Proč je praktický většinu žen

odradit?

Lidi často řeší, jak se zalíbit všem ženám. Jak bejt univerzální chlap, co okouzlí každou prdel v okruhu xxx kilometrů. A já si říkám: „Ty vole… proč?“

Vážně – na co ti je schvalovací komise o velikosti okresního města? K čemu ti bude, že po tobě usedavě touží 4 miliardy žen? Jako že si to zapíšeš do notýsku? Nebo jim budeš posílat pořadník?

Realita je mnohem jednodušší: K pořádnýmu životu ti stačí líbit se jedné. Max dvěma. Tři, když máš výdrž jak sviňa. A to je všechno.

A teď pozor – tady přichází ta životní moudrost, na kterou spousta lidí nepřijde ani po třech rozvodech:

Odrazovat ostatní je kurva praktické. Jo, čteš správně. Ne se snažit zalíbit všem, ale aktivně odradit ty, co k tobě absolutně nepasujou.

Proč? Protože: ušetříš čas ušetříš nervy ušetříš životní energii, kterou můžeš věnovat někomu, kdo za to stojí a nemusíš se tvářit jako kokot, co jede podle „10 tipů, jak být ideální partner“

Být normální je největší blbost. Normální = průměrný. A průměrné věci vzrušují asi jako mokrá ponožka.

Když jsi „normální“, tak sice nikoho neurazíš, ale taky nikoho kurva nezaujmeš. Jsi jak vývar bez soli. Jak sex bez pohybu. Jak pivo bez alkoholu (ok, pivo bez alkoholu teď piju, ale jen proto, že potřebuju nějaký čas detix). K čemu to je?

Když jsi ale svůj – autentickej, divnej, originální, trochu magor, trochu král – tak se stane jedna skvělá věc:

Většinu lidí okamžitě znechutíš. A to je dobře! Protože mezi tím davem zůstane pár takových, co tě budou milovat přesně takovýho, jakej jsi.

A k tomu, sakra, nepotřebuješ armádu fanynek. Stačí jedna. Ta správná.

A když je fakt správná, tak se tě bude držet jak klíště na steroidech – protože konečně našla chlapa, co není nudná „normální“ šedá krysa.

PS: Teď mi ta moje, co tu vedle mě sedí jak malá roztomilá diktátorka, po přečtení celýho tohohle blogu říká:

„Doplň tam, že je dobrý zkoušet různé strategie. Ne každý je online seznamkový typ.“

A má kurva pravdu. Ne každej má trpělivost čekat týden, než ti někdo odpoví jedním slovem „ahoj“. Někdo je prostě offline lovec.

Já ji sbalil na koncertě po pár pivech, protože jsem stydlivej introvert a absolutně netrpělivej kokot na online seznamky. Jako fakt – představa, že tam sedím a čekám, až mi někdo laskavě napíše? To bych radši olízal zábradlí na nádraží.

V realitě to bylo jednoduchý: Hudba hrála, pivo teklo, já měl odvahu z třetího kelímku – a šel jsem. A hele, vyšlo to (samozřejmě ne na poprvé, by byla nida, žejo). Takže jo, strategie jsou různý. A nejlepší je ta, kterou fakt uděláš, ne ta, o který jen přemýšlíš :) a když dlouhodobě nefunguje, tak srat na ní...