Svrbění na mysli.

Občas mám dny, kdy se probudím a hned cítím, že je něco trochu jinak. Ještě ani pořádně nerozlepím oči a už mi hlavou probleskne jediná věc: sex. A ne jen tak okrajově, ale fakt naplno. Jako kdyby se ve mně zapnul nějaký přepínač, který nejde vypnout.

A právě to je na tom nejhorší i nejzajímavější zároveň. Ta intenzita. Není to jen obyčejná chuť, která člověka občas přepadne a pak zmizí. Je to spíš pocit, jako kdyby tenhle impuls prolézal každou mojí myšlenkou. Ať se snažím soustředit na cokoliv, pořád mi to tam skáče zpátky. Sex, sex a další fantazie. Prostě všechno okolo toho.

Nic na to nepomáhá. Udělám si to, ale ten pocit je tu pořád. Při řízení, při práci, při jídle, při chůzi po ulici, při mluvení s lidmi a dokonce i teď, když tohle píšu. Myšlenkami jsem úplně jinde. Je to jako když se snažíš držet volant rovně, ale pořád tě to stáčí do strany. A čím víc proti tomu tlačíš, tím víc ti ta touha připomíná, že tam stále je.

Snažím se být racionální a přesvědčit sám sebe, že to nějak zvládnu. Jenže ono to není tak jednoduché. Jak bojovat v bitvě, která je předem prohraná. Ta potřeba tam pořád visí, vibruje někde pod povrchem a připomíná se při každé malé chvilce klidu. A nakonec stejně skončím u myšlenky, jestli vůbec stojí za to se bránit.

Je to zvláštní směs frustrace a vzrušení. Na jednu stranu mě to ruší a odvádí pozornost. Na druhou stranu je v tom něco neskutečně živého. Něco, co se nedá potlačit, jen přijmout a prožít. Dny, kdy mě touha úplně pohltí, jsou prostě takové. Intenzivní, náročné, ale zároveň zvláštně příjemné a napjaté.