Řecké dobrodružství - 2.díl

Slunce se líně posouvá k horizontu s kyselým obličejem obou dvou, Božský ještě víc, když zaznamenal náš odchod z pláže, domnívajíc se správně, do hotelu na večeři.
Chudák, stále neví, že jsem jen pár metrů od něj...
Šéf se mnou mluvil jen tak z povinnosti, místy zase přehnaně, jakoby chtěl dát světu na obdiv, že jsem tu s ním a zároveň vztek zhrzeného muže, jemuž bylo pošlapáno ego od mladé žáby, o které si myslel, že má v hrsti.
Tak jak, tenhle trojúhelník dopadne... Doufám, že alespoň místo v letadle mám jisté, když hrozí, že si možná budu muset najít jiné ubytování...

Po večeři padl dotaz, a co teď.
"Ty jdi asi pracovat, ať nemáš z firmy kůlničku na dříví a já se půjdu projít a podívat se na západ slunce."
"Sama?"
"Ano."
"To je nesmysl, četl jsem, že se tady znásilňuje."
"Kde tady?"
"No jako v Řecku. Hlavně turistky.
Dobře, pro klid tvojí duše si vezmu na sebe kraťasy místo šatů, abych to násilníkům nedala tak zadarmo."
"To nemusíš, půjdu s Tebou a mě se v šatech líbíš."
"To mi sice lichotí, ale chci být sama a vím, že máš rozdělaný ten projekt."
"Mám no, kouká na mne jako štěně co mu sebrali hračky."
"Tak já tě nebudu rušit a nějak přijdu. Mám kdyžtak telefon. Sám jsi viděl, že je to nevelké letovisko a je tady klid. Buď páry, rodiny nebo prarodiče s vnoučaty."
"Dobře no. Tak jdi."
"S žertovným tónem mu říkám - díky tati a odcházím oblečená v body a jeansové kraťásky."

Západ slunce se pomalu blíží, tak mé kroky míří na pláž a kamenité molo, které mělo být dílem člověka, ale příroda měla evidentně jiné plány. Protože lehce vstupuje do moře, bude to krásné místo na koukání na západ slunce a třeba po cestě zpět, potkám Božského.
Konečně chvíli o samotě, jen se svými myšlenkami si rozjímat, dýchat mořský vzduch do plic a mít tělo a mysl v zenu.

Procházím kolem jejich hotelu a koukám, zdali neuvidím jejich balkón. Ale povědomé tváře nevidím, tak kráčím dál k mému cíli. Přeskakuji díry chybějících prken na mole a dále pokračující kameny zdolávám s lehkostí abych si našla ten jeden nejlepší, těsně nad vodou a mohla se na něj usadit a pozorovat a jen tak prostě být.
Zbožňuji západy slunce, jak je vše zbarvené do sytých tónů, jak pomalu a jistě ustává ruch. Vše má najednou jinou rychlost.

A možná to bude taky tím, že prostě východy slunce nestíhám, protože spím.

Vytane mi na mysli, jak jsem Božského překvapila v březnu na východu slunce. Jak si přál abych se objevila, ale věděl, že je to scifi přání. Ale má mysl tomu taky tak chtěla a svévolně mě vzbudila, tak abych to stihla a překvapila ho, což se mi povedlo.

Vzpomínám, rozjímám, hledím na zapadající slunce, které se noří do moře, na tváři mám blažený úsměv z té scenérie a po zádech mi proběhne jemný závan větříku, který mne donutí se jemně oklepat. V první chvíli mi nedochází, že se jinak nehne ani vlnka. Najednou ucítím na svém odhaleném rameni vlahý polibek a dle vůně, kterou nasávám s naprostou jistotou poznávám Božského, který se musel připlížit až za má záda, aby mě překvapil.

Otáčím svou hlavu k místům kde zanechal vlhkou stopu a spojujeme naše ústa k polibku.
Stoupá si za mne, opírám svá záda do jeho kolen, pokládá mi ruce na ramena a poslední zbytky slunce koukáme spolu, kdy jeho ruce hladí mou tvář.

Taková romantika, jak z červené knihovny. Aaach.

Sedá si vedle, opírám svou hlavu o něj a jeho ruka míří na má záda.
Prostě sen. Co víc si tu v tu chvíli přát.
Aby ta chvíle nikdy neskončila...

Nadechuji se, ale je rychlejší a říká, věděl jsem, že tě potkám tady. Vím, jak jsi celý den pokukovala po tom mole. A protože západy slunce máš ráda, tak jsem už jen doufal, že tu budeš sama a mé přání se vyplnilo.

Ostatně, kde je ten slizoun?
Na hotelu. Pracuje. Kde máš mamku?
Měla toho plné kecky, celý den na slunci, tak relaxuje na pokoji. Dovoluje si na tebe něco?
Na mě? Neee. Víš, že nemá šanci, odpovídám s úsměvem.

Zvedáme se, pomáhá mi vstát a zároveň neodolá aby mi očistil zadeček od prachu. Cítím, jak se jeho dotyky z čistících mění na laskající. Otáčím se na něj a říkám, tady ne.
Pojďme se projít.

Souhlasí, stezku absolvujeme už společně, kráčíme ruku v ruce po promenádě, ale obchody ani taverny nás nezajímají.
Chceme zmizet ruku v ruce z ruchu letoviska a užít si samotu.
Přesto neodolám a na konci letoviska si kupuji zmrzlinu. Kouká na mne a zjevně mu to dělá radost, ví, jak mám zmrzlinu ráda.
K dobré společnosti, dobrá pochutina, daleko od všedních dní a starostí s vůní moře. Co víc si přát.

Procházíme po pobřeží podél pláže, ale stále míjíme poměrně velké počty lidí, aniž bychom promluvili, oba dva víme, že musíme zmizet do vnitrozemí.

Ruku v ruce stoupáme vzhůru po malé silničce, kde její jeden okraj je lemován plotem velkého resortu a zarostlý nepropustnou florou, aby klienti měli absolutní klid a na druhé straně se začíná rozprostírat olivový háj.
Když se vyhoupneme na horizont, tak vidím nádherně na moře, nikde ani živáčka, poslední barvy a odrazy světla ze zapadajícího slunce dávají nebi a krajině červenou oranžovou barvu.
Někdo by řekl kýč jak bič, ale oba dva to máme rádi.
Postoupíme do háje a v místě odkud je ještě stále krásný výhled, tiskneme se k sobě a naše rty se spojují v jedny.
Oba dva máme klidný dech, romantika z té scenérie prostoupila námi oběma.
Naše ruce vzájemně putují po našich svršcích, první letí k zemi mé kraťasy a jeho triko. Skláním se a nemohu si odpustit polaskání jazýčkem jeho bradavky až do jemného skousnutí zoubky, současně s uvolněním jeho kraťasů a nahmatání jeho ocasu, který se pomalu plní krví. Polibky přes jeho břicho se posouvám níže, jazykem obkroužím špičku žaludu, kterého pomalu pouštím mezi své rty, jemně si hraji s uzdičkou. Rukou si chytám ten božský ocas u kořene, abych zastavila jeho tepání a nechám si ho zajet až hluboko do krku, což několikrát opakuji. Jeho ruce bloudí v mých vlasech a tváři, co mu délka dovolí, místy se jen pevně drží. Vnímám jeho jiný svět, který mu dopřávám.
Při jedné z cest, když vyjíždí z mých úst, abych se mohla nadechnout, tak zvedám svůj zrak jeho směrem. Vycítí můj pohled a ty se střetnou. Vidím v jeho očích maximální vzrušení, využívám, že kouká, pomalu si ho zase vpouštím dovnitř jako nejsladší nanuk na světě. Opíjím se jeho podvolením mým kouzlům...
Nevydrží to a místo, aby si mě vytáhl nahoru, klesá k zemi a jeho prsty přes látku body hladí můj pahorek, kundička začíná vypouštět první kapičky, které se vpíjí do bavlny. Odhrne látku a proniká dovnitř. Do toho žáru, který způsobuje jeho blízkost a náš společný chtíč.
Má vazká tekutina se mu lepí na prsty, mé vzdechy dávají znát jeho šikovnosti.
Jedním škubnutím povolí cvočky na body, sundá mi ho přes hlavu, povalí mne na záda a vstupuje dovnitř. Díváme se do očí, polibky jsou velmi intenzivní, hlad našich těl neopadává naopak v tom spojení sílí. Nemá smysl se hnát za cílem, to spojení je cíl...
Pomalu přiráží, jeho ruce se mazlí s mými ňadry, bradavky jsou napnuté a míří k nebesům, já si ho zase přitahuji za zátylek ke svým ústům, nemohu se nabažit.
Oběma se nám zkracuje dech, mé první jemné výkřiky do jeho úst dávají předzvěst, že se blíží můj vrchol. Ruce, které bloudí po jeho zádech, pomalu se zarývající nehty do kůže, lehce zrychlí tempo přírazů, v ten správný moment přirazí trochu tvrději a já propukám v orgasmus a on se mnou.
Z očí se mi hrnou slzy, ale mám na rtech blažený úsměv. Je to poprvé... Poprvé co mě dostal k bodu pláče při orgasmu.

Hladí a líbá celé mé rozechvělé tělo, lehce se choulím do klubíčka, tvář mám v jeho hrudi a pomalu se uklidňuji.
Je krásná teplá noc, všude je tma a ticho.
Vysílením nejspíše oba dva propadáme v náruči do spánku, v tom olivovém háji.
Probouzí mne telefon. Můj telefon hraje melodii. Koukám na Božského vedle mne, kterého to taky probudilo, snažíme se v té tmě, naštěstí svítí intenzivně měsíc, najít mé věci. Koukám na displej a volá šéf.
"Ano?"
"Kde jsi?"
"Jsem s drinkem na pláži u baru, potkala jsem tady Božského, jak jsem ti ho dnes představovala."
"Aha, hmm."
"A kdy jako teda přijdeš?"
"Nejsem malá holka a neboj aby mě nikdo neznásilnil, tak se nechám doprovodit. Druhé klíče od pokoje mám."
"Hmmm, výborně."
"Dobrou" a pokládám telefon.

Oba dva se začneme smát... Jsme stále nazí.
"Co to bylo?"
"Tak přiletěli jsme spolu a asi mu chybím laškovně rýpu."
"Jasně, ono je půl druhé a teprve teď tě hledá."
"Říkala jsem ti, že s ním ta dovolená bude úplně v klidu."
"A co by jsi jako jinak dělala, když bychom nebyli teď spolu?"
"Už bych dávno spala na pokoji nebo si četla," odpovídám.

Oblékáme se a opět ruku v ruce se vracíme do letoviska, které je potemnělé a jen pár posledních hostů je v otevřených barech.
Na křižovatce, jsem se chtěla začít loučit, ale zastavil mne se slovy, že jsem řekla, že budu mít doprovod. Dávám mu za pravdu a těch 200m jdeme ještě spolu. Tentokrát zastavím já a říkám mu, tak jsme tady.
Začne se smát a říká, ty jsi takový kousek ode mne? Ano. Celou dobu. Ten osud tomu opravdu chtěl. Vždyť jste mohli být kdekoliv. Ano, mohli, ale jak říkáš, evidentně osud tomu chtěl, abychom my dva byli blízko, když už ne spolu.

Poslední polibky, které násilně ukončujeme a já mizím v hale hotelu, on se vrací zpět k tomu svému.

Přicházím na pokoj a zjišťuji, že šéf usnul.
Aspoň, že tak.
Rychlá sprcha, posílám zprávu dobrého spánku, tam o těch 200m dál a vplouvám do říše snů.

Ráno na mne dle očekávání šéf mluví na půl huby.
Jak bylo? Kde jsi byla? S kým jsi byla? Kdy jsi přišla? Co to je za chlapa?... Otázky létají jako kulky, až to nevydržím a říkám mu, "hele jsem dospělá, my dva nejsme manželé, pouze jsi mě vzal na dovo za ten projekt. Mohl jsi mi dát poukaz. Chtěl jsi jet společně, že nemáš s kým a já na to přistoupila. Nejsem tvůj majetek ani tvá dcera a rozhodně se ti nemusím zpovídat."
Má odpověď ho značně nadzvedla, vyostřily se mu rysy ve tváři, vypadal, že mě chce chytit, ale můj sebejistý pohled mu nedovolil se přiblížit a říká mi.
" Já jsem si myslel, že my dva. "
" Co? Co mi dva? Že jako, když budeme spolu u moře, tak jsem tvoje? Jasně jsem ti řekla, když jsme to řešili předem, ať nic neočekáváš a byl jsi s tím v pohodě."
"Já jsem doufal, že si to tady rozmyslíš a celé to tady na tebe zapůsobí a... , ale ten tvůj Božský mi udělal evidentně čáru přes rozpočet. Mi to zkazil."
"Nic ti nezkazil, protože by stejně nic nebylo.
I kdyby tady nebyl on, tak prostě nic."
"Však jsme už to spolu zažili a bylo to skvělé.. "
"Myslíš po tom firemním večírku před 4 roky?
Jako vážně, si myslíš, že když něco bylo v opilosti před lety, tak se k tomu mávnutím proutku vrátíme? Jsi ještě větší naivka než jsem si myslela."
"No a co jako? Tě vezmu k moři, tak jsem očekával, že...."
"Ani nic dál neříkej. Tak jsi měl vzít Jarušku."
"Jarušku? Jak víš o Jarušce?"
"Zvonící telefon v mojí tašce?"
"Noo, víš... "
"Víš co? Nechme to být. Máme jasno. Neřešme to. Je to tvá věc, ode mne nic neočekávej a já jdu na pláž. "

Házím věci do tašky a bez mrknutí oka odcházím.
Po cestě si kupuji vodu a blumy. Hodně blum.
Hledám lehátko a najednou koukám, že vidím Božského a vedle něj volno.
Takže místo pro dnešní den mám jasné.
Házím ručník na lehátko a v ten moment si uvědomuji, že mám plavky v tašce a ne na sobě...
Blbec, mě úplně rozhodil tou výměnou názorů.
Božský na mne kouká, všímá si, že nejsem úplně v pohodě.
Do kabinky se mi nechce, tak toho využiji a pomalu si sundám z pod šatů kalhotky. Vidím, jak se mu tají dech při té podívané, sednu si na lehátko, nenápadně rozevřu stehna od sebe, jen na okamžik a již sunu tanga plavky přes kotníky nahoru aby skryli to co mají.
Sundám šaty, rozepnu si podprsenku, vše si v klidu uložím do tašky, vytáhnu pytlík s blumami a pomalu si oblékám vrchní díl plavek spíše proužek látky přes prsa.
Sedám si zpět na lehátko, vidím jeho pobavený výraz a chuť. Chuť na mě.
Beru si blumu a pořádně se zakousnu, je krásně sladko kyselá, jak to mám ráda a naznačuji mu, zdali chce taky.
Odmítá a baví se, jak si to vychutnávám.

Když se potkáváme v moři při plavání, tak se mne ptá, kde mám šéfa.
Odpovídám, že nevím a je mi to jedno.
Pochopí, že v tuhle chvíli nemá smysl se dál vyptávat, stejně se to dozví.

Po oschnutí se ptám, zdali by mi mohl namazat záda, velmi rád se toho ujme a samozřejmě toho využívá ke vzrušujícím dotykům, především když se zaměří na mé bělostné pozadí aby se nespálilo a omylem mu zabloudí ruka i kousek níže pod plavky...

Musela jsem na sluníčku usnout, probouzí mě pohyb vedle mne.
Přišel šéf.
Kouká a říká, stejně jsi krásná ženská.
Můj nechápající výraz asi mluví za vše a říká mi, jako omluvu jsem vymyslel plán tady na zbytek dovolené.
"A to má být jako co? Máme každý svůj pokoj?" ptám se
"Ne, hotel je plný, ale užiješ si to, až půjdeme z pláže, tak ti to řeknu"

Zbytek času se líně táhne, zase mám pocit dvou kohoutů na smetišti. O trochu dříve se zvedám k odchodu, Božský má opět takový raněný pohled a šéf mě vede, aby mi ukázal to překvapení.

"Vidíš tu bílou i20?" ptá se
"Ano, stojíme před půjčovnou" odpovídám
"Tak zítra v 9h si ji máme vyzvednout, objednal jsem auto abych se omluvil"
"To by jako omluva mohlo stačit" a lehce se pousměji