7. díl - Etická coura

Trojka s Petrem ve mně zanechala velmi příjemné vzpomínky, občas jsme si to neváhali navzájem připomenout ve zprávách. Ale konverzace postupně slábla. Sice jsem toužila si to zopakovat, ale nepřišlo mi to jako vhodný postup, už tak jsme vybočili z původně stanoveného plánu. (viz. předchozí díly ✍️) Co ale čert nechtěl, jeden den mi napsal a já si neodpustila zmínit, že manžel je pracovně pryč. Nemusela jsem, ale zmínila… Můžu být odpoledne u tebe, chceš? Chtěla bych, ale neměla bych. Hlavou mi problesklo, jak snadné by to bylo. Ale jednou jsem se dala na tu složitější cestu, tak jsem ji zvolila i tentokrát. Odmítla jsem, ale zároveň mě napadlo, zítra je taky den a za zeptání nic nedám. 😌 Po dlouhé době jsem se před vlastním manželem styděla, jak malá. “Klidně mě můžeš poslat do háje, ale stejně se zeptám.. mohla bych zítra ráno tohle a tamto? “ “Nevím, teď ti na to nedokážu odpovědět.“ “V pohodě, když ne, tak ne, jen mě to tak napadlo. Tak si to promysli a dej mi vědět.” Odpoledne mi pak přišla zpráva: “Můžeš 😘”. “Jen u toho nic nerozbijte”. Náš pracovní stůl v kanceláři už totiž mele z posledního. 😇

Byla jsem v euforii, ani ne tak z toho sexu, který mě čekal, ale z toho vědomí, že můj manžel mi to dovolil. Kdyby jsme tehdy nezačali otevřeně komunikovat, nikdy by k tomu nedošlo.

Někoho možná žene touha po zakázaném ovoci (nebo po šťávě z něj), ale u mě to byla ta etická stránka věci, která mi dovolila odhodit veškeré zábrany a prostě jen šukat!

Sotva jsem ráno odvezla děti do školky, byl tam. Nabídla jsem mu vodu a kávu, ale než se kafe stačilo vůbec rozemlít, jeho ruce si mě tisknuly k sobě. Ta nedočkavost mi lichotila. Skončila jsem bez kalhotek na onom pracovním stole, ani nevím jak. Po pár minutách vášně se ozve zvuk kávovaru, který se právě pročistil a do jeho netknuté kávy nalil něco co už nikdo pít nechce. 😇

A jelikož psát explicitní detaily nemám ve zvyku (proto to skoro nikdo nečte 😇), tak to neudělám ani tentokrát.

Nevěru jsem sice nikdy nezažila, ale troufnu si odhadnout, že tohle bylo mnohem lepší. Minimálně bez morální kocoviny.

A můj manžel? Před polednem mi volal. ”Už jsem na cestě, jste ještě v kanclu? Že bych se přidal?” Bohužel bylo pozdě, ale jeli jsme pak rovnou domů, kde jsem mu povyprávěla každý nechutný detail a užili jsme si spolu krásný sex. A já se cítila velmi spokojeně, doslova chrochtala blahem. Tolik pozornosti v jednom dni, to je něco pro mě. ☺️

A to je konec. Tjádidádidá.