Adam a les (Fantasy povídka, část 3)

Probral se. Byla už noc. Velmi pomalu si začal vzpomínat na události, které předcházely jeho ztrátě vědomí. Jakmile se skutečně vzpamatoval, rychle vyskočil na nohy. Jeho okolí se radikálně změnilo. Dub stále dominoval palouku kolem, ovšem les, který znal, zmizel. Nahradila ho rozsáhlá louka sporadicky pokrytá křovinami, kterou osvětloval svit měsíců. Dvou měsíců. Adam si začal uvědomovat, že se dostal někam, kde rozhodně nemá co dělat. Elfové prý navštěvovali svět lidí stále méně často, ale příběhů, kdy lidé navštívili svět elfů, bylo jen několik. A všechny končily špatně. Adam se začal rozhlížet po okolí, zda nenajde směr, kterým elfka odešla. Když zná slova, která umožňují palouku být ve dvou světech najednou, určitě jí to vysvětlí a ona mu pomůže dostat se zpátky. Teď ji jen dohnat. Touha vidět znovu její dokonalé tělo a tvář zůstávala na pozadí Adamovy mysli jako neodbytné, ale nyní silně nežádoucí, rozptýlení. Je třeba řešit mnohem aktuálnější věci. Adam se přikrčil za nejbližší keř. Vzpomněl si, jak mu bába vyprávěla o temných elfech, kteří se dopustili závažných zločinů a jsou vyhnáni z osad a měst vznešených elfů. Podle příběhů prý obcházejí místa, kde je hranice mezi světy nejtenčí a hladově čekají na lidské děti, které se odváží příliš daleko do lesa. „Babské kecy…“, řekl Adam nahlas, aby si dodal odvahy řešit současnou situaci. Poslední, co slyšel, bylo pobavené uchechtnutí u pravého ucha.
Dnes již druhé procitnutí z bezvědomí bylo doprovázeno mnohem horšími pocity než to první. Hlava ho bolela a zjistil že je svázaný vlečen na nějakých provizorních saních. Když zaklonil hlavu a zaostřil na dvě postavy, které saně vlekly, věděl, že je konec. Ta ironie byla téměř nesnesitelná. Temní elfové byli bledší než ta elfka, do které se před nedávnem zamiloval. Vlekly ho dvě bledé a pohublé postavy v hrubých bederních rouškách. Muž a žena. Ani přirozená elegance elfů nezakryla hluboké jizvy, zjevně způsobené při nějaké bitvě nebo nějakým zvířetem, které si Adam snad ani nedovedl představit. Přesto z nich vyřazovala určitá hrubá, téměř zvířecí ladnost. Když zaznamenali že se probral, tak zastavili, oba se otočili a ušklíbli se na něj. Přehled ostrých zubů, zbroušených do špičky dal Adamovi napovědět, že něco na těch babských pověrách může být pravda. Alespoň viděl tu elfku na palouku, jak se skoro udělala. To už mu před smrtí, a že bude asi brzká a bolestivá, nikdo nevezme. Temní elfové, které si ve své hlavě pojmenoval Kráska a Zvíře, začali jeho nosítka táhnout dál a mluvili spolu zvláštním zpěvavým jazykem, který se tak nějak nehodil k jejich hrubým zevnějškům. Adama zmáhala bolest hlavy a po chvíli upadl do neklidného spánku.
Probudil se v lese. Seděl opřený o strom, ruce měl svázané za zády a další provaz byl omotán kolem jeho těla a celého stromu. Pohodlné to nebylo, ale mohlo to být horší. Asi o deset metrů dál viděl oheň. Před ohněm viděl Krásku, jak před Zvířetem klečí a snaží se mu ho všemi možnými způsoby postavit. I na tu dálku Adam pozoroval, že Zvíře není zrovna vybaven. Sice si to, jak ho Kráska sála a dělala rukou vysloveně užíval, ale ona už začínala být netrpělivá. Adam pomalu zkoušel pevnost provazů, zda by se nedokázal osvobodit a utéct. Po očku při tom sledoval, jak si ho Kráska nechala vrazit až do krku, a ještě Zvíře chytila za zadek, aby přirážel pořádně tvrdě. Adam si nemohl pomoct, ale z jejích stenů a dávení začínal být dost vzrušený. Po chvíli ho vytáhla z pusy. Nestál, ale už by to asi šlo. I tak nedosahoval ani poloviny Adamovy velikosti a rozhodně nebyl tak tvrdý. Adam se nahlas zasmál. „Když už umřu, alespoň mám většího ptáka, debile,“ řekl nahlas. To, jestli mu rozuměli asi nehrálo roli. Zvíře vytáhl nůž, ale Kráska mu něco řekla a nahá vyrazila sama směrem k Adamovi. Dostal loktem do obličeje a nové hvězdičky se přidaly k těm, co už na obloze byly předtím. Ještě, než odešla, si Adam všiml, že ji jeho boule v rozkroku, která tam zbyla z jejich přechozích aktivit, na maličkou chvilku dost zaujala. Věnovala mu krátký pohled, ve kterém předchozí vztek vystřídala zvědavost a odešla zpátky o ohni. Jak odcházela, tak si Adam prohlížel její drobné tělo a pevný, vypracovaný zadek.
Zvíře si lehl na záda na zem, nohama směrem k ohni a Kráska na něj nasedla tak, že se dívala směrem k Adamovi. Občas vzdychla. Zvíře byl hodně nahlas a Adam kolem slyšel, jak plašší obyvatelé lesa utíkají. Adam nemohl odtrhnout oči od hezky hladkého rozkroku elfky a od pohledu, jak do ní už docela rychle zajíždí. Jak zrychlovali, Adam se bez toho, aby se díval kamkoli jinam, snažil vyprostit alespoň jednu ruku. A o útěk mu zrovna teď nešlo. To vzrušení bylo mučivé. V jednu chvíli se Krásce podíval do obličeje a všiml si, že ho při tom, jak na Zvířeti jede, pozoruje. Upřeně si hleděli do očí a bylo to zvláštní, divné, ale hrozně vzrušující. A asi nejen pro něj. Její vzdechy se z téměř nucených změnily k hlasitějším a začala přirážet víc. Zjevně se při tom vzrušení stáhla, protože Zvíře se udělal téměř okamžitě. Jakmile se propnul v orgasmu, tak z něho Kráska slezla a ihned ho vzala do pusy a vysála ho do poslední kapky. Zvíře ji po chvíli musel odehnat. Přetočil se blíž k ohni a přitáhl na sebe kožešinu a vypadalo, že usnul.
Na Krásce bylo vidět, že je hodně nadržená a dost frustrovaná. Chvíli nad Zvířetem stála a pozorovala ho, jak spí. Téměř dětinsky naznačila, jak ho vši silou kopne do zad. Adam byl stále hrozně nadržený a pozoroval ji. Vůbec netušil, co bude dál. Kráska přecházela kolem ohně a občas hodila pohledem po Adamovi. Ten se neodvažoval ani pohnout. Několikrát vypadalo, že vyrazí jeho směrem, ale vždy se zase vrátila k ohni. Nakonec se rozhodla. Vytáhla nůž a zamířila potichu k Adamovi u stromu. V Adamově mysli se střídala hrůza z podříznutého hrdla s naprosto šílenými erotickými představami. Doba, co šla těch deset metrů od ohně, mu připadala jako věčnost. Nakonec si k němu klekla a dala mu nůž na hrdlo. Do ucha mu tiše a se silným přízvukem pověděla: „Ticho nebo smrt.“ Adam se zmohl jen na přikývnutí. Kráska byla celá nahá. Postavila se před Adama a jednu nohu dala mezi jeho, až se mu nártem opřela o koule. Úplně mu v něm cuklo. Potom se chytila stromu a druhou nohu zvedla a přitáhla si ji k boku. Byla neskutečně pružná a ohebná. Adamovi došlo, co po něm chce, a začal ji lízat. Byla krásně vlhká a on si užíval její chuť. Využil všechny dovednosti, co se před rokem naučil od té milé postarší prostitutky. Zjevně něco pochytil. Byla stále víc vlhká a celým jejím tělem procházely křeče. Když to zaznamenal, začal se snažit ještě víc, aby ji udělal. To ticho nezvládla udržet ona. Udělala se a u toho několikrát tlumeně vzdychla. Ihned jak jí dozněl orgasmus se odtáhla a klekla si vedle Adama. Obezřetně pozorovala Zvíře, jestli dál u ohně spí. Aniž by spustila oči z ohně, vzala Adama přes kalhoty za penis. Adam měl po tom všem fakt na krajíčku, ale Zvíře se pohnul. Kráska okamžitě vstala a vyrazila nenuceně k ohni. Zvíře se probral a posadil se. Štěkl na ní pár slov a Kráska vzala uloveného králíka a začala ho u ohně stahovat. Na Adama se ani nepodívala. Po chvíli ho Zvíře přišel zkontrolovat a naštěstí si nevšiml mokré skvrny, která jen dokazovala, jak moc byl před chvílí Adam vzrušený. Zvíře se vrátil k ohni a Adam začal přemýšlet o tom, co vše se stalo. Kdyby ho Kráska mohla ojet, udělala by to asi rovnou. Chtěla ticho a být nenápadná, uvažoval Adam. V tom případě nedává moc smysl, proč ho pak zjevně chtěla udělat rukou i když to bylo docela riskantní. Možná tu přeci jen existuje naděje. Možná, když se bude hodně snažit, si ji získá na svou stranu a ona ho pustí. S těmito myšlenkami ještě dlouho Adam zíral do temnoty okolního lesa…