Začátek školního roku (2.)

(V TÉTO POVÍDCE NENÍ ŽÁDNÝ SEX S NEZLETILÝMI ANI NIC JINÉHO, CO BY PORUŠOVALO PRAVIDLA STRÁNEK !!!)

Ráno po noci, kdy jsem se nečekaně, ale velice příjemně intimně sblížil s Jindřiškou, holkou mého bratrance Tobiáše, jsem se vytratil časně, abych nás ušetřil nepříjemností. V ideálním případě Jindra stihne konkrétnější stopy před Tobiášovým probuzením zahladit a možná se i ona vypaří, aby nedošlo na zbytečné otázky. Vzhledem ke stavu, v jakém se včera vrátil, jsem doufal v jeho pozdní vstávání s pořádnou kocovinou a nejlíp i oknem. Nejsem zrovna fanoušek běhání, ale malé město v neděli ráno moc možností nenabízí, a tak jsem to vzal z kopečka k řece a podél víkendových chat k lesu. Právě když jsem dobíhal k poslední chatě u cesty, otevřelo se okno a ženské ruce z něj přes parapet přehodily naducanou, pruhovanou duchnu. Jak jsem probíhal okolo, zahlédl jsem i majitelku těch rukou, ještě roztomile rozespalou blondýnku, které šponovaly noční košilku na tenkých ramínkách taktéž hezky naducané trojky, lákavě odhalené až po žlábek. Jak se mého nenadálého zjevení lekla, hezky se jí to nadělení ve výstřihu zahoupalo, než si s úsměvem káravým spíš naoko zakryla klenuté poprsí dlaněmi. V duchu jsem maličko záviděl tomu, kdo blondýnce tyhle melounky v noci muchloval, ale pak mi vzpomínka na to, jak jsem před pár hodinami v šeru obýváku svíral v extázi ještě daleko objemnější dudy Jindřišky, zatímco jsem s úlevou stříkal do její macaté pičky, příjemně připomněla, že ani já na dnešek nevyšel zkrátka. Roztomile rozpačité blondýnce jsem zvesela zamával a dál klusal ránem vstříc lesu. Díky slušnému tempu jsem vyběhl i táhlé stoupání k zřícenině malého hrádku, ukryté na vršku mezi stromy. Po několika staletích, kdy si okolní příroda brala zpět, co jí ve 13. století člověk nakrátko vzal, tu zbylo jen pár nízkých zdí a hromada kamení, přesto patřilo k místní tradici už léta pořádat pálení čarodějnic právě tady. Od svého příchodu do městečka jsem nevynechal ani jeden rok; romantická kulisa planoucího ohně na starém nádvoří působila malebně, navíc nabízela úvahu, že jí mnohá z účastnic pálení podlehne natolik, aby byla svolná vytratit se do stínů mezi stromy, kde pak kouzla filipojakubské noci dojdou svého naplnění... Tuhle představu mi samozřejmě vsugeroval Jindra.

Když jsem teď opřený o pozůstatky hradního opevnění vydýchával ten výběh, musel jsem se smát nedávnému Jindrovu přiznání, že na čarodkách v životě žádnou holku nesbalil. Pak jsem si vybavil Sylvu, statnou brýlatou brunetu s dvěma copy, co se Jindrovu iluzi o povolných děvčatech pod vlivem hradní romantiky kupodivu zdála splňovat: smála se v odlesku ohně mým vtipům, neupejpala se dát si z kolující láhve vína, a když se noc zlomila do druhé poloviny a moje ruce se snažily zahřát ji pod bundou hlazením všem jejích ženských oblin, nejvíc ale těžkých, pohupujících se prsů pod tričkem v košíčcích nemalé velikosti přes které se jí, snad nejen chladem, bradavky vztyčily jako dva tuhé čudlíky, vůbec se těm drzým výpadům nebránila, načež špitla okatou prosbu, jestli bych ji přes les domů nedoprovodil, že se bojí... Když jsme se Sylvou vyklouzli do tmy na lesní cestě, vyprovázel nás uznalý a malinko závistivý pohled Jindry, tehdy ještě spíš kumpána než kamaráda, marně dobývajícího přízeň tělocvikářky Dity. Pamatuju si i své zklamání, když namísto muchlování za prvním keřem nasadila Sylva přes les tak ostré tempo, že jsme k prvním domům městečka skoro sbíhali. Když jsme se prohnali kolem nádraží, byl jsem si na beton jistý, že jsem naletěl. Ta holka se snad vážně v noci bojí v lese... Pak jsme najednou stáli před lékárnou (matně jsem si vybavil její předchozí zmínku, že tam pracuje), ona si mě v jejím podloubí k sobě přitáhla, vrazila mi jazyk do pusy a nebránila se, když jsem stiskl snad až moc chtivě půlky její pěkně kulaté a v legínách obtažené zadnice, a do ucha mi v pauze mezi dvěma veskrze nestydatými polibky stihla zašeptat: "Promiň, já se v lese fakt v noci bojím...". Pak rychle odemkla dveře, několika pohyby odkódovala alarm, zatímco já neztrácel čas, strhl jí pod zadek legíny rovnou i s kalhotkami a zabořil hlavu mezi silná stehna, abych vjel jazykem do rýhy mezi závojíčky její baculaté pičky. Slastně vydechla, rozkročila se, jak tam u dveří stála, a vyšla mi pánví ochotně naproti, takže jsem rychle vnikl do horké štěrbiny, která se mým dychtivým lízáním vzápětí rozevřela a tekla mi vzrušením na tvář, jak jsem zas a znova dorážel na tu krásně macatou buchtu, vyholenou dohladka, až na kudrnatý chomáček chloupků nad vzrušeným naběhlým klitorisem, o který jsem jí jednou rukou brnkal jako trsátkem o kytaru, zatímco druhou jsem zatínal do té krásné zadnice. Rozhodl jsem se ovládnout nutkavou touhu Sylvu ohnout a zběsile omrdat, a namísto toho jsem ji lízáním a postupně i prstěním její macaté prciny dovedl k zajíkavému orgasmu, který prožila s hlavou opřenou o zeď jen kousek vedle krabičky s ovládáním alarmu a stehny roztaženými tak, jak jen jí ke kotníkům stažené legíny dovolily. Teprve když se se stále hůř tlumenými vzdechy udělala, chvíli hlasitě oddechovala, pak si skopala legíny i s kalhotkami z nohou, od pasu dolů krásně nestydatě nahatá mě dotáhla ke starému, dřevěnému pultu a ve slibném gestu z něj shrnula reklamní letáčky. Když jsem viděl v tlumeném světle lampy z ulice její výstavní nahatou prdel, čurák se mi vzrušením zvedl až k břichu. Sylva přesto vkleče rukou i pusou zkontrolovala jeho připravenost, než se, spokojená s jeho stavem, elegantně vyhoupla na desku pultu a nechala mě se stehny doširoka rozevřenými do sebe vniknout, zatímco si horlivě rozepínala bundu. Když vyhrála souboj se zipem, prudce si vyhrnula tričko a košíčky podprsenky naopak strhla pod prsa, která se jí vyvalila ven, abych se jich vzápětí zmocnil a sál jejich naběhlé dudlíky bradavek, zatímco jsem s dušeným chroptěním zběsile přirážel do její horké miciny, zatímco jsem jí zatínal prsty obou rukou do půlek pružné zadnice... "Stříkej do mě... každá správná magistra ví, jak se ... nenechat zbouchnout!", zašeptala mi udýchaně do ucha, když jsem pustil na chvíli z pusy její velké prso, které jsem předtím dychtivě sál za naběhlou bradavku, abych ji varoval, že moje finále se blíží.

Když jsme se domilovali, kozatá lékárnice mě nevyhnala do noci, ale jako myšky jsem vyběhli z prodejny po schodech do patra. "Jenom tiše, naši nejsou nadšený, když si někoho přivedu...", zašeptala mi cestou do svého pokoje s dušeným zahihňáním. "Chtěli by, abych se vdala za doktora, takže na učitele by tatínek vzal pohrabáč.", dodala ještě, zatímco jsme se rychle svlékali, a když jsme pak jeden druhého zahřívali v nahatém objetí pod peřinou její dost úzké postele, chviličku jsem dumal, nakolik to byl vtip. Pak se Sylva začala smát do polštáře, vlepila mi pusu a stulila se ke mně tak, že jsem mohl jednou rukou objímat kulaté bříško, zatímco druhou jsem jemně hnětl hmotu jedné z jejích velkých koz. Dělal jsem to zdánlivě nevinně, ale přitom opatrně obtahoval prstem hrbolatý dvorec kolem bradavky, která se po chvíli znovu vztyčila, a jak jsem přes ní přecházel, Sylva, přestože se snažila předstírat, že usíná, se po každém pohlazení citlivého cecíku slabě zachvěla. Když se zavrtěla a přitiskla se mi ke slabinám zadečkem, věděl jsem, že ještě nejdeme spát. Sice pořád hrála hru na ospalou, slušnou holku, co vůbec neví, proč jí ten neodbytný otrava jemně tiskne prsní bradavku mezi prsty a potahuje ji, natož proč začíná cítit pod zadečkem na mušličce tlak jeho vztyčeného klacku čím dál důrazněji, ale i taková ospalá, slušná holka nakonec přestane hrát upejpavou, prozradí se vzdychnutím a stehna pak už ochotně roztáhne, aby mu umožnila ten na pipinu neodbytně tlačící čurák do ní zkrátka zasunout, protože přesně tohle si ve skutečnosti přeje ze všeho nejvíc. Díky tomu, že jsem jí předtím štěrbinu poctivě vykropil, vjel jsem do ní na jeden příraz, Sylva stehna roztáhla opravdu doširoka a já ji z boku mrdal ve zrychlujícím se tempu, až se jí velké dudy převalovaly. Pak se na mě překulila a podřepla nade mnou obličejem dopředu, aniž by si nechala můj čurák vyjet z pičky. Začala na mě přirážet, až postel nebezpečně úpěla, a já jen litoval, že v téhle poloze nevidím její nadskakující kozy, takže jsem jí aspoň svíral půlky zadečku, než se rozhodla kleknout si, nastavit se mi na všech čtyřech a přece jen mi umožnit zmocnit se rukama svým cecků, houpajících se v rytmu mého přirážení do její mokře mlaskající kundy. Už jednou vystříkaná, čvachtala jí každým pohybem mého péra, kterým jsem jí teď dorážel hluboko, až někam na dělohu. "Pane bože ... pane bože ... jo, jooo, mrdej mě, mrdej ... roztrhni mi ji!", sténala Sylva, které jsem kozy mačkal tak, jako bych jí je chtěl podojit, až jsem ve finále, ani nevím proč, popadl její copy, házející se jí na zádech, a držel si ji za ně, zatímco mi narážela zadnicí a mlaskající kundou na čurák, kterým jsem jí té noci už podruhé cákal do miciny. "Jsi neurvalej primitiv, tahat mě za vlasy jako pračlověk..." dobírala si mě pak, když už jsme vleže oddychovali, každý po druhém orgasmu, a já jí smířlivě prsty čechral zplihlou houštinku nad vyholenou pipinou, ze které jí vytékal pramínek mého druhého výstřiku. "Doufám, že jsi na farmačce dávala pozor, když se probíralo, jak se nenechat naprcat!", vrátil jsem jí drobnou provokaci. Oplatila mi ji pusou a informací, ať ráno nepočítám se snídaní, musí brzy vstávat.

Sylva byla první zdejší holka, se kterou jsem si po nástupu na místní gymnázium něco začal, což se dalo částečně omluvit tím, že jsem skoro celý podzim svého prvního školního roku víkend co víkend dojížděl na dva přestupy za svou dohasínající studentskou láskou, ročníkovou spolužačkou Marikou. Snědá černovláska po vejšce začala učit na kladenském gymplu, kde měla za hubičku podnájem se dvěma dalšími slečnami, co se pokaždé, když jsme se udýchaně a s rukou na puse toho druhého pomilovali v jednom pokoji malého bytu, v tom druhém hihňaly jako dvě puberťačky. Když jsem za ní přijel víkend po své filipojakubské romanci s prsatou lékárnicí Sylvou, najednou všechno vypadalo nějak ještě víc rozpačitě. Sice se nám povedlo využít v brzkém odpoledni prázdného bytu k tomu, abych jí vyhrnul sukni a přes kalhotky lízal nevyholenou pičku s drnem černých chloupků, až se opřela v malé kuchyňce a nastavila mi ji zezadu. Trochu uspěchané milování jsem zakončil tím, že jsem z těsného sevření její prciny vytáhl čurák a skropil jí prudkým výstřikem nahá záda někam mezi lopatky na sotva patrný světlý obrys plavkové podprsenky. Pak mi hihňání v předsíni ohlásilo, že se ani tentokrát přes noc nezdržím. Loučení na nádraží bylo trochu slzavými úsměvy výmluvným přiznáním konce. Mám pramalou víru v České dráhy, ale tentokrát do sebe grafikony zdánlivě nenavazujících tratí zapadly, já byl ještě toho večera zpátky v městečku, stihl v Krasohledu veselou sobotní sešlost, ve které nechyběl Jindra ani Pavlína, mí pořád víc už kamarádi než jen kolegové, a když na radniční věži odbíjela půlnoc, znovu jsem v přítmí lékárny o pár ulic dál zatínal rty do macaté pičky prsaté lékárnice, která si tiskla mou hlavu mezi stehna, posazená od pasu dolů nahá na pultu stejně, jako té první noci. I pak jsme se tichounce vykradli nahoru, kde jsme si nad ránem společnou rozkoš rozpakovali, než jsem vyklouzl do časné neděle. Těšil jsem pan žhavý klín a pružné, rubensovské křivky copaté lékárnice až do léta. Stalo se nevyřčeným, ale dodržovaným pravidlem, že jsme si první číslo dali dole v lékárně, a obraz polonahé a slastné vzdechy potlačující Sylvy, odrážející se ve vitrínách s léky, mi tohle tajné milování dělal ještě víc vzrušujícím. Kromě sexu jsme náš vztah nikam neposouvali, což mě zpětně udivovalo o to víc, že Sylva jinak v těch udýchaných chvilkách, kdy mi vleže opírala své těžké dudy o hrudník, zatímco jí z pičky vytékal můj výstřik, sem tam vágně prohodila něco o "tom pravém" nebo tikajících biologických hodinách. Já ovšem za toho pravého, který by jejich tikot zkrotil, zřejmě považován nebyl, a čím dál víc se mi zdálo, že poznámky o vdavkách za pana doktora nebyly jen vtipy. Zase tak moc mě nesoužilo, tajná noční šoustání oplácané lékárnice mi dokonale stačila. Když jsem pak na léto coby učitel se spoustou prázdninového volna zmizel z městečka, byla to i přirozená tečka za našimi tajnými chvilkami neřesti v přítmí zavřené lékárny.

Podzim mě ostatně nenechal propadnout melancholii, protože mi brzy přihrál do cesty novou místní fešandu. Seznámení pomohla náhoda v podobě Pavlíny, která úporně trvala na tom, abych ji doprovodil na koncert místní umělecké školy, kde hudla na flétnu její neteř. "Nejsem zrovna teta ze žurnálu, ale Žaneta mě má ráda, a nějak se stalo, že jsem jí to slíbila. A sama nejdu!", dala si vzdorovitě ruce v bok, když mi tu věc více méně dala příkazem. "Jo, a neber to jako příslib rande, mám hlavu popletenou jistým přespolním krasavcem, takže jsem nedobytná. Bude to od tebe vyloženě jen kamarádský dobrý skutek.", dodala se smíchem, takže jsem jí mimoděk přestal okukovat její pověstné, hezky tvarované kozičky, napínající halenku po Pavlině způsobu bez sevření košíčky podprsenky. Neteř Žaneta, které jsem byl před přehrávkou představen, byla pochopitelně už vzhledem k věku nedobytná taky, na rozdíl od své fešné tety navíc své ženství dosud nerozvinula - znuděně žvýkající stvoření, kterému jsem byl krátce představen, mohlo být podle minimálně zvlněného hrudníku stejně dobře neteř jako synovec, co začíná se steroidy. Jedinou výhodou koncertu se tak zdálo to, že se odehrával v barokním sále zdejšího zámku, jinak nepřístupném. A tak jsem se kochal za více či méně libých zvuků aspoň pohledy na stropní fresky, kde představitelky různých alegorií štědře vystavovaly svá baculatá poprsí. Vždycky mě fascinovalo umění barokních mistrů navléknout to tak, aby dámám na jejich malbách nařasené tuniky sklouzly pokaždé tak šikovně, že si ctitel dámských ňader přišel na své, ale pahorky klínů pod žensky oblými bříšky už zůstaly cudně skryty. Koncert jsem nějak přežil, Pavlína na mě vděčně zamrkala, než si její plochá neteř svou milovanou tetu odtáhla, a já využil toho, že zámecká kavárna měla ještě půl hodiny otevřeno, abych kulturu spláchl dobrým kafem. Vysoká černovláska, která vešla dovnitř krátce po mně, měla ve tváři podobně zdrchaný výraz; to bylo trochu překvapivé, šlo totiž o učitelku hudby, doprovázející většinu vystupujících. "Skvělý koncert, gratuluji!", zalichotil jsem jí, když jsme se sešli při placení u znuděné brigádnice, co očima tlačila ručičku hodin k sedmé. "Děláte si prdel?", vykulila na mě černovláska oči. "Byl to děs, i na poměry zdejší lidušky se letos sešel mimořádně amuzikální ročník." "To jste i k sobě takhle přísná?" "... Nino? Ano, k sobě nejvíc. Kdybych nebyla kráva, neučím tady, ale hraju v Praze v nějakém kvalitním tělese.", ušklíbla se. "Těší mě, Nino. Já jsem Michal. Učím na zdejším gymnáziu. Mohl bych tvrdit, že kdybych nebyl vůl, učil bych v Praze, ale je to jinak." "Chápu. Svedl jste manželku ministra školství, takže jste tu za trest." "Ne, svedl jsem jeho nezletilou dceru a sotva zletilou milenku. Můžu Vám o tom vypravovat, jestli se necháte pozvat do Krasohledu na dvojku." "A víte, že nechám? V Krasohledu holky za barem aspoň vybírají dobrou hudbu, a nic nevyžene z hlavy pedagogický neúspěch líp, než nezávazná známost.", usmála se Nina, až odhalila bílé perličky zubů. "Proč hned známost? Třeba Vás chci jenom svést a zneuctít." "I to je lepší náplň večera, než brečet doma do polštáře, jak jsem coby učitelka hudby pohořela." A tak jsme šli do Krasohledu, dvojek vína padlo na láhev pro každého a večer logicky dospěl do chvíle, kdy jsme vklouzli k Nině do bytu a já ji hned za jeho dveřmi bez odporu z její strany zbavil černé minisukně, bílé halenky a povážlivě úsporně střižených kalhotek. Podprsenku neměla, na svá malá, plochá ňadra ji ani nepotřebovala, ale když jsem objal její útlé boky a zaútočil rty na její pahorek, tmavé bradavky se jí během chviličky vzrušením vztyčily jako dvě anténky. Dal jsem si zase záležet, abych se jak se patří věnoval její pyskaté, dohladka vyholené mušličce, jejíž závojíčky se pod útoky mého jazyka rozevřely jako plátky růže, vlhké jejím rostoucím vzrušením, a teprve když jsem ji vylízal až k orgasmu, při kterém zatínala vestoje doširoka rozkročená prsty do futra dveří, odtáhla mě do ložnice, kde mi předvedla, jak umí v pozici nahoře fantasticky přirážet boky.

Na rozdíl od lékárnice Sylvy, která vždycky vypadala, že napůl trne, aby nás nenačapali její rodiče, mě Nina od sebe spěchat nenutila, a tak jsem si po úžasné noci užíval i nádherné ráno. "Nelituješ, že jsi utěšil zhrzenou učitelku hudby?", usmála se na mě, když se vedle mě pořád nádherně nahá tenkrát poprvé vzbudila a zvedla na loktech. "Kdepak. Ale je to nezvyk... Má předchozí milenka měla normálně ženské proporce, prsa a tak...", dovolil jsem si popíchnutí; Nina byla mezi nohama zbavená veškerého ochlupení, což spolu s útlými boky a vleže téměř úplně plochým hrudníkem vyvolávalo dojem, že vedle mě leží žena daleko mladší, skoro ještě nedospělá dívka. Pokusil jsem se rychle si ji udobřit tím, že jsem vzápětí vsál do pusy její tmavou bradavku a cítil jsem, jak jí mezi mými rty rychle tuhne. "Jedna jedna, já zase s předchozím milencem nemusela orgasmus předstírat.", snažila se mi oplatit stejnou mincí a nedat v hlase najevo, jak je jí mé laskání příjemné. "Tak jestli říkáš masturbaci s flétnou sex s milencem...", přerušil jsem dráždění jejího nabíhajícího hrotu. "Nechceš doufám, abych opakovala to otřepané filmové klišé, jak jsem si na hudebním táboře strčila do..." "Strčila do...?", nalehl jsem na Ninu a zvedl tázavě obočí. "Nemám problém říct 'do píči flétnu', ale já takové věci nemám zapotřebí dělat.", ušklíbla se a roztáhla pode mnou stehna. "Vzrušuje tě, když holka v posteli mluví sprostě?", popíchla mě pro změnu ona, když ucítila na pahorku tlak mého vzrušením tvrdnoucího klacku. "Vzrušuje mě, když holka v posteli sprostě šuká." To ráno bylo první z dlouhé řady rán, která jsem se probouzel vedle hubené, ironické Niny, se kterou jsem strávil ve vášnivém vztahu skoro rok. Když jsem teď sbíhal z kopce od lesa zpátky do městečka, už z dálky jsem viděl siluetu zámku, a podvědomě zabočil ulicemi k nedaleké hudební škole, v jejíž podkrovní služební garsonce bydlela. Dodnes si pamatuju, jak jsme si to jedné noci po návratu z jakéhosi večírku rozdali přímo na širokém schodišti, když jsem cestou nahoru hladil Ninu nedočkavě po zadku a pod upnutou minisukní nenahmatal žádné kalhotky. "Sundám si je skoro pokaždé, když se spolu odněkud vracíme, a čekám, jestli si všimneš...", prozradila mi šeptem, když jsem ji po omračujícím výstřiku objímal, stále ještě opřenou o balustrádu schodiště a s minisukní vyhrnou do pasu. "Doufám, že tu nemáte kamery." "I máme, máme, budova je historickou památkou, je třeba ji hlídat.", rozesmála se, načež si beze studu svlékla zbytek svých pomačkaných svršků a promenádním krokem došla úplně nahá ke dveřím svého bytu. Když mi poprvé řekla, že dostala nabídku na pozici flétnistky v Lucembursku, žertoval jsem, že si ho na mapě Evropy pletu s Lichtenštejnskem. Pletu si je dodnes, a když se Nina z městečka odstěhovala, na nějaký čas jsem si cokoliv, co by připomínalo vážnější známost, přísně zakázal. Stejně jako myšlenky na výlet do Lucemburska.

Mému dalšímu seznámení tak napomohla opět kolegyně Pavlína, a zase nevědomky. Když mě po nějaké době pozvala na oslavu narozenin, napadlo mě ke koupi dárku využít řemeslnou čokoládovnu, co před pár týdny v městečku otevřela. Když jsem vešel do nádherně vonícího krámu, blondýna za pultem, která se později ukázala být i majitelkou, byla dál ponořená do telefonování. Normálně mě takové chování štve, ale brzy jsem si všiml, že mě neignoruje záměrně, můj příchod opravdu nezaznamenala. A možná i proto jsem zaslechl následující fragment hovoru s neznámou na druhém konci: "... znáš mě, mám to nejradši tvrdě zezadu, s taháním za vlasy a vyplácáním přes prdel ... no ale on mi ji lízal fakt neskutečně ... poprvé mě udělal ještě přes kalhotky ... já ti ještě zavolám, ju?", utnula nakonec peprné líčení milostného zážitku, když se za pultem konečně otočila čelem ke mně. Pohotovost, s jakou vzápětí nasadila úsměv a ptala se, s čím mi může pomoci, jsem musel obdivovat, stejně jako naprostou absenci červenání nebo jiného příznaku studu. Nakonec jsem to byl já, kdo v rozpacích koktal, co že to vlastně sháním, což jsem ostatně nevěděl, takž trapas se protahoval. Když jsem nakonec vyklopýtal s nestydatě drahou směsí čokoládových úlomků různých příchutí z krámu ven, po očku jsem se za prostopášnou blondýnou otáčel, dokud jsem nenarazil hlavou do sloupu. Když jsem se sbíral, neuniklo mi, že si toho všimla a za výlohou se mi dost okatě směje. Jaké bylo moje překvapení, když jsem právě tuhle blondýnu o den později potkal na Pavlině narozeninové oslavě. Od prvního momentu bylo očividné, že si moc dobře pamatuje mě i okolnosti našeho setkání. A kupodivu zase jsem to byl já, kdo v rozpacích klopil oči. Krom jiného i proto, že jí to v puntíkatých šatech, odhalujících ve výstřihu hezká, kulatá prsa a lákavý žlábek mezi nimi, zatraceně slušelo. Pavlína, která nás brzy představila, naprosto nechápala můj ostych ke kamarádce Soně, co se sem před nedávnem přistěhovala, ale znají se důvěrně už léta, což mi sdělila tak významně, že jsem si začal myslet, jestli předešlý den majitelka čokoládovny své dojmy z toho báječného milence nesdělovala do telefonu jí. Soňa se mou nesmělostí chvíli bavila, ale když se večírek rozjel a my na sebe u lahví s vínem o pár hodin později znovu narazili, mrkla na mě a omluvila se, že mě uvedla do trapné situace. Ona. Mě! "Opravdu jsem si nevšimla, že někdo vešel. Musím si dát nad dveře nějaký zvoneček nebo tak něco." "Aby nedošlo k faux pas, až se třeba dostaví ten, co jste ho tak chválila?", dodal jsem si odvahy. Podívala se na mě šelmovským pohledem, ušklíbla se, že bychom si snad mohli tykat, a významně dodala, že dotyčný měl sice přesně ty kvality, které zmiňovala, ale už jsem nestihl vyslechnout jeden podstatný zápor, totiž že je tak trochu ženatý, což Soňa považuje za nepřekonatelný hendikep, takže ten pán už u ní nemá šanci. "Takže pokud mě přesvědčíš, že bys dokázal, co on...", zvedla koketně obočí. Jako obvykle v podobných situacích jsem se z toho snažil vykecat a obšírně se rozpovídal o tom, že taky záleží na těch kalhotkách, některé materiály a střihy umožní zabodovat, jindy jsou spíš překážkou, ale Soňa nad tím alibismem mávla rukou, malinko poodstoupila od stolu s víny do niky u okna, takže ji nikdo z místnosti nemohl vidět, a na okamžik si vyhrnula ty hezké puntíkované šaty. "A tyhle považuješ za vhodné?", usmála se provokativně, zatímco jsem zíral na titěrné a nápadně průsvitné krajkové nic mezi jejími opálenými stehny.

Toho večera se mezi námi už nic dalšího neudálo, ale významný úsměv, který mi Soňa poslala při odchodu, mi dodal kuráž, abych využil úterý bez odpoledního vyučování k návštěvě čokoládovny. Utěšoval jsem se tím, že si v nejhorším prostě koupím něco dobrého, i když nestydatě drahého. Život není scénář erotické povídky, kde se na sebe protagonisti vrhají za všech okolností a bez ohledu na situaci a v reálném světě spousta flirtů, třeba i troufalých, skončí bez pointy. Jako studentík jsem přesto v naději chodil kolem krámu, dokud jsem si nebyl jistý, že je v něm jen krásná majitelka. "No ahoj, copak copak, dostal jsi chuť?", přivítala mě zářivým úsměvem a větou, která se dala vykládat tak i onak. "Máš štěstí, zrovna vzadu zahřívám takovou novinku, je to pokus, ale mohla by to být pecka. Budeš můj ochutnavač? Prosím prosím...", sepnula k sobě ruce v roztomilém gestu. Pak otočila cedulku na dveřích, které zamkla, a odvedla mě do zázemí prodejny, kdy to vonělo způsobem až omračujícím. Když jsem ale následně poslouchal snad půl hodiny zapálené líčení chystané novinky, ve které zkombinovala kvalitní čokoládu s několika kořeními, začal jsem mít dojem, že mě sem Soňa zatáhla asi opravdu jen ze svého nadšení pro čokoládové pokusy. Poslouchal jsem její extatický výklad čím dál roztržitěji a v duchu přemýšlel, jestli bych sem mohl přivést na exkurzi svou kvintu. Pak jsem zachytil útržek její poslední věty, který mě přiměl vrátit se myšlenkami zase do reality. "No a nejlepší je, když si v té chladnoucí směsi omočím bradavky a ty to ochutnáš přímo z nich. Asi nějak takhle.", prohodila Soňa konverzačním tónem, načež si rozepla blůzku i podprsenku pod ní, zahoupala svými nahými prsy a pak se opatrně předklonila a vrcholky obou si ponořila do mísy s čokoládou. "Tak prosím... ", usmála se, když se zase narovnala. Fascinovaně jsem ochutnával, dokud jsem její masité, růžové bradavky nezbavil posledního zbytku té štiplavě sladké směsi, ale to už si rozepínala na boku sukni, aby pak vklouzla palci za gumu kalhotek, nahá se položila na pracovní desku a nabídla mi svou růžovou mušličku, zpola ukrytou v houštince světlých chloupků. "Pane bože... pane božeeee....", sténala, když jsem jí mezi stehna zabořil pusu, a pak jsem jí rozlízanou pičku opíchal, až křičela a nahá prsa se jí na hrudi házela sem a tam. Když to přišlo na mě, patami si mě v sobě podržela, dokud jsem se jí s úlevou nevystříkal do projeté frndy. "Jak jsi měl ještě zbytky na jazyku, docela to pálilo, když jsi mi ji lízal...", šeptla mi do ucha, když mě vyprovázela a za chůze si dopínala halenku.