Konec školního roku (2.)

(I V TÉTO POVÍDCE, STEJNĚ JAKO V PRVNÍM DÍLE MINISÉRIE, JSOU VŠECHNY POSTAVY PLNOLETÉ. OBSAZENÍ JE OSTATNĚ TOTOŽNÉ...)

Kombinaci konce týdne a školního roku po poledni uličky města skoro vylidnila, takže když jsem se loudal se zmrzlinou směrem k domovu, téměř nikoho jsem nepotkával. Jen pár rodinek, chystajících se k odjezdu někam na chalupu, dokreslovalo atmosféru začátku prázdnin. V naší ulici se balila s rodiči i Saša, jedna z mých studentek. Nejen výrazem tváře, ale doslova celým tělem dávala najevo, jak hluboce s rodinným víkendem nesouhlasí. V rámci tiché revolty se taky na rozdíl od rodičů oblékla velmi nechatařsky. Za kratičkou minisukni a síťované punčochy s velkými oky by se nemusela stydět žádná barová tanečnice, výrazně provokativní outfit doplňoval obtažený top, pod kterým přirozeně neměla podprsenku, takže hrotité bradavky na vrcholcích malých ňader přes něj vyzývavě trčely. "Brý den, panprésore.", ucedila bezmála srdečně; jakkoliv jsem docela jistě nepatřil k jejím oblíbeným učitelům, což se ostatně nedalo říct o nikom ze sboru, v dané situaci mě vnímala jako spojence. "Jsem slyšela, že nám dáváte po prázdninách vale. Škoda.", prohodila nečekaně přátelsky. "Tak hezký léto.", dodala už zase patřičně zasmušile a sklonila se nad otevřeným kufrem nakládaného auta tak, že jsem díky délce její minisukně uviděl nejen konec síťovaných punčoch na neopálených stehnech, ale zahlédl jsem i oblinu mezi nimi, rýsující se pod růžovými kalhotkami i s jasně patrnou rýhou uprostřed. Kdyby se neblížili Sašini rodiče, určitě bych se pohledem na privátní partie fešné studentky mohl kochat i dál, protože očividně nespěchala se narovnat, jakkoliv musela dobře vědět, že jí civím přímo na prcinu. Některé holky mají prostě tenhle přístup k povaze a já jsem poslední, kdo by si stěžoval... Díky Sašině exhibici jsem setřásl zbytky melancholie a domů dorazil celkem zvesela. Nakonec ta vyhlídka na odpolední návštěvu plovárny nebyla vůbec špatná. Na dobré náladě mi ještě přidal pestrobarevný pohled, který na mě zamrkal korunami palem z poštovní schránky. Bylo jasné, že zase po čase píše strejda Dan. I když dnešku vládnou elektronické zprávy všeho druhu, poštu dostávám pořád moc rád a on si na to čas od času vzpomene, i když z jeho pohlednic z tropů Pacifiku už neodlepuji známky, jako jsem to dělával na střední. Strejda Dan je něco jako rodinný dobrodruh, přestože ve skutečnosti jde o světově uznávaného odborníka, co v Tichomoří řadu let vědecky bádá. Nějaký rok zpátky s ním dokonce natočila jedna redaktorka Českého rozhlasu pásmo rozhovorů, které se pak vysílalo několik týdnů jako seriál "Český vědec v tropickém ráji". Pamatuju si, jak se otec pokaždé, když jsme se sešli v kuchyni u rádia jako kdysi na chatě, kde nebyla televize, přitom tak potutelně usmíval. Teprve když jsme spolu jednou zašli na pivo a na strejdův rozhlasový pořad přišla řeč, prozradil mi, že redaktorka, co s ním rozhovory natočila, byla před lety nějakou dobu strejdovou milenkou. "Taková hezky stavěná, pěkná baba! Dan ji pak vyměnil za jednu hubenou hysterku, moula jeden...", přemítal otec nad sklenicí piva se zasněným výrazem, který mohl stejně tak patřit vzpomínce na fešnou novinářku, jako velmi současným proporcích naší výčepní Ivany, ženské "krev a mlíko", které se za pípou ve výstřihu elastického tílka vlnilo krásné kozí stádečko při sebemenším pohybu.

Naladěný na veselou notu decentním nakouknutím pod sukni nestydaté gymnazistky i pestrobarevnou čumkartou od strejdy jsem se začal balit na plovárnu. Když jsem si v koupelně bral plážový ručník, ze zvyku jsem nahlédl do světlíku. V okénku koupelny protilehlého bytu se totiž někdy, většinou večer, ale při troše štěstí občas i během dne, dal zahlédnout inspirativně vzrušující pohled na nahou ženu, utírající se po sprchování. Díky výšce okénka jí nebylo vidět do tváře, zato mi mimoděk (anebo možná vědomě, protože okénko si samozřejmě mohla přivírat) předváděla svá nahá, kulatá prsa s tmavě růžovými bradavkami, po koupeli pokaždé hezky vztyčenými. Pozoroval jsem to poprsí, vlhce se lesknoucí a krásně natřásající, už mnohokrát, a ta podivuhodná anonymita jeho majitelky přidávala už tak vzrušující scéně na pikantnosti. Sem tam jsem totiž namísto ní zahlédl ještě jinou ženu. Stávalo se to daleko vzácněji a dotyčná byla taky výrazně dbalejší toho, aby se před okénkem nevystavovala příliš štědře, takže šlo většinou o prchavě kratičké pohledy, jen sem tam mi předvedla svou krásnou nahotu na víc než pár vteřin. Její ňadra byla menší, se světlými bradavkami mířícími do stran, a jak se dotyčná utírala osuškou, natřásala se jí na hrudníku trochu jiným způsobem. Pod vlivem filmů pro dospělé jsem pochopitelně snil o tom, že někdy uvidím obě nahé ženy spolu v nějakém aktu lesbické lásky, což se samozřejmě nikdy nestalo; šlo zřejmě o dvě kamarádky, co si spolu pronajímají byt, ale nejdou nad rámec spolubydlení. Sem tam jsem jednu nebo druhou potkával na schodech nebo před domem, ale má snaha nenápadnými pohledy rozklíčovat, která je ta prsatější a která ta upejpavější, k cíli nevedla; majitelka menších vnad zjevně nosila podprsenky, co velikostní rozdíl oproti poprsí kamarádky dobře maskovaly. Obě mladé ženy měly i hodně podobný odstín vlasů, takže ani toho jsem se nemohl chytit, a protože do tváře jsem žádné při prchavých koupelnových scénách neviděl, výsledkem mého okukování bylo po čase jen to,že se na mě obě začaly namísto úsměvů mračit, když si celkem správně všimly, jak jim civím na prsa. Na jejich schránce stálo "M. Mračková, L. Vaníčková", takže jsem dokonce neznal ani jejich křestní jména. M jako Monika, Marie, Marta? L jako Lucie, Lída, Lada? Nevěděl jsem. Každopádně mě trocha tajemna a letmé, eroticky dráždivé výjevy za oknem do světlíku ohromně bavily už od chvíle, kdy jsem jednu z žen poprvé zahlédl nahou.

Teď byla pochopitelně protější koupelna prázdná, ale jak jsem se skláněl do poličky pro ručník, zase jsem si vzpomněl, co se ještě před pár týdny tahle brzká odpoledne odehrávalo v koupelně mé. Musel jsem se i přes stále nepřekonanou hořkost z konce téhle aférky pokaždé v duchu smát těm laciným trikům, k jakým se uchylují na malém městě kolegové, co si spolu něco začali, a nechtějí, aby se to vědělo. Když Zuzana končila vyučování a měla na mě chuť, sedávala s knížkou za oknem kavárny kousek od školy. Pokud jsem dřív skončil já, když jsem předtím strávil roztěkané dopoledne sněním o jejím pihovatém těle, po kterém jsem zvlášť po víkendové pauze toužil přímo nezvladatelně, potloukal jsem se zase mezi regály nedalekého knihkupectví. Když jsme se šťastně našli, po výmluvné hře pohledů jsme zamířili dvěma různými cestami ke mně domů. Z paměti mi jen tak nezmizí chvilky, kdy mi Zuzana po svém živelném způsobu se šibalským úsměvem mezi regály ukázala na pár vteřin pod vyhrnutou sukní svou nahou zrzku, když se předtím někde v ústraní elegantně zbavila kalhotek. Do teď cítím pružnost jejího nahého zadečku, jak jsem jí ho přes šaty chtivě stiskl, když jsem zjistil, že je zase jednou "dole bez", a jak se neodtáhla, ale naopak ho vysadila proti mé ruce tak, že jsem jí mohl přes jejich látku prsty hníst prcinu, kterou mi vycházela pohyby boků naproti. Tenkrát jsme si to rozdali na podlaze předsíně hned potom, co za námi zapadly dveře, a druhé číslo nás pak čekalo právě v koupelně. Docházelo k němu pravidelně, protože sprcha po prvním milování byla víc než nutná: brzy jsem si všiml, že Zuzana nijak neprahne po polykání mého semene, zato má moc ráda, když se udělám na konci na ni. Někdy si mě poslední vteřiny před výstřikem sama vedla rukou a směrovala mé cákance tam, kde zrovna chtěla být postříkaná, většinou na bříško a prsa. Jindy mě naopak mučila tím, že mi úlevu vyhonění škodolibě odpírala a s vyzývavým úsměvem celá udýchaná, se stehny rozevřenými a právě vyšukanou prcinou vlhce se lesknoucí a vyzývavě roztaženou sledovala, jak si ho před ní mrskám jako puberťák nad otcovým pornočasopisem, za což jsem se jí snažil aspoň trochu pomstít tím, že jsem při následné explozi nešetřil ani její tváře a vlasy, takže si musela pak jít umýt hlavu. Když jsem ji šoustal zezadu, před svým finále jsem na ni nalehl, až byla pode mnou uvězněná, v posledních vteřinách jsem vyjel svým pérem z její mokře čvachtající prciny a přitiskl jí ho do zátylku, aby cítila na citlivé kůži krku ten moment, kdy se mi napne v křeči orgasmu a začne jí stříkat do vlasů. Nikdy ani proti tomuhle slovem nezaprotestovala, většinou pak malátně ležela dlouhé minuty s přivřenýma očima jako kočka, a zatímco se snažila popadnout dech, mou nadílku si jakoby mimovolně a zamyšlená roztírala po prsech, ramenou nebo tvářích. Na její bledé kůži bílé cákance ani nebyly moc vidět. Byla první přírodní zrzkou, jejíž nahotu jsem znal jinak než z pornofotografií, a musím se přiznat, že jsem z její neopálené, pihovaté krásy se světlounkými bradavkami a ohněm v podbřišku, který si Zuzana nenamáhala upravovat, naprosto šílel. Proto skoro pokaždé, když se nakonec zvedla a odloudala se do koupelny, aby ze sebe smyla mé zasychající výstřiky, jako puberťák, který se nemůže nabažit toho, že mu jeho milá konečně dala, jsem po chvíli vklouzl za ní.

Obvykle nám pak brzy začal být sprchový kout těsný, protože krátce po prvním kontaktu se Zuzaniným tělem, krásně kluzkým díky sprchovému gelu, se mi ocas zdvihal s novou silou do silné erekce, kterou se v případě potřeby rozhodně neupejpala podpořit svými štíhlými prsty. Nejčastěji se mi pak nabídla ve stoje ještě ve sprcháči, svými plochými prsy opřená o dlaždičky, a já jí bušil s obnovenou silou do už jednou projeté pičky, abych jí následně cákal někam mezi lopatky, ze kterých jí to stékalo na zadeček, zatímco se s čelem opřeným o zeď a tichým sténáním dodělávala prsty. Jednou jsem ale nějak nevydržel čekat na zvuk sprchy a vpadl dovnitř chvilku poté, co zmizela v koupelně. Vzápětí jsem zkoprněle zíral na Zuzanu, která stála rozkročená ve sprchovém koutě a čůrala. Když mě uviděla, ani náznakem se nepokusila přestat, naopak se s vyzývavým úsměvem ještě trochu víc rozkročila a čůrající pipinu si rozevřela prsty. Fascinovaně jsem sledoval zlatý proud z jejího podbřišku a cítil, jak se mi péro začíná zvedat sílícím vzrušením. Když na mě mávla, jako omámený jsem přistoupil, takže mě mohla za klacek chytit, chvíli mi ho rukou honit a pak, aniž by přestala čůrat, si ho zavést pod svou prcinu. Cítil jsem teplo a směsici studu a nepopsatelného vzrušení, díky kterému se mi na kámen ztopořený čurák prohnul tak, že se doslova tiskl mezi pysky Zuzčiny čůrající kočičky. "A teď mi tu pochcandu pořádně opíchej.", dýchla mi horce do ucha, když teplý proud konečně ustal, a jemně mě kousla. Skončili jsme samozřejmě znovu v posteli a já se snažil ještě dlouho po Zuzčině odchodu nepřemýšlet o tom, co se v koupelně stalo. V odemykání tajných komnat, o jejichž existenci jsem ani neměl tušení, byla ostatně expertkou. Nedlouho po tom, co jsem ji poprvé viděl čůrat, jsem se při jedné z dalších tajných odpoledních schůzek, kdy jsem celý natěšený Zuzaně vyhrnul šaty hned v kuchyni, takže se elegantně ohnula přes stůl a nechala se ode mě v rámci předehry lízat, intuitivně rozhodl přejet jazykem z její ryšané frndy, už vzrušením rozevřené a vlhké, na zadní dírku. Zuzana mě v několika nesmělých pohybech dokola sté stažené rozetky povzbudila tak jednoznačným sténáním, že jsem v tom rád pokračoval, zatímco si prsty ruky, vsunuté zepředu mezi stehna, začala zběsile třít poštěvák, takže se po chvíli hlasitě udělala dřív, než jsem vůbec vytáhl svůj čurák z kalhot... Zkrátka a dobře, můj tajný milenecký poměr se Zuzanou byla jedna dlouhá série naprosto úžasného sexu, takže i teď, několik měsíců po tom podivném rozchodu, jsem měl co dělat, abych se přinutil překonat nutkavou touhu začít u vzpomínek na něj zběsile onanovat. Nakonec jsem se ovládl, popadl ručník a plavky a vydal se na druhý konec města ke koupališti.

Jindra už na mě čekal pod slunečníkem občerstvení u sklenice odpoledního pivka a zdálky se smál; díky tomu, že jsme oba bez předchozí domluvy zvolili jako odpolední úbor pruhované námořnické tričko, vypadali jsme trochu jako parodické duo. "Tak co, kdepak se vyvalují ty tvé zdravušky 'nahoře bez', prognostiku?", otloukl jsem mu o hlavu jeho předchozí fantazírování, kterým mě sem lákal. Ve skutečnosti jsem nic podobného ani nečekal; na naší plovárně si dovolila odložit vrchní díl jen málokterá odvážná slečna či paní, malé město není francouzská riviéra. "Pro začátek by ti mělo stačit, že Verča nemá dneska podprdu.", upozornil mě kamarád na fakt, který byl ostatně při bližším pohledu na blondýnu v okénku bistra nepřehlédnutelný. Když jsem si ochotně skočil taky pro jedno, mohl jsem na jejích kozách, do poloviny odhalených ve výstřihu tílka, jehož elastická látka jako jediná kryla zbytek, ale zároveň ho výmluvně vyrýsovala do nejmenších detailů na širokých prsních dvorcích, oči nechat. "Aby Vám nevypadly, pane profesore.", ušklíbla se Veronika, která na našem gymnáziu maturovala před několika lety. "Totéž bych mohl říct já Vám, Verčo.", vrátil jsem jí štulec, takže jen obrátila oči v sloup a pro jistotu si tílko popotáhla, což jí na hrudníku způsobilo vzrušující zavlnění. "Ta je má, co? Oslava ženství, reklama na kojení.", připomněl Jindra po mém návratu ke stolu trochu obhrouble fakt, že Verčiny plány na další studium po gymnáziu vzaly za své brzkým otěhotněním. "A hele, bratři v triku.", přerušila jeho úvahy Klára, která kolem nás procházela s tácem plným sklenic, z nichž oranžové odlesky hlásaly světu, že dámy z maturitní třídy si dnes odpoledne dopřávají populární Aperol. Dala si přitom záležet na tom, aby kolem nás prošla pomalým krokem modelky na molu a mohly tak vyniknout její křivky v plavkách tak odvážných, že jejich spodní díl svou existenci na těle opálené Kláry mezi polokoulemi jejího úchvatného zadku téměř dokonale maskoval. "Pojďte si sednout k nám, jestli chcete." prohodila s hranou lhostejností na odchodu a kývla směrem ke stráni, kde nad bazénem tábořila skoro celá oktáva. "Nebo dáte přednost těm dylinám ze zdrávky?", šlehla po Jindrovi pohledem. "Kláro, opravdu mě ranilo, jak špatné mínění máte o mém vkusu.", zadeklamoval pohotově, i když ještě před hodinou právě vnady budoucích zdravotních sestřiček byly jeho hlavním argumentem pro návštěvu koupáku, a vydali jsme se za Klárou. Pochopitelně v uctivém odstupu, který nám umožňoval kochat se její parádní zadnicí, kterou za chůze s naprostou přirozeností neméně parádně pohazovala. Tohle fakt už není žádná ostýchavá slečinka, ale mladá, dospělá ženská, blesklo mi hlavou. "Dneska jsou naposledy pohromadě jako třída.", prohodil Jindra, jak jsme se blížili k dekám našich maturantů, a jeho zdánlivě banální poznámka vlastně přesně vystihovala ten nenápadný, ale jasný předěl. "A už teď jich pár chybí ... a lepší už to nebude. Ale to jim dojde až časem.", doplnil jsem tu úvahu maličko melancholicky. "Otevírají se širé dálky a nekonečný svět, tolik cest, kterými se vydat..." "Tak hlavně se nevydat cestou, co tě zavede pět let po gymplu za pípu na plovce, aťsi s tak výstavníma dudama, jaký má naše nebohá Verča.", zazubil se kolega. "A třeba je šťastná, co ty víš? Může být, že je rodinnej typ a předurčená k mateřství...", nechtěl jsem z naší prsaté absolventky dělat hned příklad padlé ženy. Naše další hluboké myšlenky přerušila kakofonie pozdravů teď už vlastně skoro bývalých studentů, dílem veselých, dílem ironických. "Hele, bratři v triku." "Ona ještě bude písemka?" "Tak co, dáte si s námi panáka na tykání?" Přešli jsme to s blahosklonností osvícených pedagogů, co pro možnost okukovat tělesné půvaby svých studentek v plavkách snesou i trochu toho studentského humoru. Ostatně Jindra, který u jejich maturit zastupoval tehdy nemocnou třídní, s mnohými už na tykání před pár týdny popil. Jeho letošní maturitní řeč se stala ostatně legendární a stále dokola parodovanou. "Studenti, jste na křižovatce. Tak se snažte, ať si to neposerete ... jako já.", pronesl tehdy před nastoupeným ročníkem a zcela konsternovaným ředitelem. I když se mi později přiznal, že tu repliku si vypůjčil z divadelního představení jednoho pražského souboru, už žila svým životem.

Krátce po nás dorazila další z maturantek. "Ty vole, já padám. Madla ve dvoudílnejch plavkách? Nastává Sodoma a Gomora.", teatrálně okomentoval koupací úbor třídní intelektuálky a beznadějné trémistky vyhlášený třídní sprosťák Patejdl. Mimoděk jsem si vybavil, jak jsem nedávno za rohem schodiště omylem, ale docela s chutí, vyslechl jadrný komentář jeho spolužačky Lucie, která prohlásila zřejmě v narážce na jakési jeho marné snažení s odzbrojující upřímností někoho, kdo si myslí, že ho slyší jen hlouček kamarádek: "Než bych roztáhla nohy Patejdlovi, to si to radši udělám násadou od mopu." Mám tyhle přímočaré typy rád a zrovna Lucka má v očích už v osmnácti přesně ten správný druh ohníčků. Madla si nás zprvu nevšimla, zato Patejdlovo rýpnutí ji okamžitě uvrhlo do zoufalé nejistoty. "Blbý, co? Dělá mi to velkej zadek. A z vršku mi děsně lezou prsa...", vzdychala utrápeně v hloučku spolužaček a výmluvně si zatřásla ramínky plavkové podprsenky, takže její nezanedbatelný horní objem se krásně zavlnil a bylo očividné, že košíčky mají opravdu co dělat, aby její mladistvě pružné vnady udržely tam, kde je chtěla mít. "Náhodou, moc Vám to sluší, Madlo. A nic Vám neleze děsně, naopak. Věřte zkušenému.", prohodil Jindra s odzbrojující směsí upřímnosti a nestydatosti, takže Madla, která teprve teď zaznamenala přítomnost dvojice pruhovaných pedagogů, jen zoufale zavyla a plácla sebou na deku s hrudníkem v panice přitisknutým k zemi, zatímco ji poléval nach. Jelikož ostatní už si za ty roky na její stydlivost zvykli, celá scénka moc pozornosti nevzbudila. Většina party se po chvíli zvedla, že si zapinká volejbal. "No jo, když jde na beach i taková bitch jako naše Lůca, to se i češtinář s franštinářem zvednou, co?", komentoval kysele Patejdl, který měl očividně stále u Lucky nějaké tajné aspirace a přítomnost mě a Jindry ho dráždila. K mým oblíbencům ostatně během studia rozhodně nepatřil. A tak jsem si vyšpulené zadečky se zaříznutými plavkami na beachovém kurtu nechal pro tentokrát ujít a přisedl si k Madle, která se už díky nebezpečně se nadouvajícímu hornímu dílu plavek hrát rozhodně nechystala. Sice jsem si zakázal sjíždět pohledem na lákavý žlábek mezi jejími pěknými prsy, ale i tak si rychle přitáhla vsedě kolena k bradě, čímž se jí pro změnu mezi stehny krásně vyrýsovala přes napnuté plavkové kalhotky její mušlička do tep zrychlující linie, rozdělené rýhou uprostřed, ale toho si naštěstí nevšimla, takže jsme si bez další ataky studu mohli chvíli docela normálně povídat. "Trochu Vám Madlo závidím tu svobodu. Přece jenom, čekají Vás nejdelší prázdniny v životě. Máte už určitě s někým spoustu plánů." Ani jsem to nemyslel jako narážku na kluka, Madla to ale přesně takhle pochopila a začala se zase měnit na pivoňku. "Jasně, jenom teda asi hlavně sama... Teda, tím jako nemyslím, že bych nikdy ... to jen, že teď zrovna ... no zkrátka...", začala se do toho zamotávat a rychle rudnout. "Nechte to plavat, já Vás nechci zpovídat.", pokusil jsem se o co nejpovzbudivější úsměv. "To červenání Vám moc sluší, ale takhle mi tu ještě omdlíte." "Děkuji, pane profesore, i když těma lichotkama tomu moc nepomáháte.", špitla Madla s utrápeným úsměvem a já radši rychle změnil téma. "Přihlášky na vysokou Vám vyšly, pokud vím, parádně. Nakonec jste si nedávala tu do Francie? Kolega o Vašich esejích přímo bájil." Zavrtěla hlavou, zatímco do tváří se jí zvolna vracela normální barva. "Já se toho pane profesore trochu lekla. Asi bych to dala, blbá snad nejsem, spíš trémistka, to víte sám, že jo... Spíš mám strach z toho, jak a kdy bych se pak vracela domů. Já si počkám na nějakej Erasmus nebo stáž, ale odejít ven hned teď? Nevím, no... nějak mi to připadalo brzo. Co myslíte?", vrhla na mě tázavý pohled, který prozrazoval, že ji můj názor opravdu zajímá. V duchu jsem si vybavil tu trojici, co z naší maturitní třídy šla před lety rovnou do zahraničí. Nevrátil se dodnes nikdo z nich. Honza je v Amsterdamu, Klára někde v Anglii a Bětka? Má gymnaziální láska, se kterou jsem si odbyl své "tenkrát poprvé", nám před pár lety poslala na třídní sraz fotku odněkud z Mechelenu s fešákem, co mi připomněl holandského útočníka Franka Rijkaarda. Trochu paranoidně jsem pak dumal, jestli její životní osudy mělo nějaký vliv, že jsme to párkrát spolu dělali v mém pokojíčku na válendě, nad kterou jsem měl po bráchovi jeho plakát... "Máte pravdu, Madlo. Svět je super, ale bude tam venku pořád, nikam Vám neuteče." "Takže se v Praze třeba příští rok potkáme. Odcházíte do Prahy, že jo?", usmála se. Už jsem měl na jazyku svou mantru posledních dní, že ještě nejsem rozhodnutý, ale pak mi přišlo pitomé zrovna Madlu tahat za nos, a tak jsem jen skoro provinile přikývl. "Máte dneska nějakou rozlučku jako třída?" "No, nějaká party je u Patejdla, nemá doma rodiče, ale pro holky vyhlásil jako dress code coury, takže tam se fakt nechystám.", usmála se. "Jdeme s pár lidma někam do města. Profesorstvo bude tradičně v Krasohledu, že jo? O tom večírku kolují legendy." Už podruhé během jedné minuty jsem chtěl plácnout, že ještě nejsem úplně rozhodnutý, tentokrát kvůli Zuzaně. Naštěstí se právě vrátili z kurtu volejbalisti a volejbalistky, z nichž některé si ze sebe ometaly písek tam zajímavě, že jsem radši neřekl nic.