Erografie: více než náznaky

Erografie: když náznaky nestačí a porno je už moc.

Pár dní zpátky jsem narazil na komentář jedné uživatelky pod její vlastní galerií (Byla to Julka ). Její komentář mne opravdu oslovil. Přiznala, že má tak trochu problém s tím, jak se věci pojmenovávají. Moc se jí nelíbilo, že její fotky můžou být označeny jako „porno“, ale zároveň jí zřejmě nestačí pouhá jemná erotika, kde je všechno příliš decentní, ukryté v náznacích. Chce ukázat vše, ale tak, aby to bylo estetické, přímé, zároveň však smyslné a vzrušující. A já jsem si uvědomil, že přesně to je i mně blízký přístup a že mi v tomhle prostředí často také chybí.

Erotika a pornografie jsou v podstatě dva extrémy. A mezi nimi je prostor, který si zaslouží vlastní jméno. Občas se tomu říká erotická pornografie, nebo art-porno, ale ty výrazy jsou dlouhé, moc se mi nelíbí a můžou i mást. Proto jsem si dovolil vytvořit pojem, který by tenhle přístup vystihoval: Erografie.

Erotika, pornografie… a něco mezi

Každý ví, co si pod těmito slovy představit.

Erotika vychází z řeckého slova érōs – touha, vášnivá láska, přitažlivost. Erotika pracuje s náznakem, krásou, atmosférou, napětím, příběhem. Ale často se drží zpátky. Nejde o akt samotný, ale o napětí, které mu předchází, o představy, které vzbuzuje. Často se opírá o estetiku, krásu a symboliku. V literatuře, ve filmu, v umění.

Pornografie pochází z řeckého pórnē (prostitutka) a gráphein (psát, zobrazit). Původně tedy znamenala doslova „záznam o prostitutkách“. Dnes se používá pro explicitní zobrazení sexuálních aktů, často bez hlubšího příběhu nebo kontextu. Je přímá, nezastřená – a většinou slouží výhradně k sexuálnímu vzrušení a uspokojení. Ukazuje všechno bez filtru, často bez atmosféry – někdy až moc.

Jenže si myslím, že spousta lidí chce něco mezi. Chtějí ukázat tělo – celé, bez ostychu. Ale s úctou k formě, esteticky, s emocemi, s podtextem. Ne jen jako pouhé maso. Chtějí vzrušení – ale ne čistě prvoplánové, spíše rafinované, s příběhem, kontextem, s hloubkou a realističností protagonistů. Chtějí otevřenost – ale s vkusem.

Co je tedy Erografie?

Erografie kombinuje z těchto dvou světů to, co je na nich silné, a nechává stranou to, co je omezuje. Bere si z erotiky smyslnost, příběh, estetiku, hloubku. A z pornografie odvahu být otevřený a přímý, nebát se zobrazit vzrušení i detaily.

Tedy z obou světů to nejlepší:

• z erotiky estetiku, emoce, atmosféru

• z pornografie odvahu ukázat to, co vzrušuje – bez falešné cudnosti

Zpět k řečtině:

Ero- = z érōs → touha, přitažlivost, vášeň

-grafie = z gráphein → zápis, zobrazení, výpověď

Erografie je tedy záznam touhy, vzrušení, který se nebojí těla, ale nezapomíná na emoce, vztahy a estetiku. Může to být fotka, text, video, audio – forma není tak důležitá jako způsob, jakým s námi dané dílo pracuje.

Je to způsob vyjadřování, kde tělo není produkt, ale nosič sdělení. Kde sexualita není škatulka, ale forma kontaktu.

Není to o tom, co se ukáže. Je to o tom, co to s námi udělá, jak to působí, jaké pocity, emoce a myšlenky to vzbudí. Co a jak to dělá s hlavou i s tělem.

Proč to píšu sem?

Protože věřím, že tohle místo – kde se lidé nebojí sdílet touhu, fantazii ani tělo – si zaslouží i jazyk, který jde dál než „líbí/nelíbí“, „sexy/hned bych“.

Chci otevřít prostor pro ty, kdo vnímají sex jako součást sebevyjádření, intimitu jako hluboký kontakt, a vzrušení jako sdílený proces.

Možná bude erografie pro někoho jen slovo. Pro jiné ale může být způsobem, jak vnímat, tvořit a sdílet.

A kdo ví – třeba i vyprávět příběhy, které zůstávají v hlavě déle než poslední obrázek.