Vzkaz bývalému manželovi

Dnes večer chci být ošoustaná.
Proč?
Dnes večer jsi mi poslal velmi nečekanou zprávu, byl to odkaz na náš - zatím nezrušený - profil na amatérech. Hned mi myslí projelo za jakým účelem jsi ho před pěti lety vytvořil. Měl jsi představu, že poznáme společného kamaráda se kterým budeme naplňovat naše trochu ulítlé představy. Úpřimně, amatéři se mi znechutili, nedokázala jsem tu najít špetku vzrušení ani motivaci se tu s někým seznamovat. Přesto se naše představy dál vyvíjely. Prozkoumávali jsme, jaké role-play dynamiky nás vzrušují a lákají.

Oh Bože, snad tisíc orgasmů jsem prožila, když jsi mě lízal, ocumlával, ochutnával moje šťávičky, a mezitím jsi mě šoustal tvými prsty. Já si živě představovala, jak mě zrovna šoustá nějaký náš společný kamarád. Představovala jsem si, že mě během toho laskáš tvými rty, nosem, celým obličejem - tlačím rozmočeným lepkavým klínem na cizí penis, a u toho cítím, jak se ti po tvářích rozmazává jeho i moje zkapalněná slast.
Tekla jsem - pokaždé když jsi olizoval celou svou ruku, abys mě mohl ochutnávat zevnitř - měla jsem před očima, jak kouříš našeho kamaráda, a pomalu ho zasouváš zpět do mé kundičky. Viděla jsem, jak ti během toho tuhne penis na kámen ze kterého vytékají tenké pramínky spermatu.

Píšeš, že respektuješ, jak to teď mezi sebou máme nastavený, že mám prostor, který potřebuji.
Říkáš, že tvá láska je nepodmíněná a bez nároků, které bys mi kladl.
Naznačuješ mi, že stojíš o to, abych s tebou sdílela mou intimitu.

Ulítla jsem. Mám dojem, že má sexualita se rozpadla. Nechci romantický vztah, nechci sex, chci sex, vlastně nevím, co je sex. A co je pro mě sex.
Vím pouze, že teď nemůžu mít sex s tebou.. Ale jsem vděčná za společně strávené chvíle, kdy mezi sebou hezky komunikujeme, a pomalounku obnovujeme vzájemnou důvěru.

Miluju tě. Přestože spolu nemůžeme teď být ve vztahu, a musíme se učit fungovat každý zvlášť.
A možná právě proto se mi potají vkrádáš do večerních myšlenek, potemnělých nocí.
Nevím, komu to říct, a možná právě proto to musím napsat sem.
Mám jednu fantazii, která mě doprovází poslední měsíce a často mě zastihne těsně před usnutím.
Je ztřeštěná a perverzní, a trochu nefér vůči tobě, ale zároveň mi přijde, že je to přirozený vývoj našeho vztahu a všech okolností.

Domluvíme si rande, místo vyberu já.
Přijíždíš na rozlehlý parkoviště. Okolo jsou stromy, pár zaparkovaných aut. Ticho.
Z dálky vidíš, že jsem oblečená jinak, než kdykoli předtím. Ty to nevíš, ale ohromně mi tluče srdce.
Nastupuju do tvého auta a podívám se ti dominantně do očí - dneska rozhoduju já.
Netušíš proč jsem vybrala tohle místo, a proč nikam nejedeme, ale neptáš se. Pochopil jsi, že hra začala, a že součástí tvé role je pasivní submisivita.
Dlužíš mi tvé dotyky a péči, tolik jsi mě rozmazlil a rozmlsal.
Ale teď mi to schází.
Můžeš za to ty!
A teď tě nechám okusit, co jsi po mně vlastně žádal až vyžadoval..
…
Sleduje nás jeden muž, kousek od auta. Usmívá se na mě a mává, tak zamávám zpátky.
- Teď budu úpřimná, kdykoli jsi mluvil o tom, že mě chceš sdílet, bylo to vzrušující, ale celou dobu jsem chtěla patřit jen tobě.
- Teď když už je po všem, a jakákoli romantická představa tebe, jako životního partnera se mi rozpadla pod rukama, tak teprve začínám objevovat, že vztahy jsou amorfní, nepodmíněné, miliony barev a odstínů.
- Ale hlavně, vztahy jsou paralelní, můžu zažívat svobodu, kdy rozhoduju o svém těle, a sama si kladu pravidla ve kterých hodlám fungovat.
- Má deziluze mě dovedla ke spokojenosti. Ztratila jsem tě. A ty jsi ztratil mě. A přitom jsme tu nadále jeden pro druhého ať se děje cokoli. A můžem se snažit odloučit jakkoli chceme, ale ten magnet mezi náma vždycky bude ať už ten náš vztah bude mít jakoukoli formu nebo dynamiku.
- Celý roky jsem měla pocit, že se mě snažíš spíš testovat, než abys mi vážně dopřál tu svobodu a otevřenost o které tak rád mluvíš..
- Dneska je to jinak.

Sedíme ve tvém autě na kraji opuštěného parkoviště, a přibližuje se k nám náhodný anonymní muž, který zvětřil příležitost sledovat pár hledající útočiště pro své potřeby.
Přichází, protože jsem ho pobídla.

- To je to, co sis tak dlouho přál?
-----------------------------------------------------------

Jak tohle dopadne nevím, protože v tento okamžik mé fantazie se většinou udělám, můj klín stříká a chce to prožít, má hlava to blokuje a srdce jen tiše v koutě pláče...
-----------------------------------------------------------

Jaký závěr byste si přáli? Jak tahle epizoda má skončit?