Možná to taky tak máte - mezi přáteli i někoho, koho jste ve skutečnosti nikdy nepotkali. Občas vidíte jeho nebo její novinku, výlet, fotku zátiší, něco málo z pracovních úspěchů. Víc o sobě ale netušíte.
Na to si tak jednoho dne rychle projíždíte tajmlajnu a najednou bum. Nová profilová fotka někoho, o kom možná nevíte, že existuje, která ale má potenciál změnit lidské osudy.
Nové profilové foto, které má v sobě všechno:
Má na ní pohled, pro který byste jí každý den nosil kytku.
Má na ní úsměv, pro který byste jí každý den nosil snídaně do postele.
Má na ní siluetu postavy, pro kterou už žádné jiné linie světa nejsou podstatné.
To foto má atmosféru východu slunce nad vysokou horou. Má klid jemného jarního deště. Má energii mořského příboje.
To foto mě dostalo, doslova přibilo k zemi.
Samozřejmě jsem jí dal lajk, ale tohle chtělo něco víc. Víc, než jenom nějaký rychlý online komentář nebo smajlík. Poděkovat jí trochu víc, protože dokázala ze šedého dne udělat východ slunce s mořským příbojem.
Na svém profilu měla pracovní web, z kterého bylo možné zjistit korespondenční adresu...
Koupil jsem proto kartu s namalovanou květinou, nejhezčí možnou, ale pořád ani vzdáleně se krásou neblížící tomu, co nabízela její nová fotografie.
Napsal jsem tam alespoň prosté poděkování a přání hezkého dne.
Nebude moct vědět, kdo jí to poslal. Nikdy se nedozvím, jestli jí ten pohled bude doručen. Nikdy nezjistím, jestli jsem trefil její oblíbené kytky. A hlavně se nikdy nedozvím, jestli jí to alespoň trochu potěšilo. Budu v to doufat...