Miska oliv 3

První telefon. Její hlas mi připomíná dávnou bývalku...

Rozhodl jsem se, že tentokrát na seznamování půjdu jinak. Místo pozvolného odhalování během týdnů (nač ztrácet čas její i můj) se jí představím tak, aby rychle zjistila, co jsem zač. Vyprávěl jsem jí svoje historky z minulosti, které charakterizují, jaký jsem nespolečenský introvert, vykládal jsem jak a proč co vidím. Ke slovu se dostala jen málo. Měl jsem z toho trochu černé svědomí, vždycky se snažím, aby konverzace byla vyvážená, rád to považuji za svůj klad, jenže s M. jsem v tom selhával.

Zdálo se, že to nevzdává, nespolečenský introvert ji tedy nepoložil. To by byla první oliva.

Rozhodl jsem se, že čas na druhou stránku, se kterou mívají ženy problémy. Při povídání jsem do historek začal přidávat ty o mých předchozích vztazích. Jen zkrácené verze, přece jen to je první telefon. Jak mi kdysi partnerka L. po pár měsících chození nervózně přiznala, že už má jiného chlapa a jak ten náš trojúhelník s magorem nakonec dopadl. Vyprávěl jsem o tom, jak jsem narazil na pojem "polyamory" a že když jsem si přečetl články o tom co to znamená a jak to funguje, tak mi v hlavě řvalo: "A proč mi tohle nikdo neřekl dřív?". Přidal jsem střípky o vztazích polyamory i to, že na některé věci se hodí mít někoho jiného. Že podle mě monogamie vnáší do vztahu tlak na to, aby člověk naplňoval partnerovi všechny jeho potřeby, a že to se málokdy podaří. A polyamorie tak přináší větší možnosti a naplnění. Že větší křehkost polyamory vztahů nutí zúčastněné se o vztahy lépe starat, a že by vlastně totéž měli dělat i ti v monogamních vztazích, snažit se vnímat a řešit problémy včas, nezametat je pod koberec a nespoléhat na větší stabilitu monogamních vztahů, protože pak to pod kobercem hnije na nakonec vybuchne.

Naťukl jsem vztah s poslední přítelkyní, do kterého nám přicházeli další lidé, co nám to přinášelo a jak jsme to prožívali. Zmínil jsem pár návštěv swingers klubu i to, jak skvělé to bylo poprvé po zážitku s jinou partnerkou jít s přítelkyní domů, povídat si s ní o tom, co jsme prožili a sdílet a jak úžasný pocit blízkosti to byl. Že tohle přináší svobodu, opojný pocit volnosti i blízkosti. Povídal jsem i o tom, že je mi líto nevěrných manželů, kteří když jdou od milenky a chce se jim štěstím lítat, tak se doma musí tvářit raději naštvaně, aby to manželka nepoznala (a ona to stejně kolikrát pozná).

Na druhé straně bylo spíš ticho, žádné negativní reakce, měl jsem pocit, že přemýšlí. Řekla mi, že takhle zvláštního člověka ještě nepotkala. Opáčil jsem: "Ještě nemáš ani tušení, jak zvláštní jsem. Ani tušení." Už od mládí mě bavilo svou osobností vyvádět druhé z míry, překvapovat je, když jsem jim ukázal nějakou svou stránku, se kterou se člověk normálně mezi lidmi nesetkává.

M. vypadala, že to nějak zvládá, možná lehce lapá po dechu, ale ještě plave. Že by zvládla i druhou olivu? Náš první telefon trval čtyři hodiny.

Pátek. Setkání se druhou pisatelkou. Dlouhá procházka, během které jsem se jí také snažil popsat, na koho to narazila. Poslouchal jsem její reakce na moje příběhy i její zážitky. Rozloučili jsme se objetím s tím, že uvidíme, co bude dál. Už cestou od ní jsem měl možnost v klidu přemýšlet. Je to zajímavá ženská a asi bych jí měl i co přinést do života. Ale začalo mi docházet, že s touhle se k sobě moc nehodíme.