Johny "Železný pták"

Johny "Železný pták" kráčel radioaktivní pustinou, tak jako obvykle. Doprovázela ho nemalá skupinka dobrodruhů, kteří v pustině hledali novou příležitost, jak se zabavit. Nemyslím tím střílení přerostlých morčat, protože náboje byly vzácné. Vše se pořizovalo na mobilních trzích. Ženy si myslely, že John má na penisu cosi z kovu. A dokonce se říkalo, že dlahu. Ale důvod byl o něco prozaičtější. Jednou se nad jejich vesnicí objevily stroje enklávy. Asi si ji vybrali jako cvičný cíl. Tehdy mu bylo třicet, když na něj ukázal voják enklávy a ošukal jej úchyl s připínákem k elektrozbroji.

Vesnice byla za to ušetřena a Johnovi už ve vesnici na počest nikdo neřekl jinak, než "Železný pták". On teď kráčel pustinou ve snaze dotyčného vojáka enklávy najít a zastřelit ho. Nejprve však musel získat nějaký level, aby se jim mohl postavit. Takže se jen potácel pustinou okolo (kromě řepky) a sem tam navštívil nějaké město s budovani z plechů. Ve svých pětatřiceti si již podpíral o svoji čerstvě získanou plazmovou pušku. Ale někomu v energozbroji se to nemohlo rovnat. Vojákům enklávy se radši i dobrodruzi vyhýbali.

Často však potkávali nadržené skupiny lidí, kteří si do pouště chodili honit. Říkávali jim nájezdníci. Sem tam zaútočili na nějakou karavanu s trhem a vybrali jim pornočasopisy z doby předválečné. Knihy o elektronice a "Praktický návod, jak postavit atomovou bombu" nechávali bez povšimnutí. Nejen karavany měly hodně nápojů, po kterých žertovně svítilo chcaní. A platilo se zlatem a víčky od lahví. Zrovna si nájezdník dovoloval na nějakou paní. "Díky ti železný ptáku!" Řekla mu s obdivem, když se obtěžující pán roztopil pod zásahem z Johnovy plazmové pušky.

"Kdykoliv!" Řekl John a poodhrunul koketně svoje sluneční brýle, žmoulaje cigáro v puse. "Co tam máš?" Zeptal se obchodnice. Obchody John docela nechápal. Vnímal je jako obří menu, kde se přehazovaly věci. Nikdy o tomto svém problému nikomu neříkal, protože kdo o sobě řekl, že je psycholog, nebo psychiatr, tak ho nechali sežrat kanibalům a nebo mutantům.

John v duchu přehodil pár věcí, už si zvykl. Potřeboval nová cigára, energočlánky, náboje a chlast. "Diky, tohle byl dobrej vobchod!" Řekl John hlášku. "Tě péro!" Řekla paní a šla si zase svojí cestou.

Vysypat pytel si John chodil do města.

"Hele, kolik chceš zátek?" Zeptal se John jedné na dané možnosti krasavice. Řekla si mu o rovné tři stovky.

"Ok, tak počkej. Jedna... ... ... ... ... Á třista!" Řekl John asi po deseti minutách. "Tak pojď, máš asi dvacet minut brouku!" Řekla mu nadrženě. Položil ji na zatuchlou postel a pomiloval, co mu zátky a minuty dovolily. Byl nevrlý, že to do třetice nestihl. Na béčko se vykašlal, protože jim zrovna netekla sprcha a takový prase nebyl.

Poděkoval na v rámci možností kvalitní sex. "Já ale myslela, že ho budeš mít kovovýho!" Řekla si drze o dalších padesát zátek. Za to jej aspoň dodělala pusou. John musel venku čekat na svoje kamarády, kteří svojí výplatu žoldáka utratili v automatech.