Nějakým způsobem jsem se přehoupla do stavu, kdy pozoruji.
Vždycky jsem se bavila tím, že jsem pozorovala lidi.
Paní, která se snaží potají tichým hlasem koupit placatku vodky v trafice, než na ní přes okénko prodavačka zařve profláknutou značku vodky, aby se ujistila, že slyší správně.
Pán, co si přišel na nádraží koupit deset rohlíků, protože do obchodu je to o dvě minuty chůze dál.
Poslední dobou jsem se ale dala na jiné pozorování a to pozorování mužů.
Ale kde se berou?
Přísahám, že dokud mi nebylo třicet, nebylo vůbec na co koukat. Teď se nemůžu v podstatě hnout z domu, jsou všude.
Vážně se v té kavárně snažím dávat pozor na to, co ta holka naproti mně říká, ale mám super výhled.
Opřený pohodlně v křesílku, dokonale upravený, lehké strniště, krásně tvarovaná ramena, rukávy vyhnuté tak, že odhalují opálené předloktí. Zamíchá si kávu, šlachy na ruce mu u toho pěkně hrají, zvedne lžičku, chystá se ji olíznout. A já si málem vypíchnu oko brčkem v limonádě, ze které se pokusím napít.
Jdu po ulici, přemýšlejíc si o nesmrtelnosti chrousta, když moji pozornost upoutá běžec naproti. Dokonalý pohyb nohou, pěkný profil, zbytečně moc oblečený. Ale jako by mi četl myšlenky, zastaví se a začne sundávat mikinu tahem přes hlavu. Aniž si to uvědomí, vezme s ní i tričko. Odhalí svoje vypracované břicho, pomalu se blíží ke kopečkům prsních svalů. A já zakopnu a jen tak tak se nerozplácnu na chodníku.
Stojí mi to za to?
Téměř jednooká se skoro natlučeným kolenem čekám na zastávce.
Obtažené tričko, cudná dlouhá sukně, vlasy padající mi větrem do obličeje. Najednou se vítr otočí a zafouká mi do zad. Tenká sukně dokonale vyrýsuje celý můj zadek a nohy. A za zády se mi ozve rána.
Ten kluk, co šel na zastávku právě při pohledu můj zadek narazil do sloupku.
A svět je zase v pořádku. 😁
Očumujete lidi na ulici? A všimnete si, když někdo okukuje vás?