Rituály

Rituály jsou pro mě důležitá součást pistáciového vztahu. Paradoxně. Protože sám inklinuju spíše ke spontánnosti a improvizaci. Jenomže mez úvahy mě přivedly k poznání, že bych rituály neměl zatracovat, ale naopak jim přidělit pevné místo.

Rituály totiž mohou přinést stabilitu a srozumitelnost. A podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy se začínám topit. Pochybovat, vnitřně rebelovat. Nevěřit. A tady se dostávám k poznání, že funkce rituálů v pistáciovém vztahu jsou vlastně perfektní paralelou k rituálům v náboženství. Tam je jejich cílem, zjednodušeně řečeno, posílení víry. A tady nejde o nic menšího.

Jak už jsem tu psal. Je pro mě důležité, aby byl můj pistáciový vztah naplňující pro obě strany. A také jsem tu vyjádřil nejistotu ohledně svých možností pochopit, co vlastně vede k uspokojení dominantní partnerky. Trochu jsem si zatápal a spokojil se ač nerad se závěrem, že tomu nerozumím. V tomhle textu se ale přesto budu snažit najít význam rituálů pro vztah, ne jen pro sebe. Kdybych na to zapomněl, pojďte do mě v komentářích. Mně to sice bude nepříjemné, ale nějak se s tím srovnám.

Rituály jsem si pracovně rozdělil podle několika rovin. Ta první je rozlišuje na společné a individuální. Ty společně asi není v téhle rovině potřeba popisovat. Je to prostě všechno, na co jsou potřeba dva. Individuální jsou takové ty drobné formalizované berličky, úkoly a povinnosti. Když jsem doma sám a je mi smutno, vyčistím Jí boty. Budu se na to soustředit. Budu postupovat tak, jak jsme se dohodli. Připravím stůl. Všechno tohle dělám s plným soustředěním a s myšlenkou na Ni. Vrací mě to do mé role a připravuje na Její přítomnost.

Druhá rovina rozděluje rituály na malé a velké. Malé jsou ty výše zmíněné drobnosti plus společně rituály. Učesání Jejích vlasů. Asistence při koupání. Péče. Společně jídlo. Přivítání. Rozloučení. Pravidelná komunikace na dálku. Správná reakce na nějaký pokyn. Tohle jsou ty věci, které zachraňují drobná klopýtnutí důvěry, poslušnosti a oddanosti. Klíče k mé hlavě. Potvrzení, že Jí patřím. Příležitost si uvědomit, že věci fungují správně, protože Ji přijímám bezvýhradně jako svou Paní.

K malým rituálům patří i rituály, které uvozují nebo ukončují nějakou aktivitu, nebo přechod mezi nimi.

A dostávám se k rituálům velkým. Aktivita s neměnnou choreografií, atmosférou, rekvizitami, průběhem, slovy. Ty mi pomáhají bojovat s nejistotou. Vím přesně, co se bude dít. Můžu se na to těšit, představovat si své pocity. Představovat si Ji. Co říká, co dělá. Co dělám já. A man jistotu, že přesně tak to bude. Den po dni, týden za týdnem, měsíc po měsíci.

A co na to hravost, spontánnost, improvizace? Nevede tohle k šedi a nudě? Myslím, že ne. Rituály nemají zaplnit všechen čas. Jsou to kotvy. Je to něco, co má Paní k dispozici, ne něco, co je potřeba za každou cenu zavést a dodržovat. Je to záchranná brzda. Je to způsob, jak demonstrovat rozdělení rolí. Jak mě utvrdit v mém postavení a udržet na správné cestě. Je to něco, u čeho má jistotu, že to bude fungovat Když během free style jízdy spadnu z kola, rychle zařazeny rituál mě na něj vrátí.