University of Submission II

Celou noc jsem nespal a měl různé sny, které mi vracely ještě čerstvé vzpomínky. Pořád jsme se převaloval a budil z toho, jak mi stálo péro. No rozkaz zněl jasně! Prostě se nesmím udělat, něž mi přijde zpráva. Fakt doufám, že to bude dneska, protože kdyby to trvalo víc hodin nebo snad dnů, tak bych z toho zešílel. Furt kontroluji amatéry jestli tam nebude zpráva. Konečně! Lehce po desáté přišlo toto:

Zdravím studente! Z důvodu nedostatku času v semestru je potřeba urychlit některé předměty. Další 3 lekce budou pod vedením děkana, počínaje dnešní odpolední lekcí. Na lekci je potřeba přinést toto vybavení: 40ks dřevěných kolíčků, 20ks menších plastových barevných kolíčků, 5ks clipů na dokumenty, balíček gumiček, 2 tužky, pravítko rovné. Na lekci se dostav v 12:40 před kancelář. Samozřejmě čerstvě oholen.

Hned jsem vstal a začal s přípravou, černé džíny a bíle tričko je snad v pohodě. Vběhnul jsem do sprchy a začal se důkladně omývat. Pořádně jsem se oholil. Vypadl jsem z bytu co to šlo směrem k prvnímu papírnictví, měli tam většinu z potřeb, ale ne všechno. Cestou ke kanclu jsou další dvě, tak to snad bude v pohodě. Naštěstí měli a mohl jsem jít směrem ke kanclíku, bylo to jen tak tak. Zavolal jsem a během chvíle přišel děkan. Sotva se na mne podíval a jen pronesl: "Tak pojď." Šli jsme k výtahu, dlouhou chodbou až před kanclík. Celou dobu nepronesl ani slovo. Vešli jsme dovnitř, já postoupil více do místnosti a děkan mezi tím zamknul. "Dneska se zaměříme ve výuce více na BDSM a CBT, zkratky snad víš co znamenají. Samozřejmě to bude zabudované v rámci tvých předmětů, to se neboj. " Pokývnul jsem hlavou, že ano. "No dobře, tak to nebudeme zdržovat a honem do naha!" pronesl děkan. Trochu nejistě jsem si začal sundávat tričko, pásek a furt jsem se díval na děkana co dělá, asi ho to ani nezajímalo, otvíral desky, kde byly moje fotky z minulé lekce a začal zapisovat něco na další stránku. Něco si tam psal asi tři minuty, během toho jsem se v poklidu svlékl a stál nahý v místnosti. Děkan se otočil směrem ke mně a poručil si ať jdu ke zdi a dám ruce za záda. Koukám na nějaký plakát a děkan ke mně přistoupí s lanem. Ruce mi nastaví, tak jak chce a začne vázat. "Tomuhle se říká reverse prayer". Chviličku to trvá, nikdo nic neříká, jen to různě škube a občas to někde moc utáhne. Když je všechno hotovo, tak si sedne do křesla a začne opakovat pozice ze včera. Opět jede různě názvy, střídá je někdy rychleji a jindy pomaleji. Se svázanýma rukama to jde podstatně hůře se přesouvat a zvedat, takže je z toho docela cvičení, ale děkan se náramně baví. Končíme v pozici Nadu - klečím před děkanem, kolena od sebe, takže je na péro krásně vidět, rovné záda a pohled přímo před sebe. Děkan přistoupí s dalším lanem a začne přivazovat kotník ke stehnu. Pak na druhé noze. Teď se nemohu zvednou. Děkan kouká, jak mi stojí péro a tečou mi z něj kapičky. Děkan je prstem setře a střčí mi prst do pusy. „Pořádně olízat!“ poručil si a škodolibě se usmíval. „Tý mrtky dostaneš dneska ještě víc to se neboj.“ Trochu jsem se zarazil – domluva byla taková, že si žádné tekutiny do dutin vyměňovat nebudeme. Možná jen chtěl trochu navnadit drsnější atmosféru a trochu si mne otestovat.

Děkan očividně nebyl spokojený s mojí erekci, prý by sub neměl mít erekci do té doby, než si o to pán řekne. Z krabice vyndal několik důtek a vyskládal si je na stůl. Na stole ležely i donesené předměty. Věděl jsem, že teď to asi začne bolet. Proutkem jsem začal dostávat krátké švihy přes péro. Ta intenzita tolik nebolela, ale dostat jich za sebou hned dvacet už bylo horší. Pak si vzal důtku, která byla zakončená několika koženými pásky a začal mě švihat přes hrudník, stehna a přes záda. Postupně mi začalo všechno přicházet intenzivnější, škubat jsem se sebou moc nemohl, lana držely kotníky dost dobře a ruce byly furt za zády. „Trošku to vyšperkujeme“ prohlásil děkan a vyndal masku. Byla černá, kožená a měla menší otvor na dýchání, přes lebku byla šněrovací a na krku se dala utáhnout jako obojek. Chvíli mi ji nasazoval a pak zase bral do ruky nějaký nástroj na trestání. Maska byla hodně upnutá a hůře se v ní dýchalo, takže pocit nejistoty se zase zvýšil. Úplně nahý, sešvihaný, svázaný uprostřed místnosti s kuklou na hlavě a s nadrženým padesátníkem je asi pro spoustu lidí horor, ale něco v tom prostě je! Erekce byla již minulostí a děkan se prozatím nabažil v rámci udělování důtek.

Dal mi dvě minutky na vydechnutí a pak mi začal tahat za koule. Podvázal je provazem a natáhlý provaz uvázal k topení. Pak začal rozvazovat ruce a nohy. Konečně trochu svobody, už to bylo fakt na hraně. Vzal si do ruky provaz od koulím a poručil si, abych mu dělal pejska. Chodil sem po místnosti po čtyřech a měl mě jako na vodítku. Konečně trocha nenásilného blbnutí. Povídal mi o tom, jaká je škoda nepoužít i anální ocásek, ale furt bylo na tyhle praktiky v rámci studia dost času. Po pár minutách hraní mi nařídil stoupnout si zády ke dveřím. Na provaz od koulí začal postupně přidávat závaží, které se jen těsně nedotýkalo země. Nutil mě dělat dřepy, výstupy na gauč. Ta změna váhy, kdy závaží se dotklo země a pak když jsem šel z dřepu nahoru, tak se celé závaží zvedlo a lano více zařízlo do koulí bylo hodně zajímavé. Následovalo dost cvičení a přes masku se mi dostávalo jen tak akorát kyslíku. Už jsem nemohl a přestal jsem poslouchat rozkazy, takže následovalo několik ran rukou přes zadek. „Dobrá, pro teď stačí!“ zabručel děkan uvolnil koule od lana. „Klekni si před gauč!“ Rozkázal a já poslechl. Klečel jsem před gaučem, hrudník si položil na něj a rukama si roztáhl půlky. „Hmmm, to je dobrý, konečně mi děláš radost“ ozvalo se za mnou. Cítím, jak mi hrabe na kulky a natahuje kůži co nejvíc to jde. Vytváří mi na šourku jakoby důlek a dává do něj dvě kostky ledu. Dost to studí a tak sebou trochu cukám. Led obalí šourkem a začne na spojení dávat kolíčky. Ledové kostky už nemají jak vyskočit a moc místa mezi kolíčky není. Náhle děkan sahá po svíčce a otevřená místa začne zakapávat voskem. Uuuuuuf, tak tohle je směs bolesti, uvnitř to fakt studí a z venku pálí, bolest od kolíčků je také cítit, některé jsou umístěny hůře než jiné (nebo lépe?). Takhle si mne děkan nechá a baví se tím, jak roztátý led pomalu vytéká jedinou dírkou a pomalu teče po péru a padá na zem. Slyším jak cvaká gel a jak si ho děkan honí, ani jsem si nevšiml, že se také svlékl, no nevšiml – s maskou to jde těžko.

Po tom co většina ledu již roztála si děkan sedl vedle mě. „Sedni si mi na klín. Čelem ke mně.“ Obkročmo si klekám na gauč a vím, že někde přede mnou je děkan s erekcí svého macka. Sundá mi masku a poví mi, že se spolu hezky uděláme. Chce abych si ho postavil a že se konečně pořádně vystříkám. Dostat erekci tak težké není, už jsem pár dní nehonil a po včerejším dni a po dnešním to už chce hodně ven. Vždy když mi začne tvrdnou děkan sundá jeden kolíček, uuuuu, masakr! Vidím jak před mým pérem je děkanovo, tak dvakrát větší a neochvějně tvrdý. „Pomalu si lehni dozadu“ přijde děkanův rozkaz. Moc to nechápu, za mnou nic není, jen půl metru dolů z gauče a pak zem. Děkan mě chytně za boky a pomalu tlačí. Začínam padat z gauče, ale děkan mě stále drží, až do úplněho záklonu, kdy se hlava dotkne země. Tělo se pomalu sesune víc k zemi. Ležím na horní části zad a hlavě, zadek směruře k nebi a nohy mám ve vzduchu od sebe. Děkan sedí nademnou a honí si co to jde. Já se přidávám. „Otevři držku a vyplázni jazyk! Neboj, budeš žrát svou mrdku!“ Zadýchaně pronese děkan. Při honění mi mačká koule a štípe u hráze. Cítím že už budu a opatrně to oznámím děkanovi. Děkan mi dává svolení a já dávám péro co neblíže své puse a stříkám svoji teplou mrtku si na obličej a do pusy, je to několik žhavých výstřelů. Do toho se přidává děkan a stříká mi na zadek, koule a péro.

Chvíli si oba užíváme ty zatraceně dobrý orgasmy. Pomalu se sesunu a dojdu pro připravený, vypraný ručník. Z minula už vím, že nejdřív otřu děkana a pak sebe. Něžně mu otírám jeho penis a koule, nohy a břicho. Stoupnu si před něj a začnu otírat sebe. Je to spíše rozmatlávání našeho spermatu, než otření se, ale prej budu za chvíli doma, tak to vydržím. Děkan si pomalu umejvá a dezinfikuje nástroje a mě nechá se obléct a pomalu se vytratit. „Tak zase příště“ směje se děkan. Děkuji a odcházím domů.