Rozkoš v genech 😈🔥

Tvůj orgasmus možná není výsledkem skvělé techniky, ale genetického programu, který tě nutí chtít toho nejhoršího partnera v místnosti.

Věda už dávno odhalila, že naše erotická přitažlivost není výsledkem logického uvažování, ale hluboko zakořeněného biologického imperativu. Všimli jste si někdy, že vás nejvíc přitahují lidé, se kterými vám to ve vztahu nakonec nevyjde? To není náhoda. Evoluční psychologie říká, že naše těla nás nutí vyhledávat partnery na základě vůně, hlasu, symetrie obličeje a dokonce i DNA, která se liší od naší vlastní.

Jde o to, že chceme rozmnožovat silné a odolné potomky. Proto nás přitahují osoby s imunitním systémem co nejodlišnějším od našeho. Možná to zní romanticky, ale často to vede k bolestivým rozchodům – biologicky ideální partner pro sex totiž nemusí být ideální pro společný život. Je to paradox, se kterým se lidstvo potýká už tisíce let.

Feromony, ty tiché molekulární sirény, nám diktují, kdo bude naším osudovým milencem. Studie ukázaly, že ženy v období ovulace upřednostňují muže s výraznými maskulinními rysy a hlubokým hlasem – což bývají alfa samci s vysokou hladinou testosteronu, často ale zároveň s nižší schopností dlouhodobého závazku. Po ovulaci se preference mění směrem k pečujícím partnerům s jemnějšími rysy. To znamená, že naše biologická touha může být v přímém konfliktu s tím, co potřebujeme pro stabilní vztah.

Navíc, na sexuální přitažlivosti se podílí i historie vztahů našich rodičů. Podle některých studií podvědomě vyhledáváme partnery, kteří nám připomínají rodiče stejného pohlaví – ať už vzhledem, chováním nebo i hlasem. Přitahují nás ti, kteří nám poskytují pocit známého nebezpečí. Pokud jste vyrůstali s dominantním otcem, možná podvědomě toužíte po charismatickém „bad boyovi“. Pokud vás matka přehnaně kontrolovala, pravděpodobně si vyberete partnerku, která vás bude dusit stejně.

A pak je tu otázka chemie v těle. Vášnivá, živočišná přitažlivost je často výsledkem vysoké hladiny dopaminu – hormonu, který funguje jako kokain. Silné emoce a dramata ve vztahu způsobují návaly adrenalinu a oxytocinu, což jen zvyšuje závislost na partnerovi. Čím víc vám ubližuje, tím víc ho chcete – protože mozek si spojuje drama s vášní.

To vše ukazuje, že naše tělo si často vybírá milence proti našemu vlastnímu zájmu. Hvězdy nemají s naší sexualitou nic společného – ale geny, hormony a podvědomé vzorce rozhodují o tom, kdo nás vzruší a proč. Proto někdy nejvíc chceme právě toho, kdo nám přinese jen bolest.

Zatímco astrologie nám nabízí pohádku o osudových spojeních, věda nám říká, že naše touhy jsou předem naprogramované a ne vždy v náš prospěch. Ale vědomosti jsou moc – takže pokud víte, že vás váš mozek podvádí, možná si příště vyberete partnera ne podle chemie, ale podle toho, kdo se skutečně hodí k vašemu životu. Nebo se tomu prostě poddáte… a necháte biologii rozhodnout.