Nevěra

My s dědou vydrželi padesát let spolu. Než umřel. A byla jsi šťastná? ptám se. Kývla hlavou. Ani nezaváhala s odpovědí. Jasně, prostě práce, svatba, děti, vnoučata. Jo jo, hlavně nevybočovat z řady. Rozvedený už měl podezřelý morální profil. A nevěra? O té se nemluvilo, tudíž nebyla..že jo, babi? Schylovalo se ke generační přestřelce. Ale byla. Teď už to můžu říct. I děda jednou kdysi dávno podlehl své kolegyni. Ale přiznal se. Mohla za to ona! Jeho by to nikdy nenapadlo! A řešil to i náš uliční výbor a partaj se za mě postavila! A já šla za tou ženskou! Řekla jsem jí všechno od plic. No, nakonec jsme to všechno překonali. Ale nikdy jsem mu to neodpustila! Babička dokončila svou řeč a vypadala jako Johanka z Arku při válečném tažení. Nevěděla jsem co na to říct. Najednou mi bylo dědy líto.


milosrdně chladila moje vedrem zmordované tělo. Ponořila jsem hlavu a pouštěla bubliny. Úžasný pocit. Je to krása se jen tak pohupovat jako plankton. Otočila jsem se na záda. Skrz prsty jsem pozorovala obláčky. Kde je ten slibovaný déšť? Ještě chvilku tady budu levitovat nadnášena jako těleso ponořené do kapaliny....jak na to ten Archimédes přišel? Asi se byl taky koupat v parném létě....Jak ono je to vlastně dál? Nesoustředím se, zavírám oči. Příště si musím vzít matračku. Jen aby mě proud neodnesl příliš daleko od břehu. Nejsem zase tak dobrý plavec. Musí to být hrozné se utopit. Při té myšlence sebou trhnu. Vylézám a je mi krásně. Vůbec nevadí, že nejsem na koupališti, ale ve svém malém dětském bazénku. Na velikosti přece nezáleží.