Scandinavian girl

Dvě věci jdou důležité, abys věděla.
Zaprvé píšu teď na mobilu a nepůjde o krásnou esej nebo slohové, ale vymluveni se z určitého pocitu a druhá věc. Jak jsem zrovna napsal tady jedné lišce je zrovna něco mezi 1 a 4 hodinou ranní a to je můj nejmilejší čas. Všude je tma,ticho a klid. Což se trošku odráží na momentální stav mé duše.

Mikina/ta dívka nejmenovala se tam a tak, ale to není podstatné, ovšem my ji tak můžeme nazývat.
Možná jsi někdy sama cítila, že je nějaké město, které tě zvláštním způsobem přitahuje. Vlastně ani nevíš proč. Není nic konkrétního případně pro tebe výjimečného, ale táhne tě to tam. Já osobně věřím tomu, že pokud i ty to tak cítíš, že to je jednoduše tím, že tam na tebe někdo čeká.
Někteří lidé říkají, že opravdová láska, nebo skuteční milenci jsou jedna duše rozdělená při narození na dve půlky , které jen hledají cestu a způsob jak se zase dostat k sobě.
Helsinky samotné o sobě neměli nikdy nic skutečně pro mě přitažlivé, přesto pro mě jako pro člověka co procestoval svět byla tahle destinace snad nejpřitažlivejsi. Proto před mnoha lety, když byla spontánní klasická nálada jsem se sebral odjel na letiště a odletěl tam na víkend. Víkend se poté protáhl na několik týdnů a týdny na několik měsíců.
Mohla za to pravé ona/Mikina . Nebyla vysloveně ženou ze které bych byl hned paf, ale měla v sobě tu obrovskou sílu, úsměv a energii, která mě doslova pohltila. Bohužel toho času našeho poznají evidentně zjevně její srdce nebylo nastaveno touha lásky, ale tělo bylo lačné pouze a jen sexu.
Asi to zní dost jednoduše, ale potkal jsem ji v baru, teda ona potkala mě. Přišla za mnou a ne úplně vše jsem ji rozuměl, ovšem tel číslo pro první moment víceméně stačilo. Když odešla z baru pryč, stalo se to místo pro mě tím nejrůznějším místem na světě a já neměl ovšem uz potřebu tam vůbec být.
Ani jsem v tu chvíli neměl a necítil nutnost hrát trapnou hru na nezájem a ten kdo napíše jako první prohrál.
Vyrazil jsem okamžitě na hotel a napsal. Toho večera přišla pouze jediná zpráva a odpověď.
Pokud chceš přijď zítra ve čtyři odpoledne na hodinu. Připojená adresa a vzkaz pokračoval. Pouze jedna hodina, pouze sex, nechci o tobě nic víc vědět. Domů jsem měl v plánu letet v neděli večer, ale byl pátek a navíc jsem měl dovolenou. Na jednu stranu mi to přišlo divné, ale i pro samotnou srandu jsem tam dojít musel.
Pokud teď čekáte popis sexu, tak vás zklamu, ale mohu říci, že takovou mašinu člověk za život x krát asi nepotká. Samozřejmě večer přicházejí otázky...má na takové věci více lidí? Kdo to vlastně je ? Atd .
Nejzajímavější na tom bylo, že mi řekla, pokud chceš pokračovat, přijď zase za týden ve stejnou hodinu. Jako by vůbec neřešila, že bydlím o pár rovnoběžek níže, že jsem cizinec. Jelikož jsem měl před sebou ještě dva týdny dovolené v daném okamžiku, udělal jsem si náhle trip do Stockholmu a na víkend jsem se vrátil opět do Helsinek . Celý týden jsem ji nevypnul ani na minutu z hlavy. Jako bych cítil určitou životní křižovatku. Byla sobota stejný čas stejně místo a stejný úžasný požitek. Ale zároveň stejně chladná citove chladná žena. Nebyl jsem naivní, ale na řešení a pokládání otázek bylo ještě příliš brzo.
Co Vám budu povídat myšlenka k myšlence, našel jsem si podnájem na další týden v jedné chatce u jezera asi 60 km od Helsinek a tam prožil další týden do nadchazejici soboty . Muselo ji určitě vrtat hlavou jak to dělám. Věděla dobře,že mám dovolenou, ale zároveň, že původně jsem tam byl jen na víkend.
Po třetím víkendu jsem se na nějaký den vrátil zpět domů, ale v podstatě jsem tu nějak vše utal a odjel do Helsinek a zůstal tam. Celá akce nějak pokračovala přibližně půl roku až do jedné chvíle, kdy řekla, že to chce ukončit.
Je těžké teď napsat všechny okolností, všechno co v tu chvíli jsem měl v hlavě, ale věděl jsem, že to bude rozumné. Byl jsem si jistý, teď mi zůstane v životě, měl jsem číslo a byl dohodnutý, že se přijede podívat ke mně za mnou. Jako finská žena milovala hokej a chtěla poznat zem odvěkých rivalů její země.
Někdy kolem Vánoc jsem přijel zpět do ČR. Upřímně mockrát za život jsem větší stesk nezažil, ale člověk si musí vážit toho co měl a co prožil. Vzpomínky, celkově obohacení, to bylo vědomí, které mi už nikdy nikdo nemohl dát.
Kolem Vánoc a Silvestra proběhla nějaká konverzace a pár hovorů a já se těšil, že pozná pravé naše Velikonoce.

Ovšem od počátku února toho roku nastalo ticho. Mobil nedostupný, žádná zpráva nic. Ani žádná odpověď. Opět utíkal týden za týdnem, měsíc za měsícem a rok za rokem. Nechápal jsem to, ale přál jsem si a věřil tomu, že potkala svoji pravou a vysněnou skutečnou lásku. A věřte, že i přes určitou bolest ze ztráty jsem ji to opravdu přál. Ovšem osud karty rozdal jinak.
To co se skutečně stalo jsem se dozvěděl až o deset let později velkou náhodou pomocí sociálních sítí,

Po deseti letech jsem zjistil, že Mikina měla nehodu v autě. Nějaký čas byla v Ķòma a nakonec zemřela.
Tehdy jsem poprvé pocítil skutečně co znamená, že nejhorší je čekat na někoho, kdo se už skutečně nikdy nevrátí. A že když doopravdy přijdete o naději, tak je to až finální konec.

Proto pokud někoho milujete, nechteho jít pokud to nejde s Vámi, dokud je naživu, je vždy naděje, že bude váš... jednou