Adam a les (Fantasy povídka, část 2)

… Nedalo mu to a zastavil se. Když se na ten zvuk začal soustředit, opravdu to znělo, jak když v hloubi lesa někdo tlumeně vzdychá. Pomalu a tiše se vydal tím směrem. V tichém pohybu v lese se mu nikdo ze širokého okolí nevyrovnal. Doplížil se na okraj zvláštního palouku. Vše v okolí kvetlo a bylo tu tepleji. Vzduch tak nějak sršel energií a očekáváním. Palouku uprostřed vévodil ohromný dub. Vykoukl zpoza stromu a uviděl ji. Byl stále daleko, ale podle příběhů z dětství elfy znal. Téměř jako lidé, ale proporce jejich těl se daleko více blíží dokonalosti, než čeho libovonný člověk může dosáhnout sebeusilovnějším tréninkem. Bledá kůže s velice mírným zeleným nádechem, tak jemným, že ho prý lze vidět jen zblízka, špičaté uši a ostře řezané aristokratické rysy. Hlavní jsou ovšem černé oči bez zornic, které prý člověku vidí až do duše.
To vše ovšem bylo v tuto chvíli vedlejší. Adam viděl několik desítek kroků před sebou nejkrásnější dívku, kterou kdy spatřil. Seděla v podřepu, zády opřená o nakloněný kmen obrovského stromu. Dlouhé téměř bílé vlasy, částečně spletené do copánků ji splývaly podél těla. Do obličeje jí Adam příliš neviděl. Viděl ji jen z boku a z dálky, ale i odsud bylo patrné, jak tenká halenka z jemné kožešiny kopíruje její dokonalé křivky a k její postavě obrovská a pevná prsa. A to nejvíce vzrušující bylo, že v tom podřepu, byla od pasu dolů nahá, kalhoty měla pohozené o kus dál. I z tohoto úhlu Adam viděl, jak má svou pravou ruku mezi nohama a dráždí se. Prvních pár okamžiků dokázal jen upřeně sledovat. Měl pocit, že se svět zastavil, a i kdyby se jen nadechl, tak se tenhle okamžik rozplyne jako sen s nadcházejícím ránem. Její tlumené vzdechy ho vrátily do reality. To a fakt, že mu stál tak moc, že by snad stačilo, aby se na něj usmála a vystříknul by. Velice potichu si rozvázal kalhoty a vzal ho do ruky. Ihned cítil, jak mu v něm cuká a jak má koule úplně ztuhlé. Neudělal se snad už dva týdny. Čekal na zážitky ve městě a chtěl se tam předvést. Nakonec ho štěstí dovedlo k mnohem lepšímu a jedinečnějšímu zážitku. Pozoroval ji a vždy čekal na její vzdech k tomu, aby ho v ruce silněji sevřel. Bylo skvělé se takhle trápit. Vnímal na celém světě jen ji. Potom se pohnula a na kratičký okamžik zahlédl její obličej. Byla nádherná. Říkal si, že už asi ví, co je láska na první pohled, úplně v tu chvíli zapomněl na to, že ho má v ruce. Ona mu to ovšem brzy připomněla. Na kožešinové halence měla připevněné různé ozdoby, nějakou minci, různá pírka a větvičky, kousky kostí a paroží. Adam tomu nevěnoval pozornost. Teď ale elfka jeden delší, mírně zahnutý, kousek parohu odvázala, naslinila ho a začala se s ním dráždit. Nejprve si s ním přejížděla po klitorisu a Adam se snažil na tu dálku rozeznat co přesně se děje a začal uvažovat, že se odváží přijít blíž. Zastavil ho její hlasitý vzdech, jak ho zasunula do sebe, co to šlo. To už Adam nevydržel a opřel se o strom a vždy když hlasitě vzdychla, tak rukou přirazil. Představoval si, jak klečí před ní a zajíždí do ní až po koule. Stačilo málo. Aby zůstal při orgasmu potichu, zakousl se vší silou do límce své kožené vesty. Otisk zubů tam zůstane jako připomínka tohohle okamžiku. Stříkal hodně, většina skončila na stromě, o který se opíral.
Po minutě, kdy se mu povedlo si srovnat myšlenky zhodnotil, že jeho nová platonická láska nevypadá, že by v nejbližší době přestala s tím, co dělá. Když by palouk opatrně obešel, mohl by jí při tom, jak se dělá vidět do obličeje a třeba by se stihl udělat ještě jednou. Napadlo ho, co by si o tom asi myslela, že ji takhle pozoruje. Ale elfové byli v příbězích známí svým dosti otevřeným přístupem k sexu. Ne že by ho případné svědomí zastavilo, ale alespoň si nic nevyčítal. Velmi tiše se vydal obejít palouk. Držel se těsně za prvními stromy, na zemi byl patrný předěl, kdy směrem k ní byla tráva mnohem zelenější a živější. Ale to vnímal spíš instinktivně. Párkrát ho zarazilo podivné vlnění vzduchu v oblasti, kde palouk začínal, světlo se tu nechovalo tak, jak by očekával. Ale jeho cíl byl jasný, nad tímhle se zamyslí později. Když dorazil na místo, odkud by měl mít nejlepší výhled, opět se přiblížil na úplný okraj palouku. Viděl jí. Její temné oči upřené k obloze, a mezi roztaženýma nohama bylo krásně vidět, jak si hraje se svojí improvizovanou hračkou a jak je úplně mokrá. Tak moc by jí chtěl. Bylo na ní zřejmé, že brzo bude. Z toho, jak propínala špičky nohou a pánví si pomáhala, aby ten příraz byl silnější. Adamovi se postavil znovu téměř ihned. Vzal ho do ruky a v tom, zaslechl v dálce, ze směru odkud přišel, přímo na opačném konci palouku, pár hlasitých nadávek.
Uslyšela to i elfka. Zahodila paroh a nelidsky rychle se oblékla, vytáhla dlouhý nůž a obezřetně vykročila směrem od Adama. K jeho zděšení mířila zhruba ke stromu, kde se před chvílí udělal a kde po sobě rozhodně stopy nezahladil. Adam nevěděl co dělat a vzrušené pobláznění rychle vystřídala objektivní realita. Pokud jsou to ti čtyři banditi, nemá proti nim elfka moc šancí. I když je určitě s nožem lepší a rychlejší než kterýkoli z nich. Když se rozhodoval, co udělá, elfka došla téměř k tomu stromu a něco nahlas pronesla v jazyce, kterému Adam nerozuměl. Palouk se na chvilku zamihotal a dříve poněkud rozostřený přechod mezi paloukem a lesem se vyjasnil. Elfka došla ke stromu kde se Adam udělal a prstem nabrala trochu jeho spermatu z kůry stromu. Adam z druhé strany pozoroval, jak si ten prst otřela o rty a jazykem ochutnala. Přitom bylo vidět, jak se zhluboka nadechla a rukou si zajela mezi nohy. Adam málem zapomněl dýchat. Probraly ho hlasy, které se začaly z opačné strany přibližovat. Rychle vstoupil na palouk, že elfce pomůže. Jakmile překročil hranici palouku pocítil, jako by mu z těla někdo sebral veškerou energii. Bezvládně dopadl na zem, přímo za nízké křoví, který se předtím kryl, aby ho elfka neviděla. Poslední záblesky vědomí provázel pohled, jak elfku vylekaly hlasy. Rychle se otočila, vstoupila na palouk, a les kolem zmizel.