V zajetí rozkoše II

Kapky deště tlumeně narážely do tabule francouzského okna Dominikovy kanceláře. Dominik stál u něj a díval se, jak se barva listů na stromech pomalu mění ze zelené na všechny odstíny žluté a červené. Dnes v šedi mraků se vše zdálo ponuré. Často se díval z okna když si potřeboval vyčistit hlavu. Pozoroval ptáky, lidi na ulici, nebo to jak se svět před jeho očima neustále, ať už rychle, či pomalu mění.
Z myšlenek jej vytrhnul příjezd Edgarova Rollsu. Zadíval se jak Edgar vystoupil z auta, roztáhl deštník, otevřel dveře spolujezdce a z auta se ladně vynořil nejdřív kotník a luxusní lodičky, a pak celá, ženskostí sršící postava. Alia. Komorníkova snaha podržet nad ní deštník byla komická, Edgar byl sice velký muž srdcem, ale do vzrůstu mu příroda nenadělila. Vedle Alii, která svou výšku ještě ráda podtrhovala vysokými podpatky, působil jako jeden ze sedmi trpaslíků, snažící se zachránit sněhurku před deštěm. A to se mu příliš nedařilo, Aliina bílá hedvábná blůzička schytala nemálo kapek.
Dominika napadlo, že jej Alia provokuje, prší přece celou noc a celé ráno, proč by si brala bílou blůzu? V tu chvíli jej Alia uviděla stát v okně a jejich pohledy se na chvíli střetly. Rychle uhnula a začervenala se, ale to Dominika jen povzbudilo ji sledovat, dokud nezmizela v zárubních hlavních dveří.
Když vešla do kanceláře Dominik už zase seděl otočený v křesle.
"Dobré ráno, pane Michaelsone, přinesla jsem Vám kávu z mojí oblíbené kavárny, nevěděla jsem jakou máte rád, tak jsem jich vzala víc... kafe, kafe, kafe" prohodila rozpustile.
Dominikovo překvapení jej donutilo se otočit. Jak si mohl nevšimnout, že nese kávu? A, ovšem, ta mokrá blůza... tu samou měl téměř v úrovni očí, když se Alia skláněla, aby položila kávu na stůl.
"Ta žena je ďábel" pomylsel si Dominik. Sice už zase cítil, že od uvolnění by jej zřejmě dělilo jen pár přírazů mezi její ženské boky, ale rozhodl se, že bude hrát s ní.
Uvelebil se pohodlně v křesle a přehodil si široce nohu přes nohu, zatímco nespustil oči z hedvábí lepícího se na její ňadra, dlouhých vlasů, které se v pramíncích tekuté mědi rozlévaly přes její dlouhý krk a kapek, které z nich padaly a pomalu se ztrácely v hlubinách jejího výstřihu.
"Dobré ráno, slečno Fleurová, to je od Vás milé. Máte tam i černou kávu?"
"Samozřejmě, asi jsem vás odhadla správně" zasmála se šibalsky, když mu podávala kelímek.
V tu chvíli si všimla velké boule v jeho kalhotách a faktu, že ji ani trochu neskrývá. Klidně tam seděl s kotníkem na koleni a usmíval se na ni. Z jeho očí sršela výzva a vzrušení.
Pomyslela si, že to s tou blůzou možná trochu přehnala, chtěla jej trochu popíchnout za ten včerejší upřený, divoce vášnivý pohled, který ji nechal rozpouštět se v očekávání. Teď toho ale trochu litovala, když jí začalo docházet, že zase zavařila i sama sobě. Nedokázala odtrhnout oči od toho zjevně až směšně velkého nástroje. Její tep se prudce zrychlil při představě, jak něco takového projíždí jejími útrobami. Jestli by jej tedy dokázala vůbec celého pojmout. Vlhko v kalhotkách jí však jasně naznačovalo, že by byla víc než ochotná to zkusit.
"Můžu pro Vás něco udělat, slečno Fleurová?" Přetnul její snění Dominik, s úsměvem od ucha k uchu, když viděl, jak ji pohled na jeho chloubu zaujal.
"Ano, prosím, udělej mi všechno" prolétlo jí hlavou, až se sama zalekla, jak moc by pro toho muže byla ochotná udělat cokoliv by chtěl.
"Vlastně ano, potřebuju více informací ohledně tohoto projektu" zbrkle začala přehrabovat v aktovce, až vytáhla jeden ze spisů, který jí Dominik předchozí den dal na prostudování. Položila jej na stůl a začala v něm listovat, až se zastavila u jedné stránky. "Tady to je, zdá se že chybí jedno z povolení, ale výstavba už probíhá" naklonila se, aby mu ukázala na jeden z řádků ve spise, ale to už stál za svým stolem a nabízel jí přímý pohled na ten olbřímí penis. Než se vzpamatovala, obešel stůl a naklonil se nad spis vedle ní, přičemž úplně ignoroval její osobní prostor. Najednou cítila jeho tělo na svém, jak se s každým nádechem a výdechem napíná a uvolňuje. Jeho dech byl přerývaný a těžký. Cítila jak mu buší srdce skoro stejně rychle jako jí. Byla téměř paralyzovaná pod jemným tlakem jeho teplého pulzujícího těla. K jejímu boku se tlačilo jeho škubající mužství, jako by se chtělo prodrat ven ze zajetí toho malého prostoru v jeho kalhotách. Z jeho hrdla nejprve vyšlo lehké zamručení a pak promluvil tichým hlasem:
"Zavolám svému společníkovi Reggiemu, měl to na starosti, zjistím, co se stalo."
Vibrace jeho hlasu projely Aliiným tělem, ale tentokrát byl zdroj nalepený na jejím těle. Bylo to tak intenzivní, že se neubránila mírnému zachvění.
To Dominika donutilo se od ní odtáhnout, protože si nebyl jistý, zda chce přijít o skvělou asistentku kvůli pár chvílím uspokojení, ať už to bylo sebevíc lákavé. Určitě by to bylo pár chvil, protože když cítil, jak snadno ne něj její tělo reaguje, měl co dělat aby už tak svůj k prasknutí napnutý ocas udržel od vyvrcholení. S vydrží neměl nikdy problém, ale tahle žena jej přiváděla k šílenství.
Alia ihned pocítila odtržení od jeho těla skoro až bolestivě. Bylo jí nepříjemné připustit si, že on se dokáže ovládnout, přitom ona by mu nejspíš nedokázala odolávat ani vteřinu. Prázdnota mezi jejími stehny o sobě dávala vědět nevídaným způsobem. Nepřála si nic jiného, než aby ji celou zaplnil. "Vzpamatuj se, když to dokáže on, tak Ty taky" a s touto myšlenkou se na něj klidně usmála a řekla:
"Klidně mu zavolám sama, když mi dáte telefon, jistě toho máte, ehm, hodně." Neubránila se smyslnému tónu svého hlasu.
Dominikovi z jejích slov projel další šok přímo do ptáka. Pomyšlení jak tahle skvostná žena vůbec zavolá jeho společníkovi, který byl svým zájmem o ženy proslulý se mu ale vůbec nelibilo. Je možné, že na ni žárlil? Vždyť na to neměl žádné právo, jen pro něj pracovala, byla to v podstatě cizí žena. Stejně se ale rozhodl zavolat Reggiemu sám. Sice si nebyl jistý, zda je připravený přijít o asistentku, ale rozhodně ji nehodlal jen tak předhodit zrovna jemu.
"Není třeba, stejně jsem s ním chtěl něco probrat. Teď mne prosím omluvte, musím na schůzku.... A nezapomeňte" otočil se ve dveřích "zítra mi budete celý den k ruce."
Když se dveře zabouchly, Alia se sesunula do křesla. Teď když byla sama, mohla si dovolit ze sebe setřást to napětí. V hlavě jí ale prolétával jeden obraz Dominikovy náruče za druhým. Jestli to má vydržet až se Dominik vrátí, musí se uvolnit. A tak se rozhodla pro dosud nemyslitelné, vyhrnula si úzkou sukni a zajela si rukou do rozkroku... v kanceláři, v křesle svého šéfa, ze kterého cítila jeho mužnou, omamnou vůni.
Hladká kůže masivního nábytku se dotýkala jejích stehen. Když jí projela první vlna vzrušení, instinktivně je roztáhla, aby si usnadnila přístup ke svému klínu. Z úst se jí vydral tichý vzdech. Prstem zajela mezi kalhotky a vlhkou kundičku a odtáhla je na stranu. Druhou rukou si začala pomalu přejíždět přes naběhlý klitoris a vstup do jejího roztouženého lůna. Pak jedním prstem kroužila přes svůj pahorek lásky a prsty ruky držící smáčené spodní prádlo do sebe vnikla. Normálně by začala po jednom, ale byla tak připravená pojmout Dominikův mocný nástroj, že i dva byly v tu chvíli málo. Stále se cítila prázdná. Přidržela kalhotky jen palcem a všechny zbylé prsty své drobné ručky vnořila do sebe. Když jí projela prudká vlna rozkoše, prohnula se v zádech a zrychlila. Nyní už svůj venušin pahorek přímo drtila a rozechvělá přirážela boky naproti svým prstům. Celá propnutá cítila, jak se její vrchol blíží a z posledních sil v sobě zadržela hlasitý vzdech, když jí projel orgastický blesk. Byl to nejsilnější orgasmus, jaký kdy sama měla, chvíli měla pocit, že je úplně v tranzu.
Když za dveřmi uslyšela Edgarovy kroky, rychle se upravila, přehoupla se přes stůl do svého křesla a tak tak stihla otevřít spis aby mohla předstírat, že pracuje, když Edgar zaklepal a otevřel dveře kanceláře.
"Budete dnes obědvat zde, slečno Fleurová?"
"Ano, přemýšlela jsem, že si objednám čínu."
"Klidně Vám něco uvařím, slečno, můžete si i vybrat, jsem zvyklý vařit pro pana Michaelsona."
Při zmínce toho jména si Alia vzpomněla, co zrovna dělala a na co při tom myslela a cítila jak se jí po tváři rozlil lehký ruměnec.
"V pořádku, Edgare, nedělejte si se mnou starosti." Odpověděla tak klidně, jak jen dovedla po tak masivním výbuchu.
"Dobrá, slečno, kdybyste něco potřebovala, budu v zahradě."
Edgar zavřel dveře a Alia se konečně mohla soustředit na práci...
Pokračování příště :) ©