Trest s překvapením

5 dní. Už je to dlouhých pět dní, co odjel a mně se stýská. Moje nadrženost opět stoupá a je to k nevydržení. Není jiné východisko. Další dva dny to nedám. Musím si pomoct sama. Ležím, jedna moje ruka začne jemně mačkat bradavky a druhá se začíná dobývat do kalhotek. Fantazie pracuje na plné obrátky a moje vzrušení stoupá. Co by se mnou teď prováděl Pán? Jsem zabraná sama do sebe a s blížícím se orgasmem nevnímám okolí. Ale něco je jinak.. Periferně vidím pohyb. Ruce mi ztuhly a hlavu otáčím do prava. Sakra.. Je tady.. Co mám dělat? Pán stojí ve dveřích ložnice a pozoruje mě. Normálně bych skákala radostí, ale když mě zastihl takto? Ano, udělala jsem si to před ním xkrát, ale tentokrát jsem nedostala svolení. Co se bude dít? Co se mnou udělá? V hlavě milión myšlenek, ale z výrazu jeho tváře nevyčtu nic. Trošku se vzpamatovávám, z postele se svážím na zem, klekám si a sklápím oči:„ Dobrý večer Pane." Neodpovídá. Otáčí se a odchází. To je snad nejhorší možná varianta. Slyším, jak vedle telefonuje, ale na tu vzdálenost nerozumím. Asi za deset minut přichází: „Dělej. Máš půl hodiny na přípravu a odjíždíme.“ Nechápavě zamrkám:„Kam Pane?“ Spraží mě pohledem. “Po tom, co jsi před chvílí předvedla, nemáš právo na otázky, děvko!!!“ Zvedám se, odcházím do koupelny a přemýšlím, co přijde...

„Pane? Jsem hotová.“ oznamuji, když vycházím z koupelny. Oblékla jsem si jen lehké šaty, jinak nic. Přichází, pohrdavě si mě změří a podává mi pásku na oči. „ Obuj se a nasaď si to, víc nepotřebuješ.“ Poslechnu a v zápětí mě vyvádí z bytu, zamyká a vede k autu. Poprvé za ten necelý rok sedím vzadu. Startuje a vyrážíme. Kam? To nemám zdání. Odhadem po půl hodině zastavuje a vypíná motor. „Čekej!!“ Po tom hrobovém tichu je to tak nečekané, až sebou škubnu. Odešel a já sedím sama ve tmě. Myšlenky víří hlavou a klepu se. Strach nebo vzrušení? Asi oboje. Po pár minutách se vrací, pomáhá mi vystoupit a někam mě odvádí. Pár schodů, vrznutí dveří, tichá hudba.. Netuším, kde jsme.

„Sundej boty a šaty!!“ Odvádí mě nahou někam dál. Najednou rachot a podle zvuku poznávám karabiny na kožených poutech. Ozdobí jimi moje zápěstí i kotníky. Ruce připnul k něčemu nade mnou a nohy do stran tak, že jsem lehce rozkročená. Úplně cítím, jak si mě prohlíží. Jeho pohled funguje jako rentgen a já se začínám nervózně a nedočkavě kroutit, husinu mám po celém těle. Asi se pohledů nabažil, protože najednou zazněl jeho hlas:„ Zlobila jsi!! Víš přeci, že mám svoji kurvičku rád a nechci tě trestat. Ty mi ale nedáváš jinou možnost.“ Přestávám dýchat Jak může mluvit tak tichým a vyrovnaným hlasem?
„Máš ráda svého Pána?“
„Ne můj Pane, já Vás miluji.“
„Miluješ? Jako já tebe? Tak proč mě zlobíš!? Proč mě nutíš, abych tě trestal!?!“
Celou tu dobu kolem mě chodí jako mlsnej kocour.
„Omlouvám se Pane, zasloužím si trest.“
V tom cítím dotek na svém lýtku. Je to jeho oblíbený bičík. Pomalu s ním jede vzhůru přes vnitřní stranu stehna a jakoby náhodou přejíždí přes mojí kundičku. Až teď jsem si všimla, jak už jsem vzrušená a šťáva ze mě začíná téct. Musel si toho všimnout, protože se šibalsky uchechtnul. „Víš, co po tobě chci, tak na co čekáš ty čubko?“
Tahle věta mě úplně rozpoltila. Veškerý strach je pryč. „Prosím Pane, potrestejte mě.“ Doslova žadoním. Potřebuji to. Na nic nečeká a první lehká rána dopadá na moji pravou půlku. A znova a znova... Čím dál intenzivněji mě švihá přes zadek, občas pod něj. Slyším jeho vzrušený dech. Konečně je spokojený. Rány už mě začínají bolet, tak se kroutím a snažím se uniknout. Marně. Pokračoval stále dokola v monotónním rytmu... Už ani nezvládám počítat, kolikrát se bičík dotkl mojí vzrušené kůže, dokud jsem nevykřikla to osvobozující slůvko, které zaručí, že Pán zvolní. Vyčerpaná a bolavá, ale Pán je spokojený. Odepíná všechny pouta a jdu automaticky na kolena se sklopenou hlavou. Sklání se ke mně dolů a sundavá pásku z očí. „Ještě jsem s tebou neskončil.“
Pomalu přivykám světlu a rozhlížím se. Jsme v nějaké „mučírně“ se všelijakým vybavením. Naproti mně zrcadlo a v něm vidím kromě sebe, vzadu v koutě na kolenou, někoho dalšího. Hned mi došlo-subík... Pán se začal smát, když viděl můj výraz. Podíval se za mě a pronesl:„Sundej všechno oblečení a pojď sem k nám!!!!“.....