O sexuálních touhách

O sexuálních touhách – ženy vs. muži: Jsme opravdu tak rozdílní?

Ahoj všichni, dneska bych se chtěl pustit do tématu, který je pro nás všechny hodně blízký, ale zároveň často obestřený mlhou nepochopení, předsudků a ticha. Řeč je o sexuálních touhách těch skrytých, těch hlasitých, těch, které si přiznáváme i těch, o kterých radši mlčíme. A hlavně jak moc se liší u mužů a žen?

Předem říkám nejsem žádný odborník, ale jsem člověk, co rád přemýšlí, pozoruje, sdílí a hlavně se ptá. A to chci udělat i tady: ne nabídnout hotové pravdy, ale otevřít diskuzi. Tak pojďme na to.

Touhy žen: Jemné, hluboké… nebo taky pořádně divoké?

Když se mluví o ženské sexualitě, často slyšíme slova jako „emoce“, „napojení“, „intimita“. A jasně, to všechno tam je. Hodně žen mi říkalo, že touží po tom, aby sex nebyl jen fyzický akt, ale spojení. Hra důvěry. Místo, kde se cítí viděné a chtěné.

Ale pozor to neznamená, že ženské touhy jsou nějak „jemnější“ nebo méně „drsné“. Naopak. Hodně žen má fantazie o dominanci, skupinovém sexu, BDSM, exhibici… a často je ani neřeknou nahlas. Ne proto, že by je netěšily, ale protože se bojí nálepky. Slovo „děvka“ ještě pořád straší někde v rohu.

Zajímavé je, že hodně žen touží po tom, aby byly ovládnuty, ale ne ve smyslu podřízenosti – spíš ve smyslu odevzdání se někomu, kdo ví, co chce. Některé zas sní o tom, že samy převezmou kontrolu a konečně si vezmou, co chtějí. Kde je ta hranice? Kdy je žena „příliš chtivá“? A co když je to právě ta energie, která v ložnici všechno rozproudí?

Touhy mužů: Jen sex? Nebo něco víc?

U nás chlapů se to na první pohled zdá jednodušší: chceme sex. Často. Hned. Všude. Ale je to vážně tak? Nebo je to jenom maska, pod kterou se schovává něco hlubšího?

Mluvil jsem s mnoha muži online i osobně a často zaznívá jedno: touha být přijatý takový, jaký jsem. Bez výkonu, bez pózy. Ano, chceme vzrušení, tvrdý sex, nové zážitky ale zároveň toužíme po tom, aby to celé něco znamenalo. Aby tam byl kontakt, jiskra, smysl.

A pak jsou tu ty „tajné“ fantazie, o kterých se tak málo mluví: být submisivní. Hrát si na ponížení. Sdílet partnerku s jiným. Mít sex s trans ženou. Zkoumat hranice vlastní identity a vzrušení. Ale víte co? Tohle všechno pořád dost lidí považuje za „divné“ nebo „zvrácené“. Přitom je to jen další stránka lidské touhy.

Tak jsme teda jiní… nebo ne?

Z toho všeho mi vychází jedno: ano, muži a ženy mají jiné způsoby, jak prožívají touhu, ale možná nejsme až tak rozdílní, jak si myslíme. Obě pohlaví touží po intimitě i dobrodružství, po uznání i překvapení, po kontrole i odevzdání.

Možná největší rozdíl není mezi mužem a ženou, ale mezi tím, kdo si dovolí o svých touhách mluvit nahlas a kdo se bojí.

A co vy?

Teď mě zajímá vás názor.

Co jsou vaše nejhlubší touhy?

S čím se bojíte svěřit partnerovi / partnerce?

Myslíte, že je mezi námi skutečně takový rozdíl?

A co by podle vás pomohlo, aby se o těchhle věcech mluvilo víc otevřeně?

Pište, sdílejte, nebojte se. Tady jsme všichni na stejné vlně a čím víc si budeme říkat pravdu, tím víc si budeme užívat život i sex takový, jaký opravdu je.