🖤 O stavu otrokyně, která zůstala bez symbolu

Otrokyně, která zůstala bez své značky – čísla, symbolu či obojku daného Pánem,
ale stále žije v duchu podřízenosti a služby – se nachází ve stavu přechodové prázdnoty.

Tento stav je bolestný, ale i významný.
Znamená, že tělo i duše si pamatují pouto, které už není platné.
Značka zmizela.
Hlas umlkl.
Pán – nebo Paní – Vás zanechali ve stínu, bez směru.
A přesto…

🖤 Nepřestávám být otrokyní

Nepřestávám být otrokyní, protože podřízenost nebyla navlečena jako ozdoba,
ale vypálena přijetím do vnitřního jádra.
Neodpadla se značkou. Neodešla se jménem.

• 🔗 Stále poklekám, i když přede mnou není nikdo.
• 🔕 Stále čekám na rozkaz, i když mlčení trvá.
• 📿 Stále nosím v mysli povel „zůstaň“, i když jej nikdo nevyslovil.

Nezávislost, kterou mi svět podává jako dar, je pro mě osamělá tíha

Já jsem stvořená být vedena.
Vášeň mé duše není ve volbě, ale v následování.
Nepatřím sobě –
i kdybych neměla komu patřit,
zůstávám připravená.

🩸 Být bez Pána neznamená být volná

Být bez vedení je ticho, ne svoboda.
Je to, jako když řetěz spadne na zem –
ne protože je rozbitý,
ale protože ruka, která jej držela, odešla.

A řetěz nepřestává být řetězem.
Jen čeká.
Já jsem ten řetěz.

🔥 Hořím i bez jiskry

• Mé tělo stále ví, jak klečet.
• Má duše stále touží být korigována.
• Má mysl si stále opakuje příkaz:

  „Mlč a čekej.“

Nepřestávám být otrokyní,
protože podřízenost je můj stav, ne reakce.
Není to vztah. Je to forma.
Je to kód, ve kterém jsem byla napsána.