AHOJ - nic víc, jen AHOJ

…když muž napíše ženě, která má plně vyplněný profil....

Přemýšlím, jestli to mají všichni od stejného kouče, nebo jestli existuje nějaký utajený manuál pro digitální jeskynní muže, kapitola první: „Když nevíš, napiš Ahoj. Hlavně nic víc, mohlo by to vypadat, že máš mozek."

Protože jinak si to neumím vysvětlit.

Většina mužů, kteří mi píšou, začínají naprosto stejně: „Ahoj“

Bez ničeho. Bez otázky. Bez kontextu. Bez náznaku, že by četli aspoň TITULEK profilu.

A já, protože jsem ještě neztratila poslední zbytky slušnosti a víry v lidskou gramotnost, odpovím: „Ahoj“

A pak to přijde. Ta věta. Ten klenot všech inboxových trapností: „A co tě sem přivádí?“

Pardon... CO mě sem přivádí?! Zkusíme pár možností, jo?

Jsem společnice.

Mám to napsané v profilu.

Nabízím služby.

Profil jsem nevyplnila ze srandy.

Fotky nejsou z dovolené, ale pracovní.

Neflirtuju, nečekám na osudovou lásku ani znamení z vesmíru.

Po „Ahoj“ se mě někdo vážně zeptá, co tady hledám.

Tak dobře. Moje oblíbená odpověď?

„Hele, já jsem vlastně hledala recept na svíčkovou… ale klikla jsem někam blbě a najednou jsem byla tady, tak jsem si řekla – no když už tu jsem, proč si nepřivydělat, žejo?“

Jo. Přesně takhle to asi vypadá v jejich hlavách. Že společnice nevznikají vědomým rozhodnutím, ale jako nehody. Špatné zadání do Googlu a hups – najednou orál za peníze.

Jinak řečeno: Muž: „Ahoj“ Já: „Ahoj" Muž: „Co tě sem přivádí?“ Já: „Chybný klik při hledání svíčkové. Teď jsem tu a nabízím orál. Život je plný zvratů.“

A teď úvaha... Proč jen to "Ahoj"?

Protože se bojí? Protože jsou líní? Protože je tohle maximum jejich sociální interakce? Protože se bojí, že když napíšou něco víc, tak už budou zodpovědní za vývoj konverzace? Nebo se jim jen rozbil mozek, jak dlouho zírali na profil, kde je všechno jasně napsané, až jim zůstalo v hlavě jen to jediné slovo, které znají z komunikace s prodavačkou v samoobsluze?

A teď si to představ v jiných situacích:

Přijdeš do knihkupectví, všude kolem regály, žánry, nápisy, knížky. A ty místo otázky „Máte novýho Houellebecqa?“ jen suše: „Ahoj“ A čekáš. Ticho. A pak se zeptáš: „A co vás sem přivedlo?“

No třeba to, že tu prodáváme knihy.

Nebo přijdeš k zubaři a místo „Bolí mě sedmička vlevo dole“ řekneš: „Ahoj“ A dál nic. A když ti sestřička odpoví „Ahoj“, usměješ se a řekneš: „A co tě sem přivádí?“

Takže milý muži:

Když už máš tolik odvahy napsat ženě, zkus to dotáhnout aspoň do čtení prvního řádku. Fakt to není hádanka. Nepotřebuješ detektiva, tarot, ani koule (ty křišťálové).

Shrnutí?

„Ahoj“ není konverzace. „Co tě sem přivádí?“ není otázka. A napsat to společnici, která má profil jak výkladní skříň, je jako přijít do řeznictví a ptát se, jestli tam prodávají maso.