Paní Kuderová podruhé

Paní Kuderová podruhé – pokračování povídky „Paní Kuderová“

Dalších několik dní v napětí, co se Lence může honit hlavou. „Co by si na mě ještě tak mohla vymyslet?“, říkal jsem si. „Zatím mě pokaždé totálně překvapila“, běhalo mi hlavou. Každou chvíli jsem se v duchu vracel do těch krásných okamžiků, co jsme spolu zažili. Představoval jsem si, jak jsem se krásně styděl na pláži, zcela nahý před mojí bývalou tělocvikářkou. Jak si svlékala plavky na ručníku a neuvěřitelné vykouření. A co teprve, když jsem ho do ní zasunul a udělal se. „Jak je možný, že jsem zrovna já měl takovou kliku“, říkal jsem si. Uběhl asi týden, když mi dopoledne přišla zpráva. Byla to Lenka. „Tak co poslední jízda Tome? Líbila se ti cesta, kterou jsme jeli?“. Ještě stále jsem si pamatoval ten pocit, když jsem ho do ní zasouval a tak jsem obratem odepsal: „To byl úžasný výlet. A už by zase někam vyjel“. Během minuty přišla odpověď: „To jsem doufala. Dneska mi něco vypadlo a měla bych připravenou jednu trasu“. Mě zaplavil pocit tepla a na tváři se mi uvelebil rošťácký úsměv. „Rád se s tebou svezu Leni“, odepsal jsem. „Takže dneska jsi po škole a čekám tě ve čtyři ve sborovně“, odepsala mi. „Dneska jsem po škole? To jako budu muset něco stokrát opsat? Takže zase já budu hrát žáčka a ona zase učitelku?“, přemýšlel jsem a další zpráva mě utvrdila v mojí úvaze: „A říkej mi paní Kuderová spratku jeden nevychovanej!“. Několikrát jsem si zprávu přečetl s nadšením a zároveň mrazením v zádech. „Ano paní učitelko“, odepsal jsem, vžívající se do svojí role. „To je lepší, ale stejně dneska koukej naklusat do sborovny!“, byla její odpověď a mě se postavil, už jenom jak jsem četl tu zprávu a představil si, co všechno se za těmi slovy může skrývat.

Odpoledne mi rychle uteklo a já při pohledu na hodiny s hrůzou zjistil, že už je za osm minut čtyři hodiny. Rychle jsem se začal oblékat, naskočil do auta, ale ten den nebyl provoz ve městě zrovna nejplynulejší a já jsem tak ke známému domu dorazil asi s patnácti minutovým zpožděním. Rychle jsem vyskočil z auta, zamknul, doběhl ke dveřím a zazvonil. Během pár vteřin se dveře rozletěli, jako by je někdo rozkopnul, v nich stála Lenka a znovu mi vyrazila dech. Ženská krev a mlíko, na sobě upnutou černou koženou sukni do půlky stehen, bílou košili s dlouhými rukávy, která měla rozepnutých několik prvních knoflíčků a odkrývala tak sytě rudou podprsenku, kterou měla pod ní. Rozpuštěné dlouhé vlasy, v ruce aspoň třicet centimetrů dlouhou vařečku a celý outfit doplňovali černé kozačky. Přeběhl jsem přes ní očima od shora až dolů a spustil: „Já se hrozně omlo“, ale než jsem dořekl zbytek věty, tak mě čelem přitiskla na dveře a já schytal několik ran vařečkou přes zadek. „Můžeš mi vysvětlit, jak je možný, že sis dovolil přijít pozdě?“, ptala se mě. „Byl hroznej provoz Leni“, říkal jsem a v tu chvíli dostal několik dalších ran. „Snad paní učitelko spratku!“, rázně mě okřikla. „Ano paní učitelko“, hnedka jsem se opravil. „To je lepší, teďko mazej do sborovny, hnedka přijdu“, dostal jsem povely. Celý natěšený jsem vešel do známého pokoje.

Na stole byla opět připravená žákovská knížka, ale měla jinou barvu než ta co jsem viděl posledně. Na okraji stolu ležel kožený pásek a vařečka. Naklonil jsem se ke knížce, natočil si jí, abych viděl na jméno. „Ona je nadepsaná mým jménem“, proletělo mi hlavou, jak jsem si daný řádek přečetl, a bylo mi jasné, že mě čeká výchovná lekce. Nalistoval jsem první list se záznamy a opět k němu byl přicvaknutý lístek, ale jiného znění. „Dobrý den pane řediteli. Sami již na jeho výchovu nestačíme, prosíme tedy pedagogický sbor o pomoc“. Než jsem se stihnul podívat na další zápisy, vstoupila do místnosti Lenka a silně zabouchla dveře. Posadila se za stůl a přitáhla si žákovskou před sebe. „Víš, proč jsi dneska taky?“. „Nevím“, odpověděl jsem a obratem dostal jednu přes zadek. „Odpovídej celou větou!“, dodala k tomu. „Nevím, proč jsem dneska tady“. „Jseš tady, protože se neumíš chovat a kašleš na školu!“, řekla Lenka a nalistovala list, kde měla připravené moje známky. „Tak fyzika ti šla, tu máš za jedna“, řekla, když si přečetla první řádek a pohladila mě po zadku. „Dějepis za dva, to není špatný“, přidala poznámku ke druhému zápisu a rukou mi přejela po vnitřní straně stehna až k rozkroku. „Ale teda hudební výchova za tři je ostuda. Jak to napravíme?“, zeptala se mě. „Asi trestem“, řekl jsem a začínal se usmívat. „Takhle se snad prosí o trest?“, zeptala se mě rázně. „Prosím potrestáte mě, paní učitelko?“, zeptal jsem se tady znovu a rukou přitom položil na vařečku na stole přede mnou. „Je vidět, že se to nakonec ještě naučíš. Tak se překloň a svlíkat. Trenky si můžeš nechat“, odpověděla.

Cítil jsem jí zcela podřízen a naprosto jsem si to vychutnával. Stáhnul jsem si kraťasy k zemi, tričko odložil stranou a majíc na sobě jenom trenky jsem se opřel o stůl. Lenka vzala ze stolu vařečku, přistoupila ke mně a dala mi prvních pět ran vařečkou. Pak mě chytla za jednu půlku, silně mi jí zmáčkla a na druhou přidala dalších několik ran vařečkou. Pak mě chytla za druhou půlku a dovyplatila zbytek do pět a dvaceti. Nakoukla na další zápis. „Výtvarná výchova za tři. No že se nestydíš!“ a začala mě znovu vařečkou prokrvovat zadek. Mezi dopady mi několikrát zajela přes podbřišek pod trenky a letmo se dotýkala konce mého penisu. Když dokončila druhou sérii, začala si pomalu rozepínat košili, až si jí rozepnula zcela, odložila jí bokem a já mohl oči nechat na jejích prsou ukrytých ve svítivě rudé podprsence. Opřela se o stůl, čímž se mi naskytnul ještě lepší výhled do jejího výstřihu a četla: „Pracovní výchova za jedna, to jsi moc šikovný“. Jak to dořekla, chytla mě za hlavu a zabořila jí mezi svá prsa. „Vidíš, že poctivá práce se vyplácí“, říkala mi, zatímco mě hladila ve vlasech. Chvilku mě nechala si to užít, pak mě postavila a podívala se na další řádek. „Český jazyk – diktát a za čtyři!“, přečetla nahlas a dodala: „Takže přehnout přes koleno“. Postavila židli z druhé strany stolu, posadila se a rukou naznačila, kam si mám před ní stoupnout a já uposlechl. „A na holou!“, řekla Lenka jak, jsem se před ní postavil a jedním trhnutím mi stáhla trenky do poloviny lýtek. Mě instinktivně vyletěli ruce mezi nohy, abych si zakryl pinďoura. Ona mě hnedka chytla za ruce, dala mi je stranou, a zatímco se mi dívala přímo nohy, se ptala: „Ty se stydíš, když se ti dívám na pinďourka, Vondráčku?“. „Ano“, byla moje odpověď. „Ano co?“, řekla nahlas, chytla mě za penis a několikrát silně plácnula přes zadek. „Ano, paní učitelko, stydím se, když jsem před vámi nahatý a díváte se mi na pinďourka“, odpověděl jsem stydlivě, hrajíc svou roli.

„Tak to je moc dobře, to k tomu patří a ty se máš hanbou propadat, aby sis to pořádně zapamatoval Tomáši!“, odpověděla na moje slova a pustila se mého penisu. „Takže ta čeština“, řekla a naznačila mi, abych se jí položil přes kolena a já se tam opatrně uvelebil. „Už je to pěkně dávno, co jsem dostal naposledy na holou“, přemítal jsem v hlavě. „Pořád se stydíš?“, zeptala se Lenka a já začal dostávat první plácnutí ruky, přes můj holý zadek. „Kdyby jenom to. Ten stud, to ponížení, ta oddanost, nemožnost vzdoru, ale zároveň neskutečně krásné mrazení v zádech, vzrušení, nadrženost. Jak jenom popsat ty krásné pocity, jejichž lavinu jsem právě prožíval“. „Ano, paní učitelko, moc se stydím“, odpověděl jsem nahlas a statečně přijímal další a další plácnutí ruky na mém pozadí, než byla tato série u konce. Natáhla se ke stolu pro žákovskou a položila mi jí na záda. „Anglický jazyk – slovíčka za pět. No to si děláš srandu, tak to je na řemen!“, řekla a pleskla mě silně přes zadek. „Lehnout na gauč!“, zavelela. Já se postavil, udělal několik kroků ke gauči a lehnul jsem si na něm na břicho. Ona vstala, na stole sáhla po připraveném řemenu. Přehnula ho v půlce jeho délky a plesk, první rána dopadla na můj odhalený zadek, až jsem vypustil tiché: „au“, ze svojí pusy. „Tak nějaké slovíčko už umíš, ještě tě naučím další“, řekla přísně a já dostal pět ostrých ran v rychlém sledu za sebou, až to štípalo. Pomačkala mi rukou obě půlky a už jsem dostával další várku se zatnutýma půlkami k sobě. Nastala pauza mezi dopady, ale jakmile viděla, že jsem povolil půlky od sebe, okamžitě jsem dostal posledních pět prásknutí, až se to rozlehlo místností a já cítil na několika místech silné pálení. Pak mě hladila po zadku a po vnitřní straně stehen, což začalo způsobovat nával krve do mého rozkroku.

„Copak máme dál?“, pronesla řečnickou otázku a šla se podívat. „No né, pochvala za vzornou práci při hodině. Ty mě překvapuješ Tomáši. To si zaslouží odměnu“, oznámila mi k dalšímu záznamu. Vrátila se ke mně a přetočila mě na záda. Následně se nade mě obkročmo klekla a vykasala si svojí koženou sukni až k pupíku, čímž odhalila, že na sobě nemá kalhotky. Rozepnula si podprsenku, odložila na zem a několikrát mi svá prsa přitiskla na obličej. Pak se posunula a svým rozkrokem se otírala o můj hrudník. Nakonec se posunula až k mému obličeji a přiložila svůj venušin pahorek k mé puse. Já jsem neodolal a začal jí jazykem škádlit v útrobách, na poštěváčku a všude kolem, kam mi můj jazyk stačil, což ona doprovázela svými vzdechy. „Bože, jsem v ráji“, chtělo se mi křičet. Nastal čas na další hodnocení. „Takže matematika za pět!“, tak to ne Vondráčku, tohle si za rámeček nedáš. Vstaň a tady si stoupni!“, řekla a ukazovala směrem k žebřinám. Postavila mě čelem těsně před ně, zvedla mi ruce nad hlavu a z ničeho nic měla v ruce látková pouta na suchý zip. Spojila mi ruce nad hlavou a druhou smyčku utáhla kolem jednoho ze stupňů. Pak odešla ke stolu a slyšel jsem, jak otevírá šuplík a něco hledá. Šuplík zaklapla, přistoupila ke mně ze zadu a natáhla mi černou masku přes oči na spaní. No já jsem byl jak na trní, když se ke všem těm pocitům ještě přidala nevědomost nad tím, co přijde. Cítil jsem, jak mi rukou hladí zadek, pak jede přes boky a pánev do mých slabin, kde mě chytá za koule a v tu chvíli mě silně plácla rukou přes můj holý zadek. Pak znovu, znovu a ještě dvakrát. Tohle jsem ještě nikdy nezažil, takhle rozporuplné pocity obav, ale zároveň nadšení, přívaly vibrací do mého rozkroku, návaly adrenalinu v mém mozku. Prostě naprostá slast až do posledního pleskutí a prohnutí v zádech. U pár poslední ran, mi ho začínala honit. Pak se odebrala ke stolu se slovy: „Tak poslední zápis tento týden. Pochvala za pomoc s přípravou sportovní akce. No to máš u mě body navíc“. Přistoupila ke mně, povolila smyčku mých rukou na stupni, natočila mě čelem do místnosti a následně zase smyčku utáhla. Přes masku jsem neměl tušení, co se chystá a pak ucítil, jak mi ho začíná honit.

Po celé této akci už jsem nebyl moc daleko od chvíle, kdy se udělám. „Řekni, až budeš“, pošeptala mi do ucha a po pár chvílích jsem skutečně cítil brnění v koulích. „Už to bude“, řekl jsem, a očekával, co se bude dít. Přestala mi honit a pak jsem ucítil známý pocit, když můj penis obsáhla svými rty a začala mě kouřit. Zbývalo pár vteřin, když ucítila pohyby mého pinďoura a zasunula si ho hluboko do pusy. Už jsem to nedokázal více oddálit a za obrovského náporu neuvěřitelného blaha, se jí ve třech várkách vystříkal do pusy. Cítil jsem, jak mi jazykem jezdí po žaludu, a pak mi ho ještě chvilku honila, než začal měknout. Já jsem nemohl ani mluvit, jak mi bušilo srdce a hluboce jsem oddychoval. Ona se ke mně přitiskla prsy a ještě mě chvilku hladila na hrudníku a po zadku. „Ta ženská je neskutečná bohyně!“, běželo mi hlavou a v duchu děkoval bohu, že jsem tenkrát na tu nudapláž šel. „Tak dneska to máš zase s pochvalou“, říkala mi, když jsem slyšel šoupání židle a jak si sedá ke stolu. V tom přišlo něco zcela nečekaného. Dole zazvonil zvonek. „To už je tolik hodin hrome! Jsem se nechala nějak unést“, řekla Lenka, která tak ukončila svojí roli v našem malém divadélku. „Počkej tady“, řekla a já slyšel, jak se obléká. „No ta je vtipná, když jsem tady přivázanej“, napadlo mě. Pak jsem uslyšel kroky a zavřela za sebou dveře. Slyšel jsem hlasy, ale nebylo pořádně nic rozumět. Pak jsem slyšel pár kroků na schodech a rozpoznal, že se jedná o druhý ženský hlas, ale stále nebylo poznat, o čem se baví. Slyšel jsem dalších pár kroků a pak volání od neznámého hlasu: „Tak mám počkat dole?“, a ze zdola jsem slyšel Lenčino volání: „Klidně běž nahoru, hnedka budeme hotový“. Po těch slovech jsem ztuhnul a zastavilo se mi snad srdce. „Jak běž nahoru, kam nahoru, kdo nahoru ty vole“, křičeli mi v hlavě myšlenky, když jsem slyšel přibližující se kroky a mě docházela trapnost té situace, protože jsem celou dobu nahej přivázanej k žebřinám a přes masku ani nic nevidím. Kroky byly stále blíž, vrznutí kliky a do místnosti vstoupila osoba, které patřil druhý, neznámý hlas.

Snažil jsem se na poslední chvíli situaci zachránit tím, že si dám kolena přes sebe, nebo se otočím, ale můj stále ještě trochu stojící penis nedovoloval zakrytí a ruce spojené vysoko nad hlavou zase bránili v otočení se zády. „Ježíši pardon!“, promluvila neznámá osoba, jejíž hlas mi ale začínal cosi připomínat. „Nevěděla jsem, že jste to, teda jako beze všeho, no že jste … jseš nahej … počkat, to jseš ty Tome?“. „Proboha to je tak neskutečně trapný“, říkal jsem si dokola v hlavě a cítil, jak se klepu po celém těle jako ratlík a ohřívají se mi tváře, jak se červenám. Zároveň, ale přes drmolání, se mi ten hlas zdál pořád víc a víc povědomej. „Kdo to je?“, zeptal jsem se. „Míša“, byla odpověď. „Jaká Míša?“, ale ten hlas jsem určitě znal. Přistoupila ke mně a stáhla mi masku z očí se slovy: „No já Michala Nová“. Konečně jsem mohl otevřít oči a uviděl před sebou drobnou postavu. Zaostřil jsem na její obličej a viděl jak má dotyčná problém udržet oční kontakt a přebíhá očima do mých intimních partií. Tehdy mi to došlo! „Tak to mě poser, Michala!, největší kost na našem učňáku, na kterou si nikdo nikdy netroufnul a já tady před ní přivázanej a nahej! To se mi snad někdo nahoře chce pomstít!“, blesklo mi hlavou. „Lenka je krásná, ale pořád o patnáct let starší, kdežto Michala je stará jako já, sakra to je trapný“. „Co, co tady sakra děláš Míšo?“, zeptal jsem se vyděšeně a ona byla také zcela zjevně úplně mimo z nastalé situace a nedokázala mi odpovědět. Dívali jsme se několik vteřin na sebe a mě došlo, že ona v ruce svírá červenou žákovskou knížku. Mozek mi začal pracovat na plné obrátky a já si dával všechny střípky dohromady. „Sakra Michala taky chodí za Lenkou na lekce???“, zněla otázka, kterou jsem slyšel ve své hlavě, jako kdyby jí kolem mě volalo sto lidí, a upřeně jsem se zadíval na sešit, který svírala v ruce.

Jak si všimla, kam mířím pohledem, okamžitě si žákovskou schovala za záda. Trvalo to celé asi patnáct vteřin, než přišla Lenka, ale mě to přišlo jako několik dní. „No na co čekáš holka, psala jsi, jak hrozně pospícháš, tak se připrav!. A ty se už můžeš oblíkat“, rozdala rozkazy Lenka, jak vstoupila do místnosti. „Co tady dělá, ona, my, já jsem přivázanej, ona, tady dělá??“, drmolil jsem směrem k Lence. „No to se stává, když chodíš pozdě!“, odpověděla mi přísně. „Snad by ses nestyděl prosímtě“, doplnila, začala se ironicky smát a povolovat mi pouta. Míša tam celou dobu stála beze slova, akorát jsem viděl, jak očima přebíhá mezi pohledem na mě a na moji žákovskou, která stále ležela rozevřená na stole. Konečně jsem měl volné ruce a mohl se jimi zakrýt. „Ale se nedělej“, zasmála se Lenka a plácla mě přes zadek, na což reagovala Michala uchechtnutím. „Se moc nesměj a svlíkat! Nemám na to celej den!“, zněl Lenčin rozkaz směrem k ní, zatímco si sedala ke stolu a já si konečně natáhnul trenky. „A dej sem žákovskou, ať vidím tvůj pokrok!“, poručila Michale, já se ohlédnul jejím směrem a viděl jsem, jak jí jenom velice nerada pokládá na stůl a přitom se neskutečně červená hanbou a snažila se vyhnout očnímu kontaktu se mnou. Rychle jsem si natáhnul kraťasy a tričko, ale to už mi Lenka podávala mojí žákovskou se slovy, abych si jí pečlivě schoval. Natáhla se po knížce, kterou jí předala Michala, a byl jsem v šoku. Lenka Musela prolistovat až na poslední stranu, než našla poslední zápisy. „Ta už tady musela bejt aspoň dvacetkrát a Lenka se tímhle snad živý“, proběhla mi hlavou šílená myšlenka, zatímco jsem viděl množství zápisů v její knize. Do teďka jsem to bral jako výborný žert, ale Lenka tímhle naprosto žije.“ No ty kráso, koho jsem to potkal“, zvonilo mi oznámení v hlavě.

„Sakra, tak dělej, ať nečekám celej den!“, okřikla Lenka Míšu, která celou dobu nehnutě stála v koutu pokoje. Michala se chytla spodního okraje svých šatů na ramínka, začala si je zvedat a nakonec si je přetáhla přes hlavu a zůstala stát v pokoji v modrých tangách a podprsence. Drobná hubená postava, doplněná pevným zadkem a luxusníma čtyřkami stála za každou setinu vteřiny pohledu, co jsem měl, než se Lenka zvedla od stolu. „No a ty tady čekáš na vlak, nebo co?“, otočila se mým směrem a já leč nerad, musel spustit oči z právě se svlíkající Michaly, zatímco mě za ruku táhla z pokoje akorát ve chvíli, když si začala rozepínat podprsenku. Lenka mě doprovodila k autu. „To jsme si zase zajezdili co?“, smála se a hladila mě ve vlasech. „Aspoň vidíš, proč máš chodit včas a nedělat mi v tom bordel zlobidlo“. Dala mi pusu na čelo. „Už musím běžet, ale radši nechávej nastartováno“, byla její poslední věta, když se otočila a zašla do domu. Odjel jsem od domu, ale jenom asi dvě ulice, abych nebyl vidět, mohl jsem zastavit a podíval se do žákovské. Měl jsem tam podtržený týden, podpis učitele a jako poznámku dopsáno: „ výprask s výstřikem“.

Seděl jsem v autě zase úplně rozhozenej. „Co tam dělala ta holka? A to tohle dělá Lenka pravidelně? A co spolu mohli asi dělat? Mám zkusit napsat Míše? A proč mám nechávat nastartováno? Samé proč, proč … A proč mě schválně nechala v tak trapné situaci? A bylo to trapný, nebo se mi to vlastně líbilo? Chtěl bych taky vidět, jak se svléká a dostává výprask na holou? No jasně že chtěl přece … Tolik otázek a myšlenek, musím zjistit víc!“

Bowlller