Láska jako produkt libida ...

Je to špatně?

Muži prý mají lásku neoddělitelně spojenou se sexem. Podle mě na tom něco bude.

I to pubertální chlapecké platonické zamilování zahrnuje představy, jak se dívky svých snů intimně dotýká. Zatímco zamilovaná puberťačka touží hlavně po držení se za ruce, ty divočejší sní i o francouzském polibku.

Neboli, celé je to o tom, že muži propadnou svému chtíči, a ten chtíč v nich vyvolá obrovskou vlnu emocí. Touhu uctívat zemi, po které jejich vyvolená chodí, zahrnout ji dary a prostě snést modré z nebe. Skládat básně, psát romány, zpívat písně. A pak taky nějaké to propojení duší, sdílení energií ... někdy dokonce i ochotu naslouchat jejím citovým výlevům a hledat v nich smysl.

A když muž "cíle" v podobě sexu dosáhne? Ani tady nebývá zdaleka konečná. Sex ho může k ženě připoutat ještě víc, až úplně ztratí soudnost.

Možná i proto si spíše muži koupí sex, než aby si ho koupily ženy. Protože právě muži skrze sex hledají skutečné emocionální propojení, a protože lidi obecně mají tendenci vyhledávat nezdravé zkratky ke svému uspokojení (peníze, drogy ...), tak je pochopitelný ten podvědomý pocit, že "jakýkoliv" sex mi přinese to, po čem skutečně toužím.

A teď ta klíčová otázka - jsou emoce mužů, jejich zamilování, jejich láska, nutně podřadnější, jen proto, že to mají mnohem víc úzce propojeno se sexem a sexuální touhou?

Můj pocit je - že ne. Ať už je původním impulzem cokoliv. (Hormony, ty mrchy malé. A kdo tvrdí, že u žen to taky nejsou na začátku jen hormony, ať hodí kamenem.) Myslím, že ve výsledku je mužská láska stejně hodnotná, silná a vznešená, jako láska ženy.

(Čímž netvrdím, že každý muž je schopen dojít až sem. Ostatně ani každá žena není schopná skutečné lásky.)

Biologické nastavení je jedna věc. Není potřeba ho popírat, ale zároveň myslím, že člověk má schopnost být víc, než pouhé biologické nastavení.

Analogicky ... jsou ženy míň na sex, míň perverzní, míň živočišné jen proto, že na začátku je impulsem touha po lásce a spřízněné duši? Nemyslím.

Vím, že jsou to trapné stereotypy, možná až vulgární klišé (muži - sex, ženy - emoce). Přesto si myslím, že něco na tom je.

Jenže, stejně je každý jednotlivec trochu jiný, každý z nás z těch stereotypních škatulek někde čouhá. A ten výsledný koktejl osobností a vztahů mezi nimi ... je prostě totální džungle.

Ale když si dva lidi tou džunglí proklestí cestu, a na konci se potkají ... tak i když každý vyšel odjinud, tak nakonec tam máme to kýžené splynutí duší, propojení sexuálních energií, jin jang, pravou lásku a prostě všechno tady tohleto, doplňte si nálepku, jaká se vám líbí.

Jo neberte to ode mě jako přesvědčení o nějaké absolutní pravdě. Je to spíš takové ponoření se do úvah o nesmrtelnosti chrousta, než názor. Muži jsou pro mě ve skutečnosti naprostou záhadou, která mě nepřestává fascinovat. Baví mě vytvářet divoké teorie, které tuto záhadu vysvětlují, ale připadám si spíš jako nadšené malé dítě ve vědecké laboratoři se spoustou barevných blikajících kontrolek a čudlíků, které náhodně mačká a připadá si jako vědec. Takže mi to klidně nandejte, že jsem úplně mimo, hážu do jednoho pytle a že teoretizuju o věcech, kterým rozumím jak koza petrželi. Petržel je fajn :)