72 aneb Jak jsem hrála flašku

Sedím s kámoškou Zuzkou ve vlaku a kecáme. Máme o čem, poslední dobou jsme se moc nevídaly. Vlastně, Zuzka za to na mě je myslím trochu naštvaná. Našla jsem si totiž na konci léta kluka a tak jsem teď trávila čas hlavně s ním.

Nebyl to sice můj úplně první kluk, ale tak nějak první opravdový. Chci říct první, se kterým jsem spala. Předtím jsem se sice už s pár kluky mazlila, ale nebylo to doopravdy. Jen třeba kamarád, se kterým jsme se zašili trochu opilí na party někam stranou a osahávali se pod tričkem nebo tak.

Jo a kluk o rok výš, co na jaře odmaturoval. Docela jsme se spolu ve škole bavili, hulil vždycky jedno cígo za druhým a já se s ním na jeho maturiťáku vsadila, že když vydrží až do půlnoci nekouřit, vykouřím mu já. Myslela jsem to teda jako srandu a že to nemůže dát ani náhodou, ale ten vůl to vzal vážně a fakt to vydržel. Jedna část mě z toho chtěla vycouvat, ale když za mnou přesně o půlnoci přišel a viděla jsem ten jeho nadšenej a pyšnej pohled, řekla jsem si, že přece o nic velkýho nejde a zatáhla ho na záchody. Vlastně jsem byla i trochu zvědavá, předtím jsem si na péro nikdy nešáhla.

Bylo to docela trapný, nemohla jsem mu nejdřív rozepnout pásek a taky jsem myslela na to, jestli to budu dělat správně. A když jsem mu konečně stáhla trenky a vykouklo to na mě, tak mi jen přeskočilo v hlavě - tohle si fakt holky strkaj do pusy? Vždyť s tím kluci čuraj. Koukla jsem mu rozpačitě do očí. On se usmíval a řekl, že to fakt nemusím dělat, jestli nechci. To mě uklidnilo, je fakt hodnej. Zkusila jsem si kleknout na podlahu, jak jsem to viděla v nějakým péčku, ale bylo to fakt nepohodlný a tlačily mě dlaždice do kolen. Druhej pokus, sedla jsem si na bobek. "Tyvole ty seš fakt hustá Katko," pronesl. To mě rozesmálo, málem jsem neudržela rovnováhu, ale poslední nervozita spadla a vzala jsem si ho do pusy. Bylo to fakt přirozený, jak cucat velkýho dudlíka. Zkusila jsem, jak daleko si ho zvládnu zasunout, když v tom se spolužák rozklepal a... udělal se mi do pusy. Konzistence teda nic moc, ale spolkla jsem to. Koukla jsem na něj a rozesmála se, vypadal jak nějakej ožralej vepřík, co čumí do blba. "Tak půjdem na panáka, frajere?" zeptala jsem se. "No jasně. Myslím, že bys mě dokázala odnaučit kouřit," dodal.

Ale to jsem se zapovídala. Jedeme se Zuzkou ve vlaku. Přítelovi jsem ani neřekla, kam vlastně jedeme. Bála jsem se, že by mohl trochu žárlit, takže jsem přiznala jen Zuzku. Ale ve skutečnosti nás už na začátku léta pozvali na chatu jedni kluci, který jsme potkaly na fesťáku. S jedním z nich, s Markem, jsme se začaly bavit ve frontě na pivo. Marek je vysokej a hezkej a je s ním fakt sranda. No a Marek nás pak představil svým kámošům. Vencovi, kterej hraje fakt suprově na kytaru, a Tomášovi, ten je děsně tlustej a má strašně mastný dlouhý vlasy a je vůbec trochu slizoun, ale zas dělá pořád nějaký píčoviny, aby pobavil ostatní.

Vystupujeme na domluvené zastávce. Je to teda děsná vesnice, divíme se, že tu vůbec jezdí vlak. Kluci na nás už čekaj ještě s nějakou holkou. Představí nám ji jako Petru. Vypadá dost znuděně a hloupě, ale má pěkný tělo. Očividně patří k Markovi. Po panáčku na přivítanou nás vedou přes vesnici do chaty, ukazují nám i postel v malém pokojíku, kde budeme se Zuzkou spát.

Chata je pěkná, zděná a patří Markovým rodičům. Po zabydlení se Zuzkou scházíme za ostatními do obýváku. Obývák je prostorný, s velkým bytelným stolem, kolem kterého by si pohodlně sedlo patnáct dvacet lidí. Na stole se povaluje několik panáků a rozpitých drinků. U stolu sedí Marek s Vencou a popíjej. Po obvodu místnosti je několik pohovek a křesel a uprostřed, vedle stolu, nepochopitelně stojí menší válenda. V jednom z křesel sedí Petra a čumí do mobilu. Obývák je spojený s kuchyní dobře zásobenou nejrůznějším chlastem a brambůrky. Někdo přitáh i repráček a pouští nějakej punk - pravděpodobně to byl Tomáš, kterej vedle toho předvádí něco jako tanec. Kluci to teda dobře připravili na párty.

Ptám se, co je v plánu. Marek říká, že nejdřív půjdem na houby a večer že zahrajem nějakou hru, zatancujem a zachlastáme. Zní to fajn.

Vyrážíme na houby, teda kromě Petry, která řekla, že jí sbírání hub sere. Kluci berou i rum s colou, takže sice žádný houby nenacházíme, ale zato nacházíme paseku, kde se dá skvěle sedět, chlastat a probírat, co je nového. Marek vypráví o tom, jak poznal Petru, ale že je to jen tak nezávazný, alespoň z jeho strany, a Tomáš zase ožralecký historky z podivnejch fesťáků, který obrážel v létě. Já jim říkám o svým klukovi a Zuzka jim vyžvaní, že je první, se kterým jsem spala, takže si ze mě dělaj docela prdel, gratulují mi k vstupu mezi ženy, říkaj, že byla škoda tak dlouho upírat světu moji šikovnost a tak. Jsou to dementi.

Do chaty se spíš plazíme, než přicházíme, navečer. Marek hned začíná nalejvat další panáky, Venca rozdělává oheň k krbu, Zuzka se válí na gauči a já tancuju s Tomášem. Petra někam zmizela. "Proč nemáš ponožky?" ptám se Tomáše. Říká něco o kontaktu s matičkou Zemí, dement. Taky si je sundavám, chci to vyzkoušet a jsem nalitá. Zkouší mi sáhnout na zadek, ale odtahuju se. Po chvíli si všímám, že Zuzka skoro chrápe, tak nadhazuju, že bychom si mohli něco zahrát, aby se probrala. Marek říká, že tady moc her nemá, ale že můžem hrát flašku, těch už je tady prázdnejch dost.

Dement. "Ty vole to je pro třináctiletý, navíc mám kluka, nebudu se tu svlíkat," bráním se. "Bude to na úkoly, fant musíš dáš jen, když se budeš chtít úkolu vyhnout," navrhuje Marek. "A pan Dokonalý si tě stejně nemůže nechávat jen pro sebe, to by byla škoda," prohlíží si mě jako nějakou panenku. Trochu se červenám. Už jsem se zmínila, že je fakt hezkej? Koukám na Zuzku, ta viditelně ožila. Nojo, nadraná Zuzka je trochu chlípná. Vždycky začne popisovat, jaký divný porno tuhle viděla. A z konzertů zásadně odchází bez podprdy.

"Tak jdem na to?" odněkud se vynoří Tomáš se stohem papírů, tužek a dvěma miskami - jednou modrou a druhou červenou. Nechápu, kde to sebral. Podává mi papír, tužku a panáka vodky. "Panáka do sebe a tady každej na papírky napíše deset úkolů a hodí do misky. Holky vymýšlí úkoly pro kluky, kluci pro holky." Hazím do sebe panáka a koukám, že Zuzka už hází první papírek do modré misky. Ta se teda rychle probrala. "No fajn, tak mi nalej ještě jednoho," sedám si ke stolu.

Deset úkolů, já těm dementům ukážu. Přemýšlím, co nejtrapnjšího mě napadne. Hmm, minutovej francouzák s nejbližším klukem, hážu do modré misky první úkol pro kluky. Mezitím už i Marek a Venca vhodili pár úkolů, prozměnu do té červené. Tomáš něco dlouze sepisuje, to bude zase debilita. Pohled mi padne na balení kolonád v kuchyni. Nahej tanec jen s oplatkami, ať se ukážou, co v nich je, hážu do misky druhý papírek.

Misky se plní, píše už jen Tomáš. Marek zatím dovysvětluje pravidla vážným hlasem, skoro jak advokát někde u soudu, kašpar: "Takže zatočíme flaškou. Na koho to padne, ten si vylosuje úkol, přečte ho a splní, dále tento sled událostí budeme označovat jako 'splnit úkol'." To je dement, fakt si hraje na právníka. "Pokud ho nechce splnit, musí dát fant. První, kdo se svlékne do naha, prohrává. Splní ještě jeden úkol a hra končí," pokračuje Marek. Tomáš hází poslední úkol do misky. Já piju panáka. "Samozřejmě ten, kdo prohraje, zůstává nahý až do skončení zítřejší snídaně, při které nás bude obskakovat." Dement, tak to fakt ne. "Chci dát do záznamu, že nejsíš prohraje Venca, proto, abychom mu dali alespoň malou výhodu, nechť zamíchá úkoly v miskách." Dobře, ta jeho show mě docela baví. Venca prohrabuje misky. "Co na to státní notář?" otáčí se Marek na mě. "Vše proběhlo v souladu s právním řádem," směju se. Ty vole, já jsem trapná. Marek slavnostně zakončuje: "Nuže dobrá, nechť hra započne!" Marek roztáčí flašku.

Uvědomuju si, že na sobě mám jen tričko, džíny, podprsenku a tanga. Ponožky a mikinu jsem si sundala při tancování. "Jen si vezmu ponožky, je tu kosa," zkouším to. "Co na to porota?" ptá se Marek. "Zamítá se," odpovídají všichni jednohlasně, dokonce i Zuzka. "Je mi líto Katko, hra již započla," šklebí se na mě Marek, "navíc hoří oheň, takže určitě nezmrzneš."

Flaška se zastavuje na Tomášovi. Jásá. Ty vole, on snad ty úkoly plnit chce. Losuje v modré misce, pak vytahuje jeden papírek. "Sundej si tričko, připevni si kolíčky na bradavky, minutu tancuj a plácej se přitom po zadku vařečkou," předčítá. Haha, můj úkol. Tomáš plní, dokonce přidává pár kolíčků i na různé špeky po těle. Ani jsem nic jiného nečekala. Dobrá show.

Před novým roztočením Marek rozlejvá rundu vodky. Přemýšlím, jestli to kdyžtak stihnu na záchod, kdyby bylo potřeba. Ale v pohodě, není potřeba. Úkol padá na Zuzku. Má jít na minutu za dveře s klukem, kterého si vybere. Vybírá si Marka, potvora. Vrací se, Zuzka rozcuchaná. "Co jste tam dělali?" vyzvídá Venca škodolibě. "Bavili se o počasí," odvětí Marek. Ty vole, taky tohle mohlo padnout na mě. Co to kecám, vždyť já mám kluka a Marek holku. Kde vlastně je Petra?

Další panák, další úkol, tentokrát pro Marka. "Minutovej francouzák s nejbližším klukem, tak to né," svléká si Marek tričko. "Čí je to práce?" prohlíží se mě a Zuzku. "Kdyby to bylo ode mě, nelíbal bys ho na pusu," směje se Zuzka. Ty vole, co tam naházela?

Další kolo a hrdlo flašky míří... na mě. No tak jo. Šahám do červené misky a hledám nějaký úkol. Radši vezmu nějaký menší. Tomáš psal děsné slohy, to mě trochu děsí. Konečně jsem spokojená, vytahuju zmuchlanou kuličku a čtu: "Jeden kluk ti bude minutu osahávat prsa. Kostka určí, kdo to bude. 1,2 - Marek, 3,4 - Venca, 5,6 - já". Kolem mě vybuchuje smích, kdo to asi psal, že? "Né, to je moc, mám kluka," směju se zase já. Hm, mám do toho jít? Koukám, že po hmatu stejně v misce nepoznám, od koho úkol je. Ale fant? Mám krajkovaný jak tanga, tak podprsenku, takže trochu prosvítaj. Ty vole Tomáš je dement. Co když to bude Marek? To by nebylo tak zlý. Nebo bych ho ukecala, že budeme předstírat, že jsme to splnili. Ale co když Tomáš? Jako je fajn, ale nechci, aby na mě šahal. "Tak bude úkol, nebo fant?" šklebí se na mě Zuzka, která někde splašila kostku a pohazuje si s ní. No to mám v tobě oporu.

"Fant," rozhoduju se a svlékám si tričko přes hlavu. Nejde to úplně snadno, trochu se v něm zamotám, přece jen jsme něco vypili. Odhazuju ho k Markovu tričku. Vlastně ho vidím dnes bez trička poprvé, má slušnej hrudník a ramena. I když mám podprsenku, kryju si jednou rukou prsa, pro jistotu.

Padaj další panáky, znovu a znovu roztáčíme flašku. Chvílema mi to splývá. Marek musí vyznat lásku sousedce. Je to prdel, je to stará babka, která ho posílá domů, že je ožralej. Ale bereme za splňeno. Zuzka odmítá na minutu ukázat kozy. Trochu mě to překvapuje, ukázala je už snad stokrát za tu dobu co se známe, ale má svoji logiku: "Jako že buďto ukážu kozy, nebo si sundám tričko? Dobrý no." Dáváme panáka. Uvědomím si, že na lehce průsvitnou podprdu jsem úplně zapomněla a už si ji nezakrývám. Srát na to.

Některý úkoly jsou hustý. Marek má zatančit na klíně jinýmu klukovi a šahat mu do trenek. Dává fant. Zuzka má regulérně půl minuty kouřit Tomášovi. Kdo to asi vymyslel? Fant letí na hromadu.
Já mám přede všemi masturbovat. Sice pod dekou, ale stejně, kalhoty jdou pryč. Venca má ode všech bodyshot, trapný. No dobře, ten úkol je ode mě, ale když to teď vidím, trapný. Za chvíli to vypadá následovně: Tomáš a Venca nesundali nic. Hm super, prej že Venca prohraje. Markovi zbývají jen trenky díky fakt prasáckejm úkolům od Zuzky. Já se Zuzkou na sobě máme kalhotky a podprdu.

Hrdlo se otáčí a padá na... Marka. Vytahuje úkol: "Nech se vyfotit, jak dáváš jinýmu klukovi pusu na čuráka." Raduju se, jednak proto, že to určitě nevezme, takže ukončím hru celkem oblečená. No a ten druhý důvod, že jsem zvědavá na Markova... ne, jen to první, mám přece kluka. A Marek, přesně jak čekám, říká: "No tak fajn." Počkat, cože? On to fakt udělá? Vytřeštěně civím na to, jak si Tomáš vytahuje chuje a fotí Marka se rty přiloženými na jeho nádobíčko. Žádnej francouzák, ale dotek tam je. "Pěkný Zuzko," komentuje to Marek, když je hotovo, ale je slyšet, že úplně nadšenej z toho není. Dává si panáka, já s ním. Takže to ještě neskončilo...

Flaška padá na mě, no do háje. Prohrabuju se úkoly a jeden tahám: "Kleni si na kolena, otevři pusu, vyplnázni jazyk a... No to si děláte prdel ne," zastydím se. "Co tam je?" dychtí vědět Marek. "Kleni si na kolena, otevři pusu, vyplnázni jazyk a nech se vyfotit, jako že tě zrovna nějakej kluk plánuje postříkat," dokončuju. "Haha, no Marek to měl horší," směje se Zuzka. To měl. Nějakej kluk, takže si můžu vybrat? Jinak musí podprda dolů a Tomáš bude mít určitě nějaký poznámky. Není to nic hroznýho, jsem oblečená, no teda skoro, nebude na mě nikdo šahat. "Marku, zahraješ to se mnou?" povídám. "No páni," Zuzka je překvapená. Marek trochu nameteně prohlásí: "Velice rád, sláčná kresno." Hehe, i nalitej je srandovní. Klekám si a pózuju, jak stojí v úkolu, Marek si stoupne nade mě, vytahuje ho a dělá orgasmický ksichty. S vyplazeným jazykem se směju, že skoro přeslechnu Tomáše: "No dobrý, hotovo vy krasavci." Tak nakonec dobrý, fakt to nebylo nic hrozného, nějak to moc řeším.

Flaška se točí a... zase já. No fajn, když jsem dala tenhle úkol, tak další bude pohoda. Rozbaluji papírek: "Odlož do konce hry kus oblečení." Smích. No do háje. "Takže si musím buď sundat podprdu, nebo si musím sundat podprdu?" ujišuju se jak idiot. "Ještě to můžou bejt tanga," přispěchá na pomoc Tomáš. No to pomůže. Otáčím se zády, rozepínám podprsenku a odhazuju ji. S rukama zkříženýma na prsou si opět sedám. Jsem teď ráda za svoje dvojky, snadnějc se ukryjí. Už to nemůže být na dlouho, Marek má jen trenky a Zuzka je na tom skoro stejně jako já. "Koukám, že příště musím přidat zákaz rukou," pronáší zasněně Marek. Takže to ty? Stejně mě ta poznámka rozesmívá.

Další úkol padá na Vencu, tanec s oplatkama. Odmítá a svléká... mikinu? "Jak to, že máš na sobě mikinu," vyhrknu. "No, měl jsem ji od začátku," odpovídá a ostatní přikyvují. No super, to není ani o krok blíž ke konci.

Flaška se znovu otáčí, v duchu tlačím hrdlo směrem k Markovi. Jenže tomu se nechce a končí u mě. Zase u mě. Jeden úkol losuju a rozkládám a není to zrovna snadné, zakrývat si u toho ještě prsa. "Myslím, že ti jedno vykouklo," pronáší Venca a já se na něj ušklíbnu. No dobře, stojí tu: "Tak, jak jsi zrovna oblečená, zajdi do hospody přes ulici a dones každému pivo." Čumim na papírek s otevřenou pusou. No fajn, buď to můžu teď vzdát, sundat kalhotky a snášet Tomášovi pohledy až do zejtřejšího rána. Nebo zajdu pro pivo. Kalhotky pořád mám, prsa si můžu zakrýt. Je to malá vesnice, bude tam tak výčepní a dva štamgasti co nevnímaj svět. Vrátím se s pivama, to bych si docela dala, Marek prohraje, já se budu moct oblíknout a bude to. Koukám na ostatní. Marek drží v ruce dvoukilo a vyzývavě mě pozoruje. No fajn, kdo s koho. Ty jsi dal pusu Tomášovi na čuráka, já jen dojdu pro pivo. Beru prachy a vycházím ven.

Do hospody je to fakt kousek, pár desítek metrů přes ulici svítí štít Gambrinus. Nikde nikdo, zatím to jde dobře. Přicházím ke dveřím. Je slyšet docela hluk. Najednou se dveře rozletí a z nich vypadnou dva ožralí dědci. Zakrývám si prsa radší i druhou rukou. Za dveřma zahlédnu stůl asi s pěti dalšíma podobnejma. No dobře, tak tam nejsou dva štamgasti, ale pět, co se dá dělat. Dědci přede mnou se zaseknou, chvíli civěj, pak jeden prohlásí: "Ty vole, ty vole." Ještě chvíli civěj a pak se pomalu odbelhaj někam do tmy. Popravdě nevím, jestli jsem překvapená víc já z nich, nebo oni ze mě. No, to bylo asi to nejhorší, co mě potkalo, teď už to bude jen lepší, odhodlávám se s rukou na klice.

Otevírám a vcházím, no popravdě se trochu motám. Dědci u stolu si mě ani nevšimli. Ale kde je výčep? Zahýbám za roh a zůstávám stát. "Ty vole, čum," slyším odněkud. Celá hospoda ztichla. Stůl za dveřma, to byla fakt malinkatá část hospody. Kromě pěti dědků za mnou vidím stůl se čtyrma klukama, asi stejně starejma jako já, nějaký postarší chlapy vzádu u kulečníku a pak několik sražených stolů, na kterých kromě spousty půllitrů stojí nějaká trofej, a kolem kterýho postává nebo posedává asi čtyřicet chalpů nejrůznějšího věku. A všichni koukaj na mě, jak tu stojím jen v krajkovanejch tangách a rukama s dvoukilem před prsama.

Udělám krok dozadu, pak zase ztuhnu. Někdo tlesknul, pak znova a už se ozývá bouřlivý tleskot, hvízdání a výkřiky "striptýz, pěkný masíčko, sundej zbytek" a tak. Stojím a nevím co dělat. Pak se rozhodnu a rozběhnu se k výčepu naproti mě. Po cestě cítím pár rukou na stehnech a bocích, ale nevšímám si jich. Doběhnu k výčepnímu. "Pět piv, prosím," kňournu. Barman kupodivu nevypadá nijak překvapeně. "Hned to bude, slečno. Kde jste ztratila šaty?" odpoví. "To je jen taková sázka," vysvětluju. Mluvit s ním mě trochu uklidňuje. "Jsem tu u kamaráda na chatě a hrajeme takovou hru." To už se k baru začínají slejzat další chlapi a mluví jeden přes druhého. "Pojďte na panáčka slečno." "Dneska je ale venku teplo, co?" "Chcete s tím pomoct, slečno?" Odpovídám aspoň na poslední otázku: "Ne díky, mám to jen přes ulici." Ještě aby šli se mnou, chci se co nejdřív zdejchnnout. "U Krháků?" ptá se někdo. Jak se vlastně jmenuje Marek příjmením? "U kamaráda, Marka." "No jó, to je ten Krhákovic syn..." Barman už dotáčí poslední pivo, hazím na bar dvoukilo. "To nechte, já to vezmu..." slyším někde vedle mě, ale já civím na pět plných půllitrů přede mnou a pak na moje ruce na prsou. Do píči, řeknu si. Prsa neprsa, beru piva, otáčím se, což vyvolává vlnu vískotu, a jak jen mi to jde mířím ke dvěřím. Popravdě mi to moc nejde, ty piva jsou pekně těžký a šplouchaj a každou chvíli cejtím nějakýho šmátrala na různejch kouskách těla. Několik chlapíků mě doprovází až ke dvěřím, což je nakonec dobře, protože nemám, jak je otevřít. Gentleman se ale najde a já padám ven a směrem k chatě. Naštěstí nikdo nejde za mnou. Před chatou se chvíli zastavím a rozdejchávám to. Tak, teď už je za mnou, oddychnu si. Musím dělat, jakože nic.

Suveréně vcházím do obýváku a stavím piva na stůl. Nevím, co dělali ostatní, ale všichni se smějou. Jak dlouho jsem tam vlastně byla? "Tak co, seznámila ses s místním družstvem?" povídá Venca. Rudnu. "Cože, vy jste věděli, že tam slavěj?" "No to víš, velká událost," povídá Marek. "A koukám, žes dokonce něco vydělala," dodává Tomáš. Nechápavě sleduju jeho pohled až ke svým kalhotkám, za kterýma mám zastrčeno několik bankovek. Nevím co dělat, tak si sedám a směju se. Už je to za mnou, tak dobrý. "Tyvole ty seš fakt hustá Katko, to chtělo odvahu," lichotí mi Marek. To už jsem někdy slyšela, ne? Asi jsem fakt hustá. Na zakrývání prsou už jsem úplně rezignovala, je to stejně jedno. Připíjíme si pivem.

"Tak to dohrajem, ne? Tady Zuzka už je dost napokraji sil," povídá Venca. Kouknu na ni, něco se snaží gestikulovat a povídá: "Zuzka... caaajk..." Asi ji nalili ještě dost panákama, když jsem byla v hospodě. "Fajn," roztáčím flašku. Točí se dost dlouho a končí, dopíči už, zase u mě. "Dopíči už," zbývá se mi jen smát, "hoďte mi nějakej úkol." Venca vezme papírek z kloboku a podá mi ho. Čtu: "Vylez si na stůl, klekni si a minutu rajtuj na flašce jako na dildu." Vzdechnu, už mě fakt nic nepřekvapí. Postavím flašku doprostřed stolu. Lezu na židli, pak na stůl a postavím se nad flašku. Otáčím se ke klukům zády, zaháknu palce za kalhotky a dívám se přes rameno. Vidím jejich dychtivé pohledy, vypadají snad i trochu zaraženě. Stahuju kalhotky, pak je zvedám do výšky. Otáčím se čelem a zkouším nějakou modelkovskou pózu, jednu nohu trochu přes druhou, prohýbám se v bocích, ruce nad hlavou. "Tadá," pronesu vítězoslavně.

"Nemusela sis svklíkat kalhotky, ale je to boží," pronese Marek a nekouká se mi při tom do očí. "Ne, vy to nechápete," směju se, "dávám fant, vzdávám to, končím. Snídani připravuju zejtra já." Smějou se, už pochopili. "Jsi fakt hustá, fakt jsem už myslel, že na tu flašku hupneš," říká Venca. Slezám ze stolu zase na židli.

"Tak teda finální úkol," podává mi Marek klobouk. "Cože? Dala jsem poslední fant, je konec," žasnu. "Pane stenografe?" vyzívá Marek. "První, kdo se svlékne do naha, prohrává. Splní ještě jeden úkol a hra končí," odpovídá Venca. "Jo, ještě úkol," zahučí Zuzka něco z pod stolu. "Tak jo, ale fakt poslední," chtě nechtě souhlasím. Marek vyskočí a s prsty zdviženými jak skaut praví teatrálně "Tak praví zákon." Dement.

Tahám svůj poslední úkol, už jich v klobouku moc nezbývá. Rozbaluju ho. Je to dlouhý text, vsadím se, že od Tomáše. Začínám odshora: "Svlékni se do naha. No fajn, originální, to bych měla," směju se. "Přání: 1 - honění, 2 - kouření, 3 - na koníčka, co to má jako bejt?" nechápu. "Jak se hází kostkou, čti dál," nabádá Tomáš. "4 - na pejska, 5 - do zadečku, 6 - jakékoliv přání zákazníka," zarazím se. "Zákazníka? Jakého zakázníka?" "Čti dál," přidá se Venca. Sklápím pohled opět k papíru: "Zákazník: 1 - nikdo, 2 - Marek, 3 - Venca, 4 - Tomáš, 5 - všichni kluci v místnosti, 6 - házej znova. Úkol: Hoď si kostkou, kdo bude zákazník. Za každého zákazníka pak hoď kostkou, ať určíš jeho přání. Přání musíš plnit, dokud se zákazník nevystříká."

Nevěřícně na ten kus papíru koukám. Pak na kluky. "Dobrej fór kluci, vy jste fakt dementi. Dobrá úchylárna." Nechápavě koukaj. "To není fór, to sis vytáhla," povídá Marek. To zas nechápavě koukám já, čekám až se začnou smát a řeknou, že je to prdel. Nic se neděje. Koukám na papír ještě jednou. U jednoho bodu se začervenám. Předtsavuju si, jak mi to dělá Marek na pejska. Pak se ale vzpamatuju: "Tohle dělat nebudu, to je fakt moc." Kouknu na Marka, ne, uhýbám pohledem, zase ta představa přání číslo 4. "V tom případě je ještě možnost přijmout trest," navrhuje Venca. "No jasně, trest, sem s tím, nemůže to bejt ujetější, než tahle Tomášova úchylárna," směju se úlevou.

"Pokud úkol nepříjmeš, jako trest pošleme fotku, jak čekáš na výstřik Marka, tvýmu klukovi," recituje Tomáš. Chvíli mi trvá, než to poberu. "Hej, to není prdel kluci, to fak ne," protestuju. "Je mi to líto, ale tak praví zákon. Buď úkol, nebo trest," nadhazuje Marek. Ožralecky se usmívá, všichni se tak usmívaj, oni to myslí asi fakt vážně. Navíc Marek, na pejska, do píči soustřeď se. Snažím se vymyslet, jak z toho ven. Tu fotku nesměj poslat, to fakt ne, za žádnejch podmínek.

Přede mnou se ocitá panák. Klopím ho do sebe, ani nevím, kdo to nalil. "Je to jen hra," uklidňuje Marek. Cože, další panák? Ty vole, já tu sedím uplně nahá, jsem na to skoro zapomněla. Koukám ještě na úkol. Honění, to není zlý. To by snad šel i Tomáš. Ale může to bejt Marek. Nebo taky nikdo, může padnout nikdo. Někdo pustil hudbu, je to docela sexy hudba. Tu fotku nesměj poslat, to je jasný. Takže prostě splním ten úkol, vždyť o nic nejde, ne. Je to hra. Ta hospoda byla nejtrapnější. Kouknu na Marka. Usmívá se na mě? Na pejska, hm. "Jsi nějaká zamyšlená," povídá, "s kondomem nebo bez?" "Cože?" vyhrknu. "No jestli s kondomem nebo bez," opakuje Marek otázku. Aha. "Ty vole vy jste dementi, to už je asi jedno, o to nejde," odpovídám a myslím, že se i hihňám, jak mi dochází, na co myslí. Prášky beru, o to fakt nejde.

Takže ještě jednou. Fotku nesměj poslat. Úkol musím teda splnit. Prostě hodím kostkou, třeba padne 1 a bude hotovo. Tyvole ale co když padne do zadečku? To jsem ještě nedělala. No ty píčo. Ale třeba jen vyhoním Markovi, no. Ty vole, buď v pohodě. Jen...

"Okej, úkol," zadívám se na ně. Vlastně trochu dychtivě. Celá tahle párty byla sranda, tak si to chci užít i dál. Ta hospoda byla fakt trapná, ale tohle je v pohodě. Padne mi třeba vyhonit Marka, bude dělat ksichty, zasmějem se, v pohodě. "Katko, jseš hustá," směje se Marek. "Jen dvě věci," povídám, "místo zákazník budem říkat milenec. A tu fotku smažete, až dokončím úkol." Dívají se na sebe. "To je fér," povídá Marek.

Marek bere tužku a můj úkol, škrtá všude slovo "zákazník" a nahrazuje "milencem". "Tak jdem na to?" ptám se a nechápu, že to vlastně říkám já. Asi jsem fakt napjatá, co padne. Rozchechtám se, je to fakt bizár. "Nebo ještě jednoho panáka a pak," dodávám. Panák mi přistává na stole, spolu s ním kostka. Klopím panáka. "Tak teda, kdo bude milenec." Házím kostkou, všichni se nakláníme abychom viděli. Je tam 6. Kontroluju úkol - házej znova. "No to mě poser," říká Tomáš. Házím znova. Kostka se točí. Vypadá to na 3? To je Venca ne? Dá se. Točí se dál. Ty vole, nemohlo to padnout normálně, bum a číslo. Točí se snad věčnost na jednom rohu. Takže 3, 1, 5? Jedno z toho? Kostka zpomaluje, až zastaví na 5. Koukám na papír. Do píči. Kluci se radujou. "Krásnej hod, takže všichni, na to se napijem," povídá Tomáš. No ty vole, Tomáše taky, to snad ne.

"Tak jak to bude, kdo půjde první?" ptá se Marek. "Tomáš," vyhrknu hned, chci ho mít nejdřív za sebou. Doufám, že není moc ožralej a bude to rychlý. Hazím kostkou 2, takže kouření. No mohlo to bejt horší. Vedu ho k válendě uprostřed a strkám ho na ní. Počkat, proč je tady ta válenda? No to je fuk, ať to mám za sebou. Sundavám mu kalhoty. Tričko mu chci nechat, ať se nemusím koukat na ty špeky, ale sundavá si ho sám. Strkám ho do pusy. Ty vole na tlusťocha docela velkej, myslela jsem, že ho maj zakrslej. Snažím se strkat si ho co nejdál, třeba se udělá stejně jako ten na maturáku. A funguje to, po necelý minutě mi stříká do pusy. Polykám to a zvedám se na kolena. Musím se smát. Jednak je to fakt ujetý, jednak miluju ten výraz kluků, když se udělaj. "Padesát čtyří sekund, dobrá práce," hlásí Marek. "Ty seš fakt dement," směju se.

Dalšího vybírám Vencu. Padá 1, honění. "Můžu se ti udělat na prsa?" ptá se skoro nesměle. "Jasný," říkám, hlavně když to bude rychlý. Rozepínám mu kalhoty a lehám si na postel, on si kleká nade mě. Beru ho do ruky a přejíždím, nejdřív pomalu, pak zrychluju a... stříká mi na prsa. To bylo snad ještě rychlejší než u Tomáše. Měří to zase Marek? Ty vole, ty jsi píča.

Tak zbývá Marek. Hazím kostkou a padá... zase 2. Jsem zklamaná? Ne, to je blbost, dopadlo to fakt dobře. Lehá si ke mně na postel, hladím ho po břiše, má tam pěkné svaly. "Je to příjemý, ale tohle mi nepadlo," říká. Dement. Sunu se k jeho nohám, když v tom mě přitáhne a otočí. Pochopím to, 69. To je fakt sexy, nemůžu si pomoct. Přisávám se mezi jeho nohy a on zase mezi mé. Hladí mě velkejma rukama po zadku. Je to fakt krása, jsem dost mimo. Snažím se ho cucat jen na kraji, protože nechci, aby to jen tak skončilo, ale Marek začíná nadzvedávat pánev a nořit se hloubš do mé pusy. Nadzvedávám hlavu, ale je pozdě, jeden velkej příraz a mám plnou pusu jeho semena. Nojo, ale bylo to fajn. Odvalím se na záda a směju se. Fakt to nebylo tak hrozný a už to mám za sebou. Vlastně to byla docela sranda. Ležím a jsem trošku mimo, jednak určitě opilá, ale taky to bylo s Markem hezký.

V tom slyším hození kostkou a Tomáše jak říká: "3, takže na koníčka." Vysměju se mu: "Ty jseš dement, už je konec." V tom se nade mnou zjeví hlava nějakýho chlápka. Leknu se a posadím, snažím se zakrýt si klín a prsa. Čumim jak píča. V obejváku se objevila hromada chlápků. Počkej, tyhle znám, to jsou ty čtyři mladý z hospody. A ten chlápek nade mnou je barman? A fotbalisti a... No do píči, vždyť jsou tu i tři z těch pěti starejch štamgastů, těm musí bejt aspoň osmdesát. Ty vole vždyť přišli skoro všichni z tý hospody.

Hledám pohledem Marka, ale nacházím v tom sluku jen Tomáše. "Co to do píči je?" vyjeknu. "No já je sem nezval, ale přišli tě hledat z hospody, tak jsem jim vysvětlil, co tu děláme." "Co jako děláme?" "No tvůj úkol a tak." "Úkol skončil!" povídám. "No, je tam všechny kluky v místnosti, takže ještě ne," pronáší Marek. Hurá, Marek! Ale zase vidím jeho neoblomnej pohled, jak když jsem se pokoušela vyjednávat minule. A kurva, ta fotka. Nesmí ji poslat. Zvládla jsem tři, zvládnu... "Kolik jich vlastně je?" ptám se. "Čtyřicet dva, podle mých propočtů," chlubí se Tomáš. Ty píčo, jak se sem vůbec vejdou? Padám na postel a směju se. "Čtyřicet dva. To bychom tu byli do Vánoc." "Můžeš to brát po třech," chcechtá se Marek, "to by mohlo bejt do hodiny zmálký." "Ty vole ty jsi dement," fakt už je mi to asi jedno, kdlidně ať jich je 142.

Někdo mě bere za boky a posazuje si mě na klín. "Padla mi 3 - koníček," povídá. Je to barman, asi kolem padesátky, rozhodně má dost málo dost šedivejch vlasů. Ok ten byl docela fajn. "Dáte mi ještě panáka?" rezignuju a začínám se na něm nadzvedávat. "1 - honění, to zvládnete najednou, Katka je hustá," zaslechnu. Do jedný ruky mi přistane panák, do druhý péro jednoho z těch mladejch. Snad si nevyčerpám jedičky jen na ty mladý, pomyslím si. "1 - honění, 2 - kouření, tak ať tu nejsme do Vánoc, slyšeli jste." Další dvě péra mladíků mi přistanou do ruky a do pusy. "3 - koníček. Tak to si musíš počkat. 4 - pejsek - tak šup." Tak šup? Co jako myslí tím tak šup? Vžyť už sedím na barmanovi. Cejtím, jak mě jedna ruka zezadu objala a chytla za prso. A druhá, počkej, to není ruka, ty píčo, druhej v kundě, tak to mě poser. Zkouším protestovat, ale pusu mám plnou. Přemejšlím, jak ten vzádu asi vypadá. Ale asi to radší nechci vědět.

Neřekla bych, že si to užívám. To asi fakt ne. Jsem v něčem jako v transu, péra úplně všude. Trvá to snad deset minut, ale popravdě vůbec nemůžu vnímat čas. Konečně se barman udělá, přirazí hluboko a já přece jen zasténám. To odpálí řetězovou reakci, všech pět u mě stříká v podstatě zárověň, i když u toho vzadu to můžu jen odhadovat podle toho, jak mi mačká prsa. Měla jsem pravdu, všech pět mizí. "Pivo," zasténám. I když jsem nahá, potím se jak tele a je mi hrozný vedro. Někdo mi otírá sperma z prsou a v jedné ruce se mi fakt objeví pivo. Chytím ho oběma rukama jako čaj a piju a piju. Krásně chladí, dávám ho snad na ex. "Tak už jen 37, máme dobrej čas," slyším Tomáše. Dement.

"Ty máš koníka, je volno, tak do akce." Objevuje se u mě jeden z dědků. No to snad ne. Překvapivě mu stojí. Ale co, teď už je to fakt jedno. Sedám si na něj obkročmo, ale hlavou od něj, abych se na něj nemusela moc dívat. "Nene, koníček je obráceně," protestuje. Vzdávám to, otáčím se a koukám do jeho vrásčitejch rozesmátejch očí. No, alespoň mu udělám radost, říkám si. "2 - kouření - syp tam" Uf, trochu mě bolí čelist. Myslela jsem si, že si trochu odpočinu. Naštěstí je jak bonbónek, pomyslím si, když cucám druhého dědulu. "A třetí dědek." No paráda, alespoň je budu mít z krku. "6 - páni, gratuluju." Co byla 6? Nemůžu si vzpomenout. Najednou ale pocítím něco trochu studeného - na zadku? Snažím se otočit, ale dědula, co ho mám v puse, mi přidrží hlavu a zahrozí: "Nene, devče, tady jsem." Ty vole ať snad radši nemluvěj. Není o tom pochyb, šestka mi masíruje a natírá nečím zadek, ale ne jen kolem, snaží se něco strčit... dovnitř. Rozevírá mi půlky, občas zabrouzdá dovnitř, asi prstem? Je to dost divný, mám pocit, že se asi poseru. Co byla ta 6? Aha, jakékoliv přání. Takže si vybral do zadku? No to je super. S kým jsi měla první anální sex? Ale s nějakým osmdesátiletým dědkem, kterého jsem ani nezahlídla, možná letmo v hospodě.

Už dlouho se vlastně ani nehýbu. Klečím na jednom dědkovi, zadek trochu nadzvednutý, loktama se opírám o válendu vedle dědkovi hlavy, snad jako bych byla islámista klanící se k Mekce. Hlavu mám nazdvedlou. Jeden dědek do mě buší zezdola, jeden zepředu a jeden mi pořád roztahuje zadek. Teda buší, zas tak rychlé to není. Ale já už na pohyb nemám sílu vůbec, jsem ráda, že se držím. Taky už jich bylo 11, takže jich zbývá... 34, no ty píčo.

Vzadu se něco děje, masáž přestala, teď už to jen tlačí a tlačí víc... No ty píčo, fakt se mi ho snaží strčit do zadku. Zaleknu se a tak se snažím uhnout, jenže to jde jen dopředu. Zabořím si tak dědkova bonbóna celýho do pusy a trochu kousnu a on... se mi vystříká do pusy. Přemýšlím, kolik jsem toho už dneska spolykala. A jedla jsem vůbec něco? Pták z pusy mi mizí, zavírám jí, je to úleva. "Pusa volná," ozývá se odněkud. Tak to moc dlouho netrvalo. Zezadu na mě zase tlačí, opět uhýbám. Přiskakuje mi před hlavu další. Vidím jenom nohy, jsou fakt svalnaté a potom si všimnu... No ty píčo, to je fakt monstrózní pták. Otevírám pusu, že řeknu, že to asi nedám, jenže v tu chvíli mi ruce chytnou hlavu a už ho mám až v krku. Leknu se a snažím se cuknutím odtáhnout dozadu a tak si ten klacek, který čekal na kraji mého zadečku zarazím přímo dovnitř. Sténám, ne že by to bolelo, ale divně to tahá. Cejtím se jak prase naražený na rožni, do kterýho navíc zespoda někdo píchá klackem. "Gratulujeme Mirečku, taks jí odpanil zadeček," tleskaj. Snažím se oprostit od toho, že to prase na rožni jsem já, a že kolem stojí čtyřicet chlápků, který tleskaj. A že některý si sdílej zkušenosti, jaký to ve mně bylo, a některý se asi nemůžou dočkat, až se do mě taky dostanou. A na každýho se dostane.

Naštěstí rožnění není dlouhé, klukům se to asi líbí a tak cítím vzápětí jak se ze mě vytahují a kropí mi záda. "Ty vole to byl pták," pronesu k návštěvníkovi mých úst, ani nevím proč. "No a tos ještě neměla Valiče," dostává se mi odpovědi. Že já nemlčela. A ten dědek podemnou se pořád ne a ne udělat. Kouknu mu do obličeje a on zasoptí: "Když mi dáš jazyk do pusy, udělám se hned." Koukám na jeho vrásčité rty. Musím říct, že se mi hnusí. Ale co, zavřu oči, myslím na Marka a líbám ho. Fakt to zabralo myslím, dvakrát se nějak zavrtěl a zacukal a pak se vysoukal ven. Fakt jsem myslela na Marka místo mýho kluka?

Pořád zůstávám ve stejné poloze, jak kočička na základce na tělocviku, jen se opírám o lokty. Mám chvilku klidu. Kolik jich asi zbývá? "Zbývá 33, tak kdo půjde další?" jako by mi Tomáš četl myšlenky. Něco skandují. "Valič, Valič..." slyším. Valič. To už jsem někde slyšela. Dochází mi to, to jméno mi před chvílí říkal ten majitel macka. Že ho má ještě vetšího? "Tak pojď si hodit Valiči, je tvoje." Ať je to jedna, modlím se. Ozve se jásot, neslyším v něm číslo. "No tak to si užiješ, Valiči," pronáší Tomáš.

Bojím se, že jednička to teda asi nebyla. Cejtím jak se houpe válenda. Pak mě něčí ruce začnou hladit na vnitřních stranách stehen a pokračují až nahoru. Takže na pejska, no to jsem zvědavá. Přejíždí mi penisem po klitorisu a kolem dokola vstupu do mé dírky. Je to docela příjemné. Mírně přirážím a čekám, až ho zasune dovnitř. Místo toho mě ale jeho ruce berou a otáčí na záda. Roztahuje mi nohy a za stehna je drží tak, že mám kolena skoro u své hlavy. Teď teprv vidím Valiče, mírně staršího rockera s delšíma vlasama. A na bříšku mi leží jeho... Civím na jeho ptáka. Přejíždí mi s ním po břiše sem a tam a tře mi klitoris. Nikdy jsem nic takovýho neviděla. Je tlustej snad jako moje zápěstí a když Valič přirazí, sahá mi žalud až k pupíku. Padá mi hlava na postel, koukám Valičovi, který se nade mnou tyčí, do obličeje a cítím jeho chloubu, jak mi přejíždí mezi stehnama a na břiše. Tahle poloha snad ani nebyla v nabídce, takže hodil šestku a vybral si ji sám? "Tak už jí ho tam vraž," ozývá se z davu. "Hodil jsi pětku, tohle není v nabídce." Mluvím snad nahlas? Počkat, pětku? Do zadku? Instintivně se odtahuju, kolem se ozývá smích. Valič mě ale hned přitahuje zpátky, sráží mi nohy k sobě, zvedá a pokládá na jedno svoje rameno. Ležím na zádach, zadeček mám zvednutý, nohy někdy u stropu. A na kraj zadečku mi začíná tlačit to jeho monstrum. Tlačí víc a víc, až se dostává dovnitř. Začíná přirážet, nejprve pomalu, ale s každým přírazem zrychluje a dostává se hloubš. Za chvíli už jede na plný obrátky, nadskakujeme, jak se válenda houpe. Chlapi kolem pokřikují.

Po chvíli Valič zastavuje. Takže už je hotovo? Valič mě ale bere pod zády a zvedá mě do vzduchu. Je to silák, pomyslím si. Chytám se ho kolem krku a tisknu se k jeho hrudníku. Jeho péro pořád cejtím uvnitř. Chytá mě za zadek. Sedím na Valičovi skoro jak batole. "Padá 5 - do zadečku. Je to tvoje," slyším z dáli. Uf, zase do zadku. Valič mě někam nese, asi předat novému milenci. No možná, že "zákazník" by bylo nakonec lepší slovo. Odněkud se objevuje několik rukou, osahávají mi z boku prsa, mačkají zadek, stehna, hladí nohy. Otevírám na krátko oči, kolem je spousta chlapů namačkaných na mně s Valičem. Valič mě začne nadzvedávat. Tak komu mě dá teď? Jenže Valič mě zase spouští, tíhou se narážím na jeho klacek. A znova mě nadzvedává a zase spouští. V tom cítím další tlak v zadečku. Ty píčo, oni tam chtějí dva naráz? Už jsou tam. Svírám Valičův krk pevněji.

Nevím, jak dlouho to trvá. Už jsem fakt unavená. Cítím, jak mě pokládají do nečeho měkkého. Tak už jsem to asi zvládla. Počkat, někdo do mě něco strká. Pohupuju se sem a tam. Je tu fakt hezky a měkko a teplo. To bylo dneska panáků. Je tu příjemě. Zkusím se vyspat...

Probouzím se. Kde to jsem? Otevírám oči. Ležím v obýváku na gauči přikrytá dekou. Pod dekou jsem nahá. Mžourám po okolí. Je uklizeno. Dokonce i válenda z prostředka místnosti zmizela. "Dobré ráno," slyším hlas. Mžourám po pokoji, až objevuju Marka sedícího u stolu, "jak jsi se vypsala?" Bolí mě hlava. Není to nejhorší kocovina v životě, ale bolí. A zdál se mi pěkně divnej sen, byla tady spousta chlapů a tak. "Pěkně si nám tu včera vytuhla. Spala si celý den." Včera, včera. Co jsme dělali včera? Byli jsme v lese, vrátili se, hráli jsme flašku, no sakra to je ostuda. "Neprobudila ses, ani když jsem tě sprchoval." Cože, sprchoval? Takže mě Marek viděl nahou? Ty vole, snad jsem nebyla moc zeblitá. Zvedám se, balím se do deky a jdu si sednout k Markovi. Čmárá si něco na papír. "Kde jsou všichni?" vyzvídám. "Už odjeli, však říkám, spala jsi celej den." "A Zuzka?" "Ta taky. Vytuhla ještě dřív, než ty, hned jak ses vrátila z hospody. Nepamatovala si skoro nic." Z hospody, já byla v hospodě? "Neboj, hodím tě do Plzně, až se probereš." Nojo, já byla v hospodě, dostala jsem to jako úkol. Jenom v kalhotkách a bylo tam asi tisíc lidí, do píči, to byl teda večer.

Koukám na Marka, jak sčítá nějaká čísla na papíře. Dochází k číslu 72. Kroužkuje ho. Je sexy, když se soustředí. "Mám ti něco zaplatit?" ptám se. Nechápavě se na mě kouká. Ukazuju na papír. "Jo tohle, né, to je skóre z tvého posledního úkolu." Posledního úkolu, snažím se na něj rozpomenout. Měla jsem rajtovat na flašce, ale to jsem snad... Ne, určitě nedělala. Vzdala jsem to, sundala jsem kalhotky. Takže mě viděli nahou všichni tři, ne jen Marek, no do píči. A pak mi hlavou probleskne... "Počkej, nekouřila jsem Tomášovi, že ne," vyhrknu. "No jo, jsi fakt hustá, Katko." "A Vencovi, a tobě?" Přikývne, přeběhne mu po tváři úsměv a já se začervenám. "Počkat, a co ta fotka?" "Dohlídnul jsem, aby ji Tomáš smazal, neboj." Oddechnu si. Koukám na číslo 72 na papíru. "A to jste mě vy tři ohodnotili na 72 procent, jo?" dělám, že jsem uražená. "Počkej, to nejsou procenta, ale chlapi," směje se Marek. Civím na něj. Něco dalšího se mi vybavuje, nebyl tu včera taky ten barman z hospody? "Chlapi, jakože..." "Chlapi, který jsi včera udělala." Do píči, takže se mi to nezdálo? "Ale 72, to je..." "No ono se to ještě nějak v průběhu noci rozkřiklo, dorazilo pár dalších chlapů z vesnice, dokonce nějaký Tomášovi kamarádi z Plzně, a tak. Ty si teda asi po 14. chlapíkovi vytuhla, ani se nedivím, leješ teda první ligu. Ale neboj, hlídal jsem, aby na tebe byli hodný. Museli jsem teda 1 a 2 brát taky jako 6, protože honit si už nezvládala a nechtěli jsme tě udusit." Nevím, co říct. Vrací se mi vzpomínky. Měla jsem péro i v zadku? Jo, myslím, že jo. Prohlížím si papír podrobněji. Kromě jednotlivých hodů je tam tabulka: "Honění 4x, Kouření 6x, Pička 42x, Zadeček 20x." Nad tabulkou spousta přeškrtaných čárek jak na účtu z hospody. Jo, určitě jsem měla péro v zadku.

Koukám na Marka. "Sluší ti to v té dece," povídá. To fakt nečekám a rozesměju se. "Tys dal včera Tomášovi pusu na čuráka." "Nojo, na to nejsem pyšnej," směje se on. "A my jsme spolu...?" kouknu na papír. Marek vezme tužku, zakroužkuje druhou čárku u kouření a zas ji odloží. Chvíli to pozoruju. Pak vezmu papír a tužku do ruky já. "Máš tam chybu," upozorňuju. "To není možný, dvakrát jsem to kontroloval." Něco škrtám a píšu: "Honění 5x, Kouření 7x, Pička 43x, Zadeček 21x." Odkládám tužku a papír a koukám, co on na to. Pozoruje mě. Zvedám se ze židle. Deka padá na zem, fakt pod ní nic nemám. Sedám si mu na klín. Fakt je to už asi jedno.