Důvěra

Ahoj, na youtubu jsem našel doporučení nebo spíš výzvu. Dát partnerce nebo partnerovi nahlédnout do telefonu, dobrovolně. No můj názor na to je, že to bych mohl ji rovnou říct pin ke kreditce. Co vy na to?

Tak ono asi jde o to, do čeho leze? Protože pokud do konverzací (chaty, maily), tak ty nejsou jen o mě. Ty mám s někým dalším. A pokud daná osoba nedá souhlas s tím, aby někdo četl její komunikaci, tak mi to nepřijde úplně košér.

Víš kámo na to musíš mít koule vem to tak že až budete jeden nebo druhej vopravdu vpitchi a nebudete se moct vopřít jeden o druhýho tak to nedělejte ani jeden protože při jakym koliv zjištění to po druhý nenastarujete👍

buď je důvěra nebo to nemá smysl. A pin? Taky dobrá kravina, pochopitelně jako telefon, vem si kartu a je to.

Ať se koukne. A kdybych tam měl fotky pěkný buchty,tak mi ji bude závidět. Žárlivost je emocionální nevyspělost jedince. Když oba víte co chcete , není důvod cokoliv skrývat.

Mně to přijde úplně debilní. Telefony, počítače, tašky, kapsy jsou soukromý území protějšku, ať je tam něco 'závadnýho' nebo není. Jako zeptat se, jestli tam člověk může vlézt, to je absolutní základ, ale vůbec nevidím žádnej důvod, proč to chtít. Co je mi do soukromí druhýho člověka?

Naprosto běžně používáme navzájem své telefony. Ani by mne nenapadlo , že by na tom bylo něco divného. Co se telefonu týká, tak před manželkou nemám žádnou tajnost a ona přede mnou taklé ne.

Bylo by mi to jedno. Asi by mi vadily pracovni zalezitosti, ale tam se jedna spis o nejaky kodex, pravidla, mlcenlivost…Soukrome veci jsem nikdy neresil a opakovane jsem ji po nejake narazce v minulosti telefon podal, at se klidne mrkne. Nikdy toho nevyuzila. Ted uz to nemusim resit 🙂

Pokud by me o to požádal, nemám problém. Když s někým jsem, zastávám otevřenost. Pokud by našel neco, co by se mu nelíbilo nebo s čím by nesouhlasil, s tím už by se musel vyrovnat sám. Zažila jsem to ale z druhé strany, kdy se to už rovnalo stalkingu.

Osobně si myslím, že existuje nějaké soukromí .. které by se mělo respektovat.

Mame pristup s manzelem do nasich telefonu navzajem. Nemame pred sebou co tajit. Pin ke kartam mame taktez. Co mi tam muze najit..konverzaci s rodinou nebo s kamarady z her, co hraju. Do pracovniho telefonu ma pristup taktez.
A ja u neho muzu maximalne najit sbirku nahotinek, o cem stejne rika, ze to dela pro me, protoze vi, ze se mu tam chodim divat

Jako jestli neni uplna duvera ve vztahu, tak ten vztah na rovinu nema cenu.!

Pokud před někym musim něco tajit, pak je asi vztah ve fázi, kdy je pro mě zbytečné do něj vkládat svojí energii.
Telefony jsem vždycky nechával tam, kde mi z pazoury upadly. Co by tam partnerka našla... fotky, který zná, konverzace s kamarádama o důvěrných věcech, jako třeba výměna spojky + vtipná videjka z ťikťoku .
Když napíše nějaká bejvalka, tak jí odbyju a to si myslim, že by partnerku spíš potěšilo.
btw. piny ke kartám znaly vždycky všechny, protože mě nebavilo řešit domácí finance, a viz. Blesk66P.
Měj hezký den
PS: kdo dal svý přítelkyni taky pin ke kartě, tak palec dolu! (edited)

Hanba by mě fackovala, nevlezl bych manželce ani do kapsy do skříně, natož do kabelky, nebo do mobilu. Jsme spolu čtyřicet let a neudělal bych to ani v době začínajícího vztahu. A obráceně, jí vůbec nezajímá co mám v mobilu. Co s tím má společného pin ke kreditce už nechápu vůbec. Ale chápu, že dneska lidi řešej hlouposti, co by bylo kdyby. Doufám že máš alespoň tu přítelkyni, když už máš takový starosti.
(Ježiš ! 42 ? )
Ty jako žiješ s někým o kom si myslíš, že kdyby měl přístup k tvému účtu, tak že ti ho vybere ? To jako vážně ? (edited)

....tak nic špatného tam nemám....ale všechno vědět nemusí....jinak svědomí a historii vyhledání mám jako čerstvě padlý sníh