Přál bych to každému zažít. Tady totiž víš, že i sebevětší švih nemůže významně ublížit a navíc, ono to ani moc nejde s tak křehkým předmětem švihat vší silou...Takže je to takový něžný výprask. Zároveň jsem v tom procesu cítil něco úžasně rituálního - něco jako tradice velikonoc, kdy se ženy švihají pomlázkou - mladými jarními proutky, které mají svou životodárnou mladou sílu předat právě ženě - symbolu pilíře chodu rodiny, domácnosti...Když jsem viděl, jak pomalu odpadávají z tulipánu okvětní lístky, některé zůstávají na zádech a na zadku mé ženy, jak se lámou stvoly tulipánů a ta krásná květina chřadne a rozpadá se s každým úderem o její tělo, uvědomil jsem si tu krásnou symboliku toho momentu. Krása té květiny se sklání před krásou mé ženy, které nemůže nikdo a nic konkurovat...Tříští se o ní a možná i ona (květina) předává tu krásu "obdarované". Přináší oběť na oltář bohyně - mé ženy, před jejíž krásou (vnitřní i vnější) se tímto způsobem sklání.
Můj prožitek byl mocný a dokonalý a doporučuji to vyzkoušet všem, kteří občas alespoň trošku rádi zaexperimentují s tím, jaký jím to, či ono, přinese p(r)ožitek.
Pro nás to bylo v daný okamžik jen zahájení malého BDSM večírku ve dvou, který pak ještě trval pár desítek minut, ale i tak to byl pro nás oba nejsilnější dojem z celé večerní session (byť pro mojí ženu z počátku negativní). Hlavně ten moment překvapení kdy jsem květinou poprvé švihnul...WOW.
Zajímalo by mě, jestli tato praktika - spankování květinou již je popsána v nějakém rejstříku BDSM praktik :))) Podle mě tam patří, protože BDSM, alespoň tak, jak ho vnímám já, je o něco málo více o vnitřním, než o fyzickém prožitku, byť spolu jdou velmi těsně ruku v ruce...
A ještě reakce druhé strany...Moje žena to obrečela. Přesněji uronila pár slz. Bylo jí té květiny líto, ale když jsem ji řekl o té symbolice, jakou ten proces pro mě měl, byla dojatá...