Jmenuji se Robert. Je mi 56 let a jsem obyčejný pracující člověk, žijící se svou o 9 let mladší manželkou Zuzanou v malém rodinném domku v Olomouci. Náš sedmadvacetiletý syn Marek se před lety odstěhoval do Prahy, kde pracuje jako realitní makléř. Je to šikovný kluk. Zajistil si dobrou práci, udělal dobré jméno, ale od té doby co žije v Praze, nás z časových důvodů téměř nenavštěvuje. Často si voláme a občas se nám ukáže alespoň na webkameře.
Včera nám Marek oznámil radostnou novinu, našel si novou slečnu. Samozřejmě jsme chtěli aby nám jí ukázal alespoň na kameře ale on nás překvapil návrhem, že by s ní o víkendu přijel a představil nás osobně.
Tento víkend jsme měli s manželkou v plánu jet na naší chatu v Krkonoších a tak jsme Markovi navrhli, jestli by nechtěl se svou slečnou přijet tam a strávit s námi víkend. Souhlasil ,čímž nás mile překvapil. Těšíme se, že Marka opět uvidíme a poznáme jeho nový úlovek.
Jakmile jsme v pátek odpoledne skončili v práci, vyjeli jsme s ženou nakoupit do supermarketu zásoby, poté jsme se sbalili a o dvě hodiny později vyrazili směr Krkonoše. Je podzim, ochladilo se a na horách napadl první sníh. Za slunečného dne je horská krajina překrásná. Už se nemohu dočkat až dorazíme a já si vychutnám ten úchvatný výhled na zasněžené kopce a lesy okolo. Marek má za námi dorazit okolo 8 večer, tak že budeme mít čas zatopit a zútulnit naší chatu.
Cestou jsme se Zuzanou hodně diskutovali o Markovi. Probírali jsme zejména historii jeho krátkých vztahů. Marek je fešák ale ve vztazích není ani zdaleka tak úspěšný jako ve své práci. O děvčata se začal zajímat už krátce před svou pubertou a poté jich vystřídal opravdu hodně.
„Tohle už bude nejméně pátá tento rok ne?“ Ptá se mě Zuzka a svým tonem hlasu dává jasně najevo co si o tom myslí.
„Určitě by nám jí nejel představit osobně, kdyby to tentokrát nebylo vážné.“ Odpovím klidným hlasem.
„U něj je to vždycky vážné.“ Vysloví Zuzka podrážděně.
„Ráda Marka uvidím ale to, že tam s námi bude i cizí holka mně prostě vadí.“ Dodá a zamračeně pozoruje krajinou kterou projíždíme.
„No tak.... nebudeme si kazit víkend že? Dej té dívce šanci, třeba bude skvělá.“ Snažím se uklidnit Zuzanu která je dnes viditelně rozladěná.
Brzy na to již projíždíme přes horské lesy a vesničky a za pár desítek minut najíždíme na polní cestu, která vede až k naší chatě na samotě.
Je to dvoupatrová rekreační stavba. Můj otec jí kdysi pronajímal rodinám k rekreaci a já v tom po něm pokračoval. Ale po špatných zkušenostech, kdy nám kvůli nedbalosti rekreantů chata málem vyhořela, jsem s tím přestal a nyní ji využíváme pouze pro sebe.
Miluju tohle místo. Jakmile otevřu dveře vozu a nasaji ten čistý, chladný horský vzduch, jako by ze mě padla všechna tíha velkoměsta.
Zuzka mé nadšení nesdílí. Nevím proč ale dnes je divná. Špatné nálady nemívá často a ještě včera byla z našeho společného víkendu nadšená. Teď zrovna sedí a přehrabuje se ve své tašce ve snaze najít mobil.
Oběhnu tedy auto a džentlmensky jí otevřu dveře.
„Madam račte vystupovat.“ Pronesu s úsměvem ale ani má dobrá nálada nezabírá. Zuzka vystoupí a mlčky hledí do svého mobilu.
„Nic žádná zpráva. Než jsme vyrazili, psala jsem Markovi aby mi potvrdil, že přijedou.“
„Znáš Marka. Nejdřív práce, pak dlouho nic a pak teprve my. Pojď odneseme věci, zabydlíme se a pak mu zavalme.“ Navrhnu, otevřu kufr a vyndám cestovní tašky.
O třicet minut později, vkládám sirku do krbových kamen. Malý plamínek olizuje zmuchlaný papír který začne kouřit a naplní místnost typickým pachem. Plameny stravují třísky, které začínají praskat. Zavřu prosklené dvířka a otočím se k Zuzce která utírá stůl. Nevěnuje mi pozornost a tak si jí k sobě jemně přitáhnu za její boky.
Nechci působit povrchně, ale jedna z věcí kterou na své ženě miluji je, že i přes svůj věk, si dokázala zachovat mladistvý vzhled. Stále vidím ty dívčí rysy, do kterých jsem se tehdy zamiloval. Zuzana mě nepřestala nikdy přitahovat a tohle místo je ideální k tomu abych jí to připomněl.
„Marek přijede až v 8 ,máme dost času. Co kdybychom toho využili?“ Navrhnu a vtisknu Zuzce polibek na krk, na který jsem se musel probít přes teplý rolák tlustého svetru.
„Ještě je tu zima. Vydrž chvilku“ Namítá Zuzka ale konečně se jí na tváři objeví úsměv.
„Však já tě zahřeju.“ Vyslovím a znovu se jí dobývám do jejího teplíčka pod rolákem. Můj plnovous škrábe její kůži, během vynucených polibků.
Zuska se přestává bránit a zpozvolna se mi odevzdává. Elegantně jí zbavuji jejího svetru, po kterém následují její triko. Ihned zabořím obličej mezi její kozičky. Jsou to poctivé trojky, kterým jejich krásný plný tvar pomáhá držet podprsenka. Při mém mazlení, tlačím Zuzku směrem na gauč. Když dolehne holými zády na studený textil vyjekne.
„Robe! To studí!“ Ale směje se a nepřeruší mou akci. Jakmile přestanu líbat její voňavá prsa. Postavím se ve snaze sundat si své kalhoty. Zuzka se trochu posune a s chtivým úsměvem sleduje jak si povoluji pásek.
Rychle stahuji kalhoty ke kolenům společně s trenýrkami a vytasím svůj penis ,který na vzdory předešlému mazlení, potřebuje podpořit.
Zuzka se předkloní, uchopí mé varlata do dlaně a penis vsaje do svých úst. Něžnými pohyby a občasným mlasknutím mi dělá dobře.
Já se slastně zakloním, v podivné grimase krčím nos, otvírám ústa a vychutnávám si její kuřbu.
V kamnech praská oheň, Zuzka mi kouří péro a mě dochází že je něco špatně. Ani po pěti minutách nemám pocit, že by můj penis měl správný rozměr. Zuzka se snaží, saje ho dráždí ale já cítím, že je o hodně menší než by měl být.
Začínám se cítím trapně a když ho Zuzka vytáhne z úst a pracně ho honí ve snaze ho postavit, je mi ještě trapněji.
„Promiň.... já.... prostě... promiň.“ Vykoktám, udělám krok v zad, natáhnu si zpět své kalhoty s trenkami a prakticky uteču do koupelny.
Za sebou slyším manželčin hlas. „Počkej Robe to nevadí... kam jdeš?“
Stojím před zrcadlem, rukama zapřenýma o umyvadlo a se skloněnou hlavou přemýšlí co se stalo. Pustím vodu, aby tu nebylo takové ticho a zamyslím se. Se Zuzkou provozujeme spíše občasný sex, a ano nestalo se to poprvé. Před 14 dny jsem měl menší výpadek před sexem ale nakonec se to povedlo. Ale dnes... Prostě mi nestojí.
Ťuk, Ťuk „Robe... no tok pojď ke mě. Zkusíme to znova.“ Přesvědčuje mě Zuzka přes dveře.
„Promiň ale nějak nemám náladu.“ Vyslovím upřímně a nejraději bych v té koupelně zůstal na vždy.
„Ale no tak. Nemusíme mít sex. Můžeme se jen tulit a mazlit.“ Přemlouvá mě Zuzka a já abych nebyl ještě trapnější, zastavím vodu, otevřu dveře a obejmu Zuzku.
„Tohle se může stát každému. Může to být pouze krátkodobá indispozice. Jestli ti to tak vadí, zkonzultuj to s doktorem.“
„A tobě to nevadí?“ Položím logickou otázku.
„Jistě. Mám ráda sex. Ale i kdyby to bylo něco trvalejšího. Jsou přeci způsoby ne?“
„Myslíš viagru nebo vakuovou pumpu?“
„Třeba... nebo taky tvé prsty a jazyk.“ Odpoví Zuzka a očima zavadí o postel, která se nachází už v celkem vyhřátém pokoji.
Roztomile mi naznačila abych jí to udělal a já to pojal jako příležitost k záchraně situace.
Po chvilce už Zuzka leží na zádech, nohy roztažené od sebe a já ležíc na břiše kmitám jazykem uvnitř její kundičky a polykám její chuť.
Tlumeně vzdychá a kroutí se blahem když jí prsty zajíždím hlouběji a čvachtavě jí prstím. Baví mě pozorovat její výraz který je směsicí blaha a bolesti. Jsem z toho vzrušený. Cítím jak můj penis v trenkách teče ale vůbec netvrdne a dost mě to v duchu děsí.
Snažím se nedat na sobě nic znát ale v duchu neustále přemýšlím co se mnou je, a jestli to půjde léčit. To mi ale nebrání v tom abych mou ženu udělal. Právě sebou škube a její slastný výkřik prolétne chatou jako ozvěna. Její kundička jako by se stáhla a sevřela mé prsty. Trvá to jen pár vteřin a pak povolí.
„Ach Robe... To bylo krásný.“ Vysloví spokojeně a natáhne ke mě své ruce aby mě mohla obejmout. Její nálada se jí po orgasmu viditelně zlepšila, zatímco má se po té události zhoršila. Celá září a je ztělesněnou pozitivností. Zuzka si chvilku odpočinula a pak se dala do úklidu. Prý aby si o nás Markova nová slečna nemyslela že jsme špindírové.
Čas utíká a já už několikrát využil svůj mobil a vyhledával si na internetu poruchy erekce. Ani jsem si nevšiml že už dávno bylo 8 a my samozřejmě Markovi nevolali abychom se ujistili že opravdu přijede.
„Půl desáté a on nikde.“ Zní zklamaně od Zuzany.
„Hmmm. Volala jsi mu?“ Utrousím během toho co stále hledím do mobilu a hledám odpověď na můj problém.
„Ne.“ Zní odpověď.
„No tak mu zavolej... třeba uvázl v zácpě... znáš Prahu.“ Prohodím.
V tom se okenní tabule zaleskne od světel reflektoru a ozve se typický tlumený šum, předjížděcího vozu.
„My o vlku....“ Vyslovím a mobil položím na stolek.
Luxusní SUV zastavilo vedle mé staré Fabie a zhaslo světla.
„Hmm. Zdá se, že si Marek nežije špatně.“ Prohodím když zhodnotím vůz, který musel stát nechutnou sumu.
Oba vycházíme před chatu, přivítat naše hosty. Už je to pár let co tu byl Marek naposledy.
U luxusního vozu se otevřou dveře řidiče a krátce po nich i dveře spolujezdce. Slunce už zapadlo, ale díky sněhu je příjemné šero.
„Trvalo to ale nakonec jsi sem trefil!“ Zvolám na svého syna, když vidím jak řidič vylezl a málem uklouzl na drobné sněhové pokrývce.
„Ahoj.“ Zní Markův hlas a rukou mává na pozdrav. Poté obejde auto a pomáhá vystoupit své dívce, která jako by se bála stoupnout na sníh. Ze zadního sedadla bere cestovní tašku, kterou si vloží pod svou pravačku a levačkou bere svou dívku za ruku a kráčí společně k nám.
„Je dost malá co?“ Špitne mi Zuzana do ucha a ani já se nemohu ubránit okamžitému hodnocení dívčí postavy.
„No nazdar... co to máš na sobě? To jsi nevěděl jak je na horách?“ Ptám se humorně, když vidím že Marek má na sobě drahý oblek a ve sněhu přešlapuje v lesklých mokasínech.
„No to víš... to je zvyk. Bez obleku se cítím nesvůj.“ Odpoví Marek kterého společně s jeho slečnou konečně osvětlí světlo naší chaty. Po pravdě, trošku se já i má žena lekneme. Marek vypadá jinak, než když jsme ho viděli naposledy. Ihned si všimneme, že vypadá unaveně, má kruhy pod očima a řekl bych že jeho tvář působí strhaným dojmem.
„Dobrý den.“ Pozdraví má žena mladou slečnu která stále jen mlčí.
„Dobrý den.“ Odpoví a po chvilce natáhne svou ruku.
„Liliana.“ Představí se příjemným hlasem a potřese rukou mé ženy, poté i mou.
„Zuzana a Robert“ Představí nás má žena.
„Ráda vás poznávám.“ Vysloví dívka ale celou dobu se dívá jen na mě.
Tedy, musím uznat, že tentokrát se Marek překonal. Liliana je moc hezké děvče a navzdory své malé postavě působí vyzrále a vyzařuje z ní zajímavá ženskost. Má dlouhé, světle hnědé vlasy které se jí krásně vlní a mají neskutečný objem. Jak živ jsem neviděl tolik vlasů. Líčení má decentní, slaďoučký nevinný úsměv ale to nejvýraznější co má, jsou její modré uhrančivé oči. Takový malý andílek. Řekl bych, že ta dívka bude o dost mladší než náš syn. Liliana na rozdíl od Marka horské prostředí nepodcenila. Má na sobě zimní bundu s kožíškem, bílé kalhoty a teplé kozačky.
„Marku. Nepřeháníš to s tou prací? Zdá se mi že vypadáš nějak unaveně.“ Táže se Zuzana našeho syna poté, co jsme je pozvali dovnitř.
Marek odloží tašku. „Neboj mami. Je mi fajn.“ Prohodí když pomáhá své dívce svléknout bundu.
„Tak dáte si čaj? Nebo něco tvrdšího?“ Svou druhou otázku pronesu žertem.
„Jo dám si čaj díky.“ Pokývne Marek.
„Já ráda něco tvrdšího.“ Ozve se Liliana a dost nápadně svůj zadeček přitlačí Markovi do rozkroku.
Nastane trapné ticho, a z pohledu mé ženy poznám, že u ní Liliana výrazně ztrácí body.
„Omluvte nás... my se teď půjdeme vybalit. Jaký pokoj jste nám přiřadili?“ Ptá se Marek, který zvedá tašku ze země a opět bere Lilianu za ruku.
„Horní patro... ukážu vám to.“ Nabídnu se a vedu dvojici nahoru po schodech.
„Přímo zde. Už tu máte hezké teplíčko.“ Cvaknu vypínačem a ukážu jim jejich pokoj. Liliana vejde první, Marek zůstane stát se mnou v chodbě.
„Vyvolává to vzpomínky na dětství.“ Vysloví když se pomalu rozhlíží okolo sebe.
„Však se tu chovejte jako doma. Je to už let. Mimochodem co tě tak zdrželo?“ Ptám se zvědavě.
On se ke mě nakloní. „Liliana... je nenasytná.“ Zašeptá mi tiše do ucha tak, aby to jeho přítelkyně neslyšela.
Pak na mě Marek mrkne okem, vejde do pokoje a zavře za sebou dveře.
„Budete mít pak dole ten čaj.“ Zvolám na dvojici přes dveře a vydám se zpět do spodního patra.
Když vstoupím do pokoje Zuzka se ke mě hned přižene.
„Ta holka je divná, mám z ní husí kůži. Podívej.“ Zní její první věta a vyhrne si rukáv trika aby to dokázala.
„Ne. To je ze zimy. Nějak se tu ochladilo.“ Komentuji její husí kůži a jdu přiložit do krbových kamen.
„Málem nás ani nepozdravila. Musela jsem jí pozdravit já.“ Pokračuje vyčítavě Zuzka.
„Já když tě poprvé představil rodičům tak jsi taky nebyla příliš mluvná.“
„Ale alespoň jsem pozdravila. Ne vážně Roberte... na té holce je něco divného. Kolik jí vůbec je? Určitě ne víc jak osmnáct. Ta ještě neví co chce.“ Zuzana ze sebe chrlí slova a nervosně přešlapuje po místnosti.
V tom se z patra nad námi ozve sténání. Ach.... ach... oooch...
„No mě se zdá, že ví moc dobře co chce.“ Komentuji zvuky které se nám rozléhají nad hlavou. Do toho se přidá ještě vrzání pružin staré postele kterou má dvojce k dispozici.
„Tobě to připadá normální?“ Ptá se má žena, pohoršeně sledujíc strop.
„No já nevím.... vzpomeň si na naše začátky. Také jsme se nemohli jeden druhého nabažit.“ Snažím se zlehčit situaci.
„Jo ale rozhodně jsme si to nerozdali hned po pěti minutách poté co jsi mě představil tvým rodičům.“
„No... hold jiná doba.“ Podotknu, přiložím další poleno do ohně a při poslechu nářků slasti, se přistihnu jak Markovi závidím jeho tvrdou erekci.
„A všiml sis jak náš syn vypadá? Jako by týden nespal. Mám pocit, že mu začali i šedivět vlasy.“ Pokračuje Zuzana.
„Já začal také brzy šedivět. Stává se to, je to nedostatek vlasového barviva. Někde jsem to četl.“ Odpovím a unaveným pohledem sleduji tančící plameny v kamnech. Tempo nad naší hlavou se zrychluje a k ženskému sténání se přidá i mužské.
Zuzka vrtí pohoršeně hlavou. „Budu si s tou holkou muset promluvit. Ty nějak zabavíš Marka a já se z ní pokusím vytáhnout co nejvíc informaci.“
„Hmm to zní jako plán.“ Prohodím úsměvně.
„A co čekáš? Že se ti přizná k tomu že je nymfomanka nebo se spokojíš s tím, že to je zlatokopka?“ Dodám humorně.
„Ne... já mluvím vážně Roberte. Promluvím si s ní jako žena s ženou... bude to přátelský rozhovor. Jen abych jí lépe poznala.“
„Jistě. Hlavně nezapomeň, že tu chceme být společně až do neděle, takže žádné rozbroje.“
„Neboj. Já nám víkend nezkazím, já ne.“ Prohodí Zuzka a očima zavadí o strop.
Konec první části.
