Punching Above My Weight

Mám rád příběhy o lúzrech. O chlápcích, co si odmítnou přiznat, že je něco nad jejich síly, a pak, k překvapení všech okolo, zaskórujou.

Můj vztah s Em je z podobnýho ranku. Ona boxuje v úplně jiný soutěži, jestli mi rozumíte. V soutěži, kde chlapi hrajou v lepším případě roli pasivních diváků.

Jenže ne úplně, a to je ten problém. Kdysi z ní po láhvi bílýho vypadlo, že kdyby byly hvězdy v tý správný konstelaci, mohl bych aspirovat na sparring partnera.

A od tý doby se čas od času potkáváme. Bavíme se o práci a když získám dojem, že mi hvězdy přejou, zkusím to na ni. Jako třeba dneska. Jenže hvězdy jsou mrchy potměšilý. A tak si nadrženou Em z příjemný vinárny s divným jménem odvedla její přítelkyně a já tu sedím a říkám si, že dneska není ten den.

Zpráva na telefonu - poděkovala mi za hezkej večer. A já překousnu svoji pejchu, protože vím, že boxuju mimo svou váhovou kategorii a napíšu jí, že já jsem ten, kdo děkuje, a že jsem rád, že je v dobrých rukách.

Jsem trpělivej. Můj čas přijde.