Sázka

Sázka
Stojím nahá v ložnici a pozoruji svůj obraz v zrcadle. Po třiceti třech letech života a dvou dětech to není úplně špatný. Jistě kdo chce psa být,hůl si najde, ale 172 cm a 64 kilo k sobě celkem pasuje, moje dvojky taky zatím drží tam kam patří a rovné delší zesvětlené vlasy už mi pár kolegů taky pochválilo. Když jsem se tak pěkně pochválila, vzpomenu si proč tu vůbec stojím. Ta pitomá sázka. Myslím si o sobě, že mám všech pět pohromadě a pak se po deseti letech manželství vsadím s manželem a navíc to prohraji. Možná v tom mělo prsty to víno na firemním večírku. Včem spočívá moje prohra? Pojedu s ním nakupovat do města bez. Bez čeho? No samozřejmě bez spodního prádla. To by nebyl takový problém, sice se bez podprsenky necítím na veřejnosti úplně komfortně, čudlíky to často prozradí všem ostatním, ale bez kalhotek si v létě ráda vyrazím, když mám delší šaty nebo sukni. Součástí sázky ovšem bylo bez a v mini. Otvírám skříň, očima přebírám svůj šatník a hledám co by odpovídalo předmětu sázky. Rovnou zavrhuji světlé elastické šaty, to bych mohla jít rovnou nahá. Malé černé? V koktejlkách jít nakupovat? To je jak pěst na oko. Všímám si letních šatiček s květovaným vzorem. Vyndavám je i s ramínkem ven a chvilku vzpomínám na dovolenou v Turecku a ten obrovský trh, kde jsem je koupila. Pak je položím na postel a odhaduji jak je to s jejich velikostí, přece jen jsem je pár roků neměla na sobě. No zkusíme to. Oblékám si je na své nahé tělo, cítím příjemnou jemnost a lehkost látky. Cítí to i moje bradavky, které reagují tak jak mají, zvětšují svou velikost a tuhnou. Trochu si je pohladím, alespoň zjistím co vše uvidí lidi v nákupáku. Kontroluji se v zrcadle a konstatuji, že náznak je vidět, ale nic co by mělo pohoršovat. Pak mi dojde, že to bylo až moc snadné, no jasně. Ještě zapnout zip na zádech. Po chvilce tahání a kroucení dopínám zip a svobodně vydechnu. Zjišťuji, že je to v pohodě, asi se mi těch pár kileček uložilo tam kde nepřekáží. Zkontroluji délku s konstatováním, že to bude dobré. Zvednu ruce, protáhnu se a zkamením. Z pod sukně na mě vykoukly oholené stydké pysky. Opakuji předchozí pohyby a opět jak zvednu ruce, okraj šatů ze povytáhne nahoru a je vidět mnohem víc než jsem ochotná na veřejnosti ukazovat. Ve zlé předtuše se otočím zády k zrcadlu a zjišťuji, že už při mírném předklonu je mi vidět až do krku a když se předkloním víc tak si může divák vybrat která z mých dvou direk se mu líbí víc. Sedám si na postel a než začnu přemýšlet co s tím, vytrhuje mě z této činnosti klakson našeho auta. Manžel se dožaduje plnění sázky. Vzkypí ve ně vztek, jasně jsem mu řekla, že za chvilku přijdu. V první chvíli vyrážím k oknu s tím, že ho pošlu s celým jeho nápadem někam. Pak ale jen vyštěknu z okna, že už jdu, sázka je sázka. Do kabelky přihodím pro jistotu kalhotky. Už když scházím ze schodů cítím pod sukní takovou zvláštní lehkost. Vezmu za kliku u dveří, nadechnu se, poslední zaváhání a vyrážím k autu. Hned jak dosednu, už se mi manžel snaží dostat pod sukni, držím nohy pevně u sebe, tak mě chvilku lechtá na stehnech a na břiše. Pak nastartuje a vyrážíme, je to jen kousek, pětadvacet minut cesty. Obchodní centrum už je na dohled, když se zeptá: máš sebou kalhotky? Vztekle zalžu: nemám, na co? No kdyby se něco stalo. Opět zalžu: nemám. Po očku ho sleduji, že by se na něm projevovala nejistota. Zaparkujeme, otevírám dveře a manžel říká: dej bacha při vystupování, otáčím se na něj: Proč? No aby si nikdo nevšiml že nemáš kalhotky. Odpovídám: tak jsi to přece chtěl, otravuješ s tím už od včerejška. Vykročím jednou nohou ven z auta, trochu povytáhnu sukni a otočím se na něj: Je to takhle dost bezpečné? A přidávám pohlazení po svém nahém stehně. V obličeji se mu zračila nejistota, těkal očima po parkovišti, jestli někdo nejde. Za to jeho rozkrok reagoval s naprostou jistotou. Boule na kraťasech hovořila jasně. I já jsem pocítila tam dole takový ten šimravý pocit co mívám po večerech u amatérů. Vezmem košík a vyrážíme, na parkovišti skoro nikdo, minimálně v naší blízkosti a manžel dostává odvahu, šťouchá do mě košíkem, šimrá mě na zadku a snaží se mi šáhnout pod sukni. Začíná se mi ta hra líbit, zkusím jak je na tom on. Popojdu kousek před něj , zvednu ruce a protáhnu se. V tu chvíli slyším zafunění jak od býka a naléhavé: Co blbneš! S roztomilým úsměvem se otočím a ptám se: co se děje? Vždyť tu ukazuješ holou prdel! A já myslela, že to tak chceš. Manžel v obličeji červený jak rajče opět jen zafuněl. Zase ho kousek předejdu, ohnu se a očistím si imaginární smítko z boty. Pohled přes rameno. Červená přešla do rudé, ještě štěstí, že se velká část krve přeměrovala do rokroku, jinak ho asi kleplo. Vyhrkne: Blázníš? Přitočím se k němu, lehká pusa na tvář a letmý dotek boule v rozkroku. No vidíš, povídám a já si myslím že se ti to líbí. Přisednu na bobek a "hledám" něco v kabelce. Nohy se mi tak nějak rozjedou a můj vyholený proužek ukazuje cestu tam, kde končí fantazie a začíná slast. Zvednu oči k manželovi, nic neříká a jen poulí oči. Sjedu pohledem k jeho rozkroku a zaregistruji mokrý flíček. Zvedám se, opět letmý polibek na tvář a ptám se: co se ti to objevilo na kraťasech? Zavrčí neprovokuj! Nebo co? Odpovím a vcházím do výtahu směrem k nákupům. Musí i s vozíkem popoběhnout aby se mu nezavřely dveře. Hned se mě pokouší políbit, odstrkávám ho. Zatímco se mi pokouší sahat na prsa projedu si pod sukní svoji škvírku a mokré prsty si otřu o jeho předloktí. Opět vykulí oči a od sexu ve výtahu mě zachrání jen otevírající se dveře výtahu. Manžel se ke mě přitočí a povídá: Koukni co je tu lidí. Jestli nepřestaneš provokovat tak budeme mít ostudu po celém městě. Potměšile odpovídám: je to přece tvoje výhra, ty nejsi spokojený? Neodpoví. Celkem v klidu nakupujeme, manžel dává dobrý pozor, abych nemusela pro nic sahat nahoru na regál a když jsem se chtěla ohnout pro rýži tak se málem přerazil o vozík jak rychle mi spěchal na pomoc. Když už jsme měli všechno potřebné, zamířil do oddělení oděvů. Asi potřebuje nové slipy pomyslela jsem si uštěpačně. Strčil mě do kabinky a povídá: sundej si ty šaty a čekej. Jakou máš velikost? Zatrnulo mi. Čeho? ptám se. Trička, co myslíš? Odpovím a začnu se svlékat. Chvilku mě pozoroval pak se otočil a odkráčel. Klíčila ve mě nejistota . Sama nahá v kabince a manžel chytá bůhví co. Během chvilky byl zpátky. Postav se! zavelel. Vyskočila jsem jak pružinka. Jednou rukou mě objal a druhou jemně sáhl mezi nohy. Zajel mi prstem mezi pysky, podráždil pošťěváček, pak se odtáhl a podává mi nové tričko. A nařizuje mi : Oblékni se. Natahuji si červeně proužkované tričko s rozparky po stranách. Kouknu na sebe do zrcadla a zjišťuji že tričko končí těsně pod rozkrokem. Slyším povel : zvedni ruce. Zvedám, v tu chvíli se spodní okraj trička vytáhl nahoru a odhalil vše co mělo být skryto. Proužek tmavých chloupků, hladce oholené stydké pysky, mezi nimiž nezbedně vykukoval poštěváček. Vyděšeně se otáčím na manžela: nechceš abych v tom šla mezi lidi! Proč ? odpovídá, na parkovišti si byla tak statečná. Neblbi, tam nikdo nebyl. Dobře, zvedni znova ruce. Koukám jak tahá telefon z kapsy. Podezřívaně se zeptám: co chceš dělat? Drž ruce nahoře, udělám pár fotek. Proč? Věčně sjíždíš amatéry, tak ať taky vidí kdo se na ně kouká. Trochu mi zadrhne dech. Pere se ve mě stud, že si mě bude kdokoli prohlížet a zároveň někde vzadu v hlavě vyskočil čertík exhibicionista. Prosím, prosím, ale bez hlavy. Arogantně odpovídá: jasně, nejsem žádnej úchyl a stejně by ti na ní nikdo nekoukal. Udělal si pár fotek zepředu, zezadu, pár „uměleckých“ se zrcadlem. Pak mi podal šaty a povídá: převlékni se a jedeme. Zbytek doděláme v autě.
Mám se bát a nebo těšit? Uvidíme možná příště.