Dobrý den, kozy ven!

... aneb úskalí hledání online divoženky, která svým vytrénovaným sacím reflexem protáhne golfovej míček skrze zahradní hadici. A možná i koule pérem.

Během svádění kreditovejch princezen (odstartovaného mým neuváženým blogem) jsem narazil na seznamovací evergreen: co se jedné ženě líbí (či alespoň nevadí), druhá nekompromisně haní. To mi divný nepřijde, ba naopak to má ženská stránka plně chápe - byl jsem totiž relativně dlouho muž uvězněný v ženském těle... ale pak jsem se naštěstí narodil.

K následujícímu polemizování mě přivedlo včerejší sdělení mé nastávající, že otvíráky konverzace typu "Jak Ti dupou králíci?" spadají do kategorie prázdného tlachání, které nikam nevede. Myslel jsem, že jemný zajíček je univerzální metafora pro všechno od něžnosti po zaječí orgie.

Prý by mnohem více ocenila třeba důkladné projetí jejího profilu a následné pochválení obsahu. Hádám, že ideálně bych tak měl činit v MLA formátu. Zní to jako dobrá rada nad zlato (však taky stála 1500 kreditů a tři dny zapáleného debatování), ale nenechte se mýlit, milí pánové. Tohle můžete klidně zase zapomenout!

Tedy minimálně to, co z toho část zdejších uživatelů usoudí na první dobrou. Jedna moudrost totiž praví: „Don't ask fish for advice on catching fish.“ - Neptej se ryb na to, jak chytat ryby. Ryba sice bude tvrdit, že touží po klidu a hloubce, ale nakonec skočí po první blikající kravině, co kolem projede.

Ani se neptejte mě, nejsem žádnej závodní rybář, kterej si úlovky jen přeměří a zase rychle pustí, aby se mohl kvapem vrátit k lovu. Jsem spíš hobby akvarista. Stejně se domnívám, že žádnej univerzální klíč na bobří hráz neexistuje.

Proto nebudu sklouzávat do detailně mudroprdné návodnosti, která stejně plošně nefunguje, ani nemám zájem odhalovat svoje šarmantní hlášky, jako třeba: "Už nehledej, toho největšího čuráka jsi právě našla!" (říkám si ji do zrcadla před spaním), a už vůbec nechci zabředávat do pošetilé katalogizace věcí, který zásadně nepsát/nedělat.

Bohatě stačí říct, že vtip je v tom, že vlastně nezáleží na tom, jestli se zajímáte o její králíky, bobra nebo kozy, či snad jak velkýho čuráka vaše vyvolená (ne)hledá, ale jak umíte tančit mezi řádkama. A i když netančíte zrovna ladně, nevadí.

Někdo nic moc neříká, a jen vypadá dobře (překvapivě velkýmu počtu lidí to fakt sluší víc, když mlčí), další často mluví spatra, ze kterýho vedou nes(c)hody, a přesto jsou jednou za čas korunovaní za Krále plesu. A dokonce i ti, co jen stojí v rohu parketu, se můžou ocitnou na trůnu - často jenom kvůli tomu, že jsou poslední střízliví.

Hlavně si neplést upřímnost s neomaleností, chtíč s láskou a humor s diagnózou.