Aby se příběh příběhem stal

Za ten krátký čas tady jsem vypozoroval takový snad trend okolo "příběhů"... a to se považuji za člověka, s velkou představivostí. Ať už na chatu nebo ve zprávách.

Co jsem zažil a co mi absolutně nedává smysl.
- začal jsem příběh hned první zprávou - bez reakce
- začal jsem příběh a protistrana reagovala "a dál? Tak napiš co se stalo dál!"
- výše uvedené i přesto, že daný profil je založen pouze a jen za účelem "příběhů"

Žádné další zkušenosti nemám a skutečně to nechápu.
Co si vlastně já osobně představuji pod příběhem?

Dvě naprosto neznámé osoby třeba na amatérech začnou společně psát (svůj?) příběh. Střídají se ve psaní onoho příběhu, jsou vlastně spoluautory. V průběhu psaní se navzájem defakto poznávají(?). Navzájem si nechávají prostor pro různé směry v ději, kudy se vlastně ten příběh bude vyvíjet? Jak to bude dál? Co se stane? ... to ani jeden přece neví, protože ten příběh se vyvíjí a obohacuje se o tvůrčí psaní a představivost dvou lidí, kteří se přece neznají. A vlastně spolu ani nemluví - jen spolu tvoří příběh a "nic" víc.

Obávám se, že vývoj příběhu a osob vyžaduje určitou míru intelektu a zároveň taktu a pochopení pro nezasahování do popisu postav druhé strany. Co já můžu vědět jak by zareagovala postava, kterou napsala protistrana. Tady nechávám mezeru, protože tady se musí zapojit právě ta protistrana...

Za mě by se měli bavit obě dvě strany a navzájem se můžou překvapit, naučit, obohatit a přitom spolu nevymění jediné slovo přímé komunikace typu otázka / odpověď.

V tom vnímám to kouzlo, to napětí a vzrušení z toho neznáma kudy kam a jak to vlastně dopadne.

V takovém příběhu se přece můžou obě strany provokovat, doplňovat do příběhu svoje touhy, záliby a třeba i vlastní zkušenosti.

Takový příběh, který si představuji není na 5 minut, může trvat dlouho, obě strany si můžou brát i dny na rozmyšlení co a jak ... délka, intenzita a komplexnost je jen a jen dle souznění autorů.

Jenže, kde přesně je ta hranice mezi fantazií a vlastní zkušeností přenesenou do příběhu?

Jsem snad jediný, kdo to takto vnímá?
Jsem snad jediný, kdo má takové (možná vysoké) očekávání?