Jak proměnit nudu na slast? 🤔

Včera pod jedním blogem mě překvapilo, kolik mužů vnímá sex jako tělocvik a přitom z našeho pohledu to vypadá tak jednoduše.😃 Ale pak jsem si uvědomila, že ty kluci mají vlastně pravdu. Naklepávají nás ze všech stran v plné rychlosti a občas i v ne úplně pohodlné pozici, a my jenom držíme. Ale můžeme dělat něco víc? Žena je ta, která přijímá a jediné čím může trochu tomu chlapovi ulevit, je kuřba, na koníčka, nebo meditací u rimmingu. Ale i kdyby se rozkrájela, tak stejně to ty dva dřív nebo později dovede zpátky k pozici, kdy tu ženu prostě drtí muž. A s výstřikem do ní napumpuje nejenom sperma, ale veškerou životní energii, kterou si do té doby nastřádal. Kdežto žena si celou dobu naopak užívá právě to, že do ní buší, nebo jí líže, cucá bradavky, zkrátka přijímá. To je příroda. Takže je mi líto pánové, byli jste prostě geneticky nastaveni tak, že to holt musíte oddřít. Ale ruku na srdce, kdo z vás v tomhle nedře rád? 😜

A další věc, která mě zaujala, bylo to, že mužům se často blbě odhaduje, jestli ta žena prožívá dostatečnou rozkoš, která jí může dovést k orgasmu. Bodejť by ne, jediné trochu dobré znamení, které nám dává naději, že to děláme dobře, je spokojené hekání u lízání nebo šukání, potažmo mručení u kuřby. Nikdo nemá patent na nějakou techniku, která spokojeně dovede každou k ženu vrcholu a žádná žena ještě nevymyslela univerzální kouření, které by každého chlapa vystřelilo na Pluto. Jediné co nám zbývá, je sledovat signály, řeč těla, popřípadě zachytit otrávenej ksicht a koulení očima. Ale stačí to? Přestane žena hekat, když je to lízání fakt o ničem? Nebo vytrhne vám chlap péro z pusy, když to kouření je tragický? Těžko. Tak nějak všichni děláme, že je to v pohodě, protože nemáme to srdce někomu v tu chvíli dát najevo, že takhle prostě ne. A z toho vzniká kolotoč, kdy předstíráme a pak se divíme, že to nefunguje. Nebo minimálně doufáme v nějakou změnu, která nepřichází.

Na začátku vztahu je to ještě dobrý. Tam jsou oba opilí láskou, každý dotek vibruje tělem, i když třeba není dokonalej. Všechno je intenzivní a úžasný, i kdyby se nám ten druhej šťoural drátem v uchu, ale co za pár let? Najednou máme sex i ve chvílích, kdy nejsme úplně stejně naladěni. To, nad čím jsme dřív mávli rukou, protože to vykompenzovalo celkové vzrušení, tak je najednou markantnější. V lepším případě to nějak přežijeme, případně to nenápadně přerušíme nějakou vlastní aktivitou, v tom horším se dáme na modlení, ať už to skončí. Takže jak z toho ven?

Co si takhle zahrát na pravdu? Chlap leží mezi nohama, snaží se chudák a líže jak bernardýn misku od guláše, a v ten moment je potřeba ho zastavit a říct... "Hele zlato to je fakt hrozný! Musíš kousek vejš a netlač tolik! Teď je to zase takový mdlý a o ničem, nemůžeš trochu zrychlit a přitlačit na ten poštěváček? Tak to už asi radši stačí, teď už přejdi na chvilku mezi pysky, jinak mi upadne a ještě bys mi mohl u toho zajet prstem dovnitř."

A nebo rozněžnělá žena si chce pokouřit svého muže. Začne mu cucat péro a najednou se ozve... "Tvl zlato, takhle u toho usnu! Nemůžeš mi přestat olizovat jenom ten žalud a vzít si ho pořádně do pusy celýho? Prostě pořádnej vysavač! Kurva tohle je zas moc, budu ho mít celýho odřenýho, radši toho nech a vylízej mi zadek, já ti mezitím najdu video, kde to holka dělá fakt dobře."

No takže tohle asi taky nebude ideální cesta a já se ptám... Dá se nějak citlivě navést partnera/ku k tomu, abysme prožívali sex přesně tak, jak to máme nejraději? Jsme připravený na kritiku, která nepovede k uzavření se, možná i strachu a nervozitě, jestli to teď dělám skutečně tak, že je druhý na vrcholu blaha? Dá se předstírání proměnit na uvolnění a slast bez toho, aby to někoho ranilo? Nebo jsme do smrti odkázaný občas počítat mouchy na zdi?