Odmítání a (ne)hledání

Na tuhle myšlenku mě přivedla debata pár dní zpátky. Potkal jsem se s kámošem a jeho ženou a pár dalšíma lidma a při rozhovoru jsme se dostali až k seznamkam a odmítání a k tomu, jak to lidi špatně nesou.

Já tenhle problém nikdy moc neměl. Nebo teda jasně, když mě v patnácti nechtěla jedna atletka, tak už se mi vlastně nelíbila, protože měla moc "vyběhany" prsa. Ale naučil jsem se to brát sportovně a s některýma holkama, co mě odmítli, jsem dodnes kamarád.

Ale i ženy to často neunáší. Taky jsem to jednou zažil. Při hromadným návratu na kolej jsem radši šel na svůj pokoj, než k jedny slečně a už v tu chvíli mě označila za debila, všude mě pomlouvala a už se na mě nepodívala. Tady mi jedna slečna nadávala do debilni socky, když jsem nechtěl její videa za peníze.

A na internetu, a tady dvojnásob, je důležitý si uvědomit, že spousta žen vlastně nikoho nehledá. Četl jsem o tom článek, kde to řešili na Tinderu, podle mě to platí pro všechny seznamky.

Spousta žen se chce cítit chtěná. Chtějí, aby se mužům líbily, aby byli obdivované, chválené, žádané. A z nějakého důvodu se jim to nedostává. A potěší je a zvedne jim sebevědomí, když se jim ozve množství chlapů, kteří mají zájem a chtějí se sejít.

I když se většina z nich nikdy s nikým nesejde. Podle toho článku na Tinderu je to kolem 70 procent žen, který se nikdy s nikým v realitě nesejdou. Buď vůbec nechtějí a jsou třeba zadaný, nebo mají strach nebo si nejdřív chtějí tak dlouho psát, že to nevydrží.

Samozřejmě čest výjimkám, ale pointa je, že na tom nevidím nic špatného. Jo, zamrzí když to neklapne, ale neberu to jako katastrofu. Když si to člověk uvědomí, bere to tak nějak sportovně. Aspoň ji udělal radost. Naopak, čím jsem starší, tím víc oceňuju, když žena dokáže přímo napsat, že nemá zájem. Ale absolutně chápu, proč to ženy často nedělají. Znám bohužel chlapy. Ale to by bylo na jinej text.